Na své první kaplanské místo nastoupil mladý kněz Vaněk do Pelhřimova v roce 1897. V roce 1902 se pak stal farářem na Křemešníku. A právě zde František Bernard Vaněk prožil svá nejradostnější kněžská léta.

V klidu mystického křemešnického poutního komplexu vnímavý farář Vaněk sbíral podněty pro svůj pozdější román Na krásné samotě. Již v těchto letech působil úspěšně jako redaktor 'Kazatelny' a byl jedním z básníků Katolické moderny.

V roce 1907 se František Bernard Vaněk stal pelhřimovským děkanem a nadále rozvíjel svůj literární talent. Po sbírce náboženské poesie 'Sacerdotium' se František Bernard Vaněk dostal k beletrii. Jeho idylický román z prostředí křemešnické fary Na krásné samotě měl v roce 1938 u čtenářů velký úspěch a byl poctěn i cenou České akademie věd a umění.

Dalším Vaňkovým románem z Českomoravské vysočiny byl román 'Na srdci', ve kterém vylíčil životní osudy lidí na Pelhřimovsku.

Za heydrichiády byl však děkan Vaněk zatčen gestapem a internován v v Terezíně a později na kněžském oddělení koncentračního tábora v Dachau a zde sedmdesátiletý pelhřimovský děkan František Bernard Vaněk umírá právě 1. dubna 1943.