Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.4.: Z policejního deníku: řídil čtyřkolku i přes zákaz řízení vozidel; chodec po střetu s autem utrpěl zranění

18.4.: Ve Velké Bíteši vysadili lípu svobody; v nedalekém Jáchymově bude otevřen sad s osmatřiceti ovocnými stromy

18.4.: Případem napadení psem se zabývají žďárští kriminalisté. V příspěvku, který se objevil na sociální síti, se objevily nepravdivé informace

18.4.: Měření rychlosti v pátek na Vysočině. Přehled vybraných míst měření rychlostních limitů

18.4.: Lipnická poezie, haškovská poetika a hradní pověsti. Nad Lipnicí začne básnit Poesiomat

18.4.: Jihlavská nemocnice vybavila sanity moderními vysílačkami

17.4.: Z policejního deníku: vlak narazil do spadlého stromu; řidič od nehody ujel

17.4.: U cyklostezky na Žďársku ležely v lese granáty z II. světové války

17.4.: Opilá řidička bourala, nadýchala přes dvě promile

17.4.: Krásu ručního zvonění technologie nenahradí, říká Vladimír Kalina

17.4.: Krematorium v Jihlavě bude od pondělí až téměř do konce května uzavřeno, smuteční obřady budou v kapli na hřbitově

17.4.: Kraj Vysočina podpoří dědictví UNESCO, Třebíči, Telči i Žďáru nad Sázavou pošle dotaci

16.4.: Z policejního deníku: zloděj odčerpal 185 litrů nafty z bagru; podvod při prodeji dětské obuvi

16.4.: Smrtelná nehoda na věži svatého Jakuba v Jihlavě 16. dubna 1597

16.4.: Při čelním střetu dvou aut u Luk nad Jihlavou se zranilo pět lidí, zasahoval vrtulník

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Glosy Iglau.cz:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Kyrie eleison...
Sdílet článek
Tak je ten každoroční podivný obyčej oslav svátku země, která už drahných 14 roků není na žádné mapě, za námi. A ani tentokrát se obyvatelé i představitelé Česka nedopustili sebemenší nápaditosti. Pokud by člověk nevlastnící po 18 let televizi pojednou po letech včera pohlédl na některé nedělní pořady, snadno by nabyl dojmu, že se nachází stále na konci 80. let. Kladení věnců a přísahy vojsk; servilní, sterilní a občas i senilní projevy a zejména všudypřítomný naftalinový odér jakéhosi polotrapného povinného národovectví...
Marně přemýšlím rok co rok, proč se toto říjnové výročí oslavuje s takovou pompou, zatímco například svátek svatého Václava či Nový rok (kdy aspoň v roce 1993 skutečně vznikl tento náš dnešní státní útvar) prošumí zpravidla bez povšimnutí politiků i veřejnosti. Co je pro Čecha 21. století tak přítažlivého na dnu, kdy po tisíci letech České země přišly o svoji svatou královskou korunu, aby namísto toho na troskách středoevropské křesťanské monarchie obyvatelé Česka začali budovat výrazně neústrojnější a života dlouhodobě neschopný státní útvar - národnostní pejskokočičí dort, namíchaný tak akorát pro budoucí nevolnost? Kdo ví?
Jedno začíná být ale jisté. Stejně jako neumíme své vnitřní hodnoty většinou pojmenovat - natožpak bránit - tak je neumíme ani oslavovat. Neb vlastně žádné nemáme. Nevíme kdo jsme a kam jdeme, protože už netušíme odkud jsme to vyšli. Většina z nás nikdy ani trošičku kacířsky nezapochybovala o tom, že státnost možná ani nutně nemusí být puč zahraniční Maffie či chaotické počínání jakéhosi nikým nezvoleného národního výboru (mimochodem zatímco v posledních volbách na našem území v roce 1911 řádně zvolení poslanci ve skutečnosti v týchž dnech rozhodovali ve Vídni o zcela jiném státním útvaru...), či že za státní tradice lze u nás označit cokoli, jen ne cit k svobodě jednotlivce a vědomí kořenů...
A tak na prahu toho 90. roku republikánství nezbývá, než se namísto dalšího ironického kousání raději podívat trochu dále než o 89 let zpět a začít hledat. A začít u sebe a úplně z gruntu. Nejlépe rovnou s prosbou předků: "...naplň námi chór nebeský, Kyrie eleison!"
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je pátek 19. duben
(6. duben kalendáře iuliánského)
• 2024 rok křesťanského letopočtu
• 7513 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 19. 4.:
Pondělí po druhé neděli Velikonoční
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 6. 4. (19. 4.):

  Další glosy:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: