Vytisknout článek...

Toto je text článku v denním vydání Regionalistu (http://regionalist.cz):

Před 160 lety vznikla ve Velkém Meziříčí světoznámá firma Jelínek

Ve středu 13. září uplynulo přesně 160 let od chvíle, kdy si ve dvoře domu číslo popisné 13 na náměstí ve Velkém Meziříčí zřídil koželužnu pětadvacetiletý Antonín Jelínek z Křižanova. Když si v roce 1943 připomínala firma osmdesáté výročí od založení, jeho vnuk, též Antonín, připomněl svým zaměstnancům, že jeho děd pracoval s dělníky, byl i dílovedoucím, technickým i obchodním ředitelem. „Nikde neschází, musí všechno projít jeho rukou,' řekl tehdy Antonín Jelínek ml.
Jeho firma se rychle rozrůstala a Antonín Jelínek se stal váženým velkomeziříčským měšťanem. A tak není divu, že od roku 1870 až do své smrti byl s dvěma krátkými přestávkami členem obecní rady, v letech 1870–1872 vykonával i funkci starosty.

Zakladatel firmy Antonín Jelínek zemřel 21. července 1901 a firmu přebral syn Karel, který ji dál úspěšně rozvíjel. V roce 1904 koupil od města Malostránský mlýn, který zboural a na jeho místě postavil rodinnou vilu a na náhonu elektrárnu, která pak, po modernizaci v roce 1915, zásobila elektrickou energií celé město. Co se týče koželužství, věnoval se především chromočinění a jako první v Evropě začal vyrábět tzv. kaučukové teletiny. Karel zemřel 10. srpna 1935 a firmu převzal Antonín Jelínek ml. spolu se svojí sestrou Martou, provdanou Hlouchovou.

Firmu přebíral v době hospodářské krize, přesto ji dokázal nejen udržet, ale dovést k ještě větší prosperitě. I on zasahoval do veřejného dění. V roce 1938 se stal prvním náměstkem starosty a od roku 1941 byl sám starostou. Hned po válce byl Antonín Jelínek zatčen a obviněn z kolaborantství a vykořisťování. Všechna obvinění se však ukázala neodůvodněná a Antonín Jelínek byl již 30. května propuštěn.

Kolaborantství? Naopak! Antonín Jelínek zachránil ve městě spoustu životů už třeba jenom díky tomu, že zaměstnával muže a ženy, kteří by jinak skončili na nucených pracích v říši. Opět se ujal řízení rodinné firmy, na kterou sice byla 31. července 1945 uvalena národní správa, ale už 30. dubna 1946 byla zrušena. Navíc, národním správcem byl určen ředitel Jelínkovy firmy Ludvík Kotrouš.

V lednu 1948 odjel pracovně do Jižní Ameriky a kvůli únorovým událostem se už nevrátil. Své odborné znalosti uplatnil i v emigraci. Pracoval v Indii, Francii, Velké Británii a Irsku. V Irsku také 2. ledna 1980 zemřel.

Firma měla dost práce a prosperovala i v socialistickém plánovaném hospodářství. Z firmy Jelínek se stala postupně DEKVA, ZAZ a nakonec SVIT. Po sametové revoluci se o navrácení podniku snažila dcera Antonína Jelínka Lilit Žekulínová, ale nakonec to nedopadlo. Po roce 1990 tak převzala koželužnu firma GALA Prostějov. Výroba začala upadat a povznést se ji už nepovedlo ani po privatizaci firmám JELINEK Přerov a GALLI.

Dnes už firmu Jelínek ve Velkém Meziříčí téměř nic nepřipomíná. Posledním ředitelem nástupnické firmy je Pavel Babák. „Ve Velkém Meziříčí není na Antonína Jelínka a jeho rodinu žádná památka. A přitom byl obrovskou osobností, která pro město a jeho obyvatele mnoho vykonala. Například když zaměstnával pět set lidí, aby nemuseli do rajchu,' připomíná Babák a dodává, že vděčnosti se podnikatel a bývalý starosta nedočkal ani po revoluci. Už jen třeba to, že dům číslo popisné 13 na náměstí dnes nese jméno Nový Svit, je opravdu absurdní. Jistě by mu víc slušelo Jelínkovo jméno než jméno socialistického molochu.

Foto: zdroj Archiv Muzeum Velké Meziříčí

https://www.velkomeziricsko.cz/

Petr CHŇOUPEK

(originál článku je na adrese: http://regionalist.cz/denik/2007.php?idclanku=)