Pocházela z významné pražské měšťanské rodiny. Jejím otcem byl říšský poslanec a advokát František August Brauner, přítel Riegra a Palackého, který prosadil zákon o zrušení roboty. Její matka Augusta rozená Neumannová byla dcerou profesora pražské techniky. Právě po ní zdědila Zdenka své výtvarné nadání. Od útlého dětství se v rámci rodinného společenského salonu pohybovala mezi českými vlastenci (Náprstek, Čech, Sládek, Havlíček, Neruda, Vrchlický). Součástí Braunerovy rodiny se na krátko stala dcera Karla Havlíčka Borovského Zdeňka, jejímž poručníkem byl Brauner od roku 1863. Pro Zdenku Braunerovou se tak stala literatura a umění přirozenou součástí jejího života.

Výstava připravená ve spolupráci se Středočeským muzeem v Roztokách u Prahy přestavuje dílo malířky, grafičky a knižní výtvarnice Zdeňky Braunerové (1858–1934), která se jako jedna z mála žen dokázala na přelomu 19. a 20. století prosadit jako samostatná profesionální umělkyně. Její pestrá tvorba zahrnuje v raném období malby inspirované barbizonskou školou, jimž se věnovala především za svého pobytu ve Francii. Po návratu zpět do Čech se společně s Vilémem Mrštíkem zapojila do boje proti bourání staré Prahy, kterou zároveň zachycovala svými malbami, kresbami a grafikami. Věnovala se také ilustraci a grafické úpravě knih. Její okouzlení venkovem, především moravským Slováckem, ji přivedlo k malbě nábytku a také výzdobě skla, kterému se naučila ve sklárnách v okolí Telče. Přestože se sama cítila být bytostnou krajinářkou, naše výstava představuje průřez celou malířčinou tvorbou.

Výstava potrvá do 25. února příštího roku.