„Moje máma je ta nejlepší máma na světě. Vařila nám česká jídla, třeba palačinky, knedlíky nebo vepřovou pečeni. Vyprávěla nám, že se v Jihlavě cítila velmi dobře, ve škole se naučila česky, uměla zazpívat českou hymnu a ještě donedávna znala pár slov,“ vypráví Thomas.

Elisabeth žila v domě v Joštově ulici č. 23 společně s otcem, matkou a třemi sourozenci. Život se jí obrátil naruby již v 16 letech, kdy byla celá její rodina donucena z Jihlavy uprchnout. Během cesty se od rodiny odloučila a až později zjistila, že otec zemřel při útěku blízko rakouských hranic. Zbytek rodiny společně s dalším příbuzenstvem se zanedlouho shledal v uprchlickém táboře organizovaném Červeným křížem poblíž německého Heidelbergu, který jim nakonec poskytnul dlouhodobé útočiště.

Sama Elisabeth strávila několik měsíců po válce v bavorském Regensburgu. „Pracovala jako zdravotní sestra v lazaretu pro německé vojáky a jelikož byla ruská vojenská jednotka poměrně blízko, tak raději pro vlastní bezpečnost nosila svůj zdravotnický úbor i ve volném čase,“ doplnil Thomas. Zbytek rodiny si ji ale v Regensburgu vyhledal a nakonec všichni společně odjeli do zmíněného Heidelbergu, kde založila rodinu.

Nyní žije v pečovatelském domě v nedalekém Altenbachu, kam za ní Thomas dojíždí z deset kilometrů vzdáleného Wilhelmsfeldu. Do Jihlavy se pravidelně vracela mezi 70. a 90. léty, několikrát se sem podíval i samotný Thomas, který plánuje další cestu na letošní červenec. „Do Jihlavy se těším, našel jsem si zde několik přátel, kteří mi již nyní chybí,“ dokončil Thomas.

Foto:
obrázek vlevo - Elisabeth Machova s rodinou, ještě v jihlavském domě. Elisabeth je ta malá roztomilá holčička v bílém
obrázek vpravo - Elisabeth Machova dostala k letošním narozeninám od syna Thomase připomínku jejího rodiště – plyšového ježka