Vytisknout článek...

Toto je text článku v denním vydání Regionalistu (http://regionalist.cz):

Velké Meziříčí si připomíná rod Harrachů

Letošní rok byl vyhlášen rokem Harrachů. Velké Meziříčí je s tímto rodem bytostně spojeno. I když zdejší panství patřilo rodu, co se jména týče, pouze 29 let, zapsal se nesmazatelně do historie města.
Rod je poprvé v písemných pramenech zmiňován ve 13. století v jižních Čechách, své jméno mají odvozovat od názvu dnes již neexistující vesnice Harachy. Poprvé se připomínají bratři Jan a Beneš v roce 1272 jako svědci na listině pánů z Rožmberka. Rod se brzy rozdělil na českou a rakouskou větev. Rakouská větev se vyšvihla mezi nejvýznamnější šlechtu v habsburské monarchii. Rakouští Harrachové pak získali velký majetek i v Čechách, a především na Moravě.

S Velkým Meziříčím je spjat hrabě František Harrach. František Arnošt Maria Alfred hrabě Harrach z Rohrau a Thannhausenu se narodil v malebném rakouském městečku Traunkirchen. Když se v roce 1895 poprvé ženil, dostal od otce do správy moravský zámek a velkostatek Janovice. V roce 1908 zemřel majitel velkomeziříčského panství a Františkův strýc Rudolf z Lobkovic a František po něm dědil.

Ve Velkém Meziříčí se aktivně zapojil do veřejného života a stal z něho doslova a do písmene Meziříčák. Podporoval nejrůznější spolky jako třeba Sokol, stál u založení hasičského sboru na zámku apod. Zapojil se také do politiky, od ledna 1914 byl poslancem Moravského zemského sněmu.

V roce 1909 se v okolí města konaly velké manévry, na které osobně přijel rakouskouherský císař František Josef I. a také německý císař Vilém II. Oba František Harrach hostil na svém zámku. Nejvíce si ale do oka padl s následníkem trůnu Františkem Ferdinandem d'Este, se kterým poté úzce spolupracoval a vzniklo mezi nimi, dalo by se říci, i přátelství.

Přišel osudný den 28. června 1914. Ten den František Ferdinand se svojí chotí Žofií Chotkovou projížděl městem Sarajevem v automobilu Františka Harracha, který ve voze též seděl. Když Gavrilo Princip na následníka vystřelil, byl mu hrabě František nablízku. Nedokázal mu už pomoci. Batistový kapesník, na kterém ulpěla následníkova krev, je dnes exponátem v muzeu na velkomeziříčském zámku.

František Harrach byl účastníkem první světové války, a to jako příslušník automobilového sboru rakousko­‑uherské armády. Po válce sice přišel o část svého majetku, ale nezahořkl a aktivně žil dál i v Československé republice. V roce 1929 ve Velkém Meziříčí založil rybářsko­‑hydrologickou stanici, ojedinělou tehdy v celé Evropě.

A přišel rok 1937. František Harrach se na začátku května zúčastnil koncertu místního pěveckého sboru Hlahol, kde se naplno projevily srdeční potíže související s diabetem. Skončil v nemocnici v Jihlavě, kde 14. května 1937 zemřel. Pohřeb ve Velkém Meziříčí 18. května 1937 za účasti místních občanů i příbuzných z řad nejvyšší šlechty byl velkou událostí. Pohřben je v Lobkovické hrobce v Netíně. Film z pohřbu je k vidění na výstavě na velkomeziříčském zámku.

Velké Meziříčí podědila jeho dcera Josefa Sarolta Maria Anna Františka Saturnina Podstatzky­‑Lichtensteinová, rozená Harrachová (29. listopadu 1905 Aschach – 16. února 2000 Salcburk), která se se 7. ledna 1933 ve Velkém Meziříčí provdala za hraběte Aloise Podstatzky­‑Lichtensteina. V roce 1990 se vrátila domů do Velkého Meziříčí na návštěvu, v roce 1995 pak natrvalo. Dnes je vlastníkem zámku Františkův vnuk Jan Nepomuk Anna Maria Hypolit Podstatzky­‑Lichtenstein (*13. srpna 1937).

Hrabě František Harrach zcela naplňuje heslo harrachovského roku – Vznešenost zavazuje. Ve Velkém Meziříčí byl oblíbený, a to nejen pro svoje mecenášství, ale právě pro svoji vznešenost, která ovšem nevyplývala z jeho šlechtického titulu, ale z jeho lidského charakteru a z jeho srdce, které celé patřilo městu mezi Balinkou a Oslavou.

Výstavu v muzeu věnovanou Františku Harrachovi můžete navštívit až do 12. listopadu.

Foto: Archiv Muzea Velké Meziříčí
Zdroj: https://www.velkomeziricsko.cz/

Petr CHŇOUPEK

(originál článku je na adrese: http://regionalist.cz/denik/2007.php?idclanku=)