Ano, myslím to vážně. U zrcadla. Protože to, co vidíme ve sněmovně i Senátu, jsme my!
Skřeky otylých upocených chlapisek s prsty drvoštěpů, kterým dělá problém složit větu obsahující podmět a přísudek, se totiž nijak zvlášť neliší od povyku lidu slyšitelného v této zemi kdekoli - od fotbalu až po haly obchodních řetězců zaplněných o víkendech k prasknutí. Jen s tím rozdílem, že lůza z ulice má na sobě protentokrát pro změnu namísto tepláků drahé, i když většinou stejně špatně padnoucí obleky...
Jací jsme my, takoví jsou ti, které volíme. Už psycholog Jung si kdysi všiml, že každý člověk neomylně preferuje u těch druhých právě ty rysy a sklony, kterými oplývá on sám, případně, kterými by oplývat chtěl. A protože máme demokracii založenou na volbě většiny, většina z nás volí v těch, které strany opět vnitřní demokratickou většinou generují, pouze a jedině svůj vlastní obraz. Nabídka je prostě jen a jen taková, jaká je poptávka.
Takže se namísto nářků raději rozhlédněme okolo sebe. Možná přitom zjistíme, že jednoho dne může být ještě hůř!