Tak i nás - bohužel už potřetí za posledních deset let - potkala povinnost zařídit pohřeb. Poprvé po dlouhé době ovšem přímo v Jihlavě na Ústředním hřbitově. A zde nastala nečekaná potíž. Dohodl jsem kněze, kostel pro zádušní mši i termín a čas pohřbu, ale ouha! "Ať si to udělají o hodinu dřív," rozřičela se kterási úřednice na Ústředním hřbitově na svoji naopak velmi příjemnou kolegyni v pohřební službě v telefonu tak, že bylo po celé místnosti jasně slyšet její naštvaný slovník. A paní z pohřební služby ji trpělivě přemlouvala jak malé dítě; naléhala, prosila, až nakonec po mnohaminutovém naléhání ženský hlas ze hřbitova v telefonu neochotně povolil. "Ne ale, že se nám tu budou ti pozůstalí po hřbitově courat kdoví do kdy! Hrobník má pracovní dobu do půl třetí..." prohlásila resolutním tónem neznámá ženština a zavěsila.
Nu, při uvážení, že - jak jsme se vzápětí dozvěděli - hrobník v Jihlavě odmítá kopnout do hlíny dříve, než pozůstalí v hotovosti a na dřevo předem zaplatí pronájem hrobů do roku 2025 a také u vědomí toho, že jako občan města platím své obci daně i poplatky, občas hraji na městských slavnostech téměř zadarmo, pravidelně volím a svojí činností často přispívám ke zvýšení prestiže mého města, aniž bych za to cokoli chtěl či kdykoli argumentoval pracovní dobou, je jasné jediné: někteří z nás sice žijí v kapitalismu, leč nemálo z ostatních má nadále pro ně stále blahý komunismus! A to je pak těžké v takové konkurenci obstát. V konkurenci jedněch, kteří za svoji práci nesou trvale kůži na trh s těmi, kterým město za naše daně onen "komunismus" v klídku a blahosklonně udržuje...