Na západě slavíme advent po čtyři neděle. Tedy dle roků od 27. listopadu po 3. prosince (ano, ten letošní je na příští čtyři roky druhý nejkratší, protože letošní IV. adventní neděle připadá den před Štědrým dnem). Ale vždy nám advent končí svatvečerem 24. prosince, tedy postní vigilií svátku Narození Páně. Tento veliký svátek začíná o půlnoci 25. prosince...

Ne všichni křesťané ale advent drží v tomto období. Například východní (pravoslavní) křesťané mají advent právě šest týdnů. A naopak, v prvním tisíciletí, byl v římské, tedy západní, církvi advent jen 14 denní (zlí jazykové tvrdí, že to bylo proto, že Řím s jeho láskou k životu pozemskému nehodlal držet půst v době hojnosti dožínek a radosti ze sklizní :-) ).

Ale i zde, na západě, máme leckde tradici šesti - a nikoli jen čtyřech - adventních nedělí. Ritus ambrosiánský (který je dnes držen již jen v několika farnostech okolo Milána a Benátek) se přísně přidržuje šesti adventních týdnů. Tedy oni tam začínají advent již v neděli po sv. Martinu!

A tak již dnes tuším původ jihlavských šestisvíčních adventních věnců: Byl to možná důsledek asi dávného předtridentského folkloru, kdy jihlavští "Němci" - potomci někdejších kolonistů z oblasti Alp - skutečně asi po staletí drželi i u nás, v Jihlavě, dávný ambrosiánský zvyk šesti adventních nedělí. A tento zvyk přežil i tridentský koncil (1563), který na celém západě jinak sjednotil striktně slavení svátků dle římského zvyku.

A tak slavme od dnešního již sobotně-nedělního večera adventní neděli první - a nebo, pokud se přidržujeme dávných tradic našich jihlavských předků - lze slavit zítra klidně již neděli adventní třetí.

Je to totiž jedno!

Protože "chval Boha, jak moha"! Což odpovídala babička vždy dědovi, jenž zahalen v oblaku voňavého kouře svého doutníku poutavě vyprávěl nad naší šachovnicí a čajem s rumem, jeho dávné legendy a příběhy...

I tu o jihlavském šestísvíčkovém "ambrosiánském" adventním věnci...