Nemálo chvil jsme za ta léta strávili - a to už od bujarého mládí - kvůli tomu po výsleších na StB. Věděli jsme vždy ale přesně, kdo je kdo: Na jedné straně nenáviděný bolševický režim, na té druhé my!
Tvrdé prozření přišlo v roce 90 s Josefem Bartončíkem (o němž ostatně nikdo z nás na JM nepochyboval, kdo vlastně je, už dávno) a s Havlovou jednoaktovkou, kdy Vladař teatrálně "odhalil" v den prvních svobodných voleb Bartončíkovo angažmá u StB.
Vystoupil jsem tehdy se smíšenými pocity z poplivané strany, jíž prošli nejen oba moji zmínění dědové, ale i oba moji rodiče - a všichni moji předkové i příbuzní, kam se člověk až do roku 1919 podíval...
V dobách Oposiční smlouvy jsem po létech vstoupil do politiky znovu. Právě po Sarajevu, a právě proto!
Můj názor, že nestačí nadávat u flašky, ale je třeba něco sám udělat, jsem se tehdy rozhodl ověřit praxí, a to kde jinde, než v "pravicové" ODS.
A praxe prokázala, že to do jisté míry jde! Začali jsme tažení proti komunistům v jihlavské ODS, a současně s tím i proti pijavicím přissátým na veřejné rozpočty. (Mnozí z těch dnešních pijavic, radních i primátorů, byli tehdy nadšeně na naší straně.)
Když byl v roce 2010 těsně před volbami zákeřně zlikvidován dlouholetý jihlavský předseda, kamarád a slušný člověk Radek Vovsík (na zakázku zevnitř jihlavské ODS), viděl jsem, že boj o peníze, prebendy a zakázky je věčný. S kmotry lze vyhrát možná bitvu, ale nelze vyhrát celou válku.
A tak se i nakonec stalo.
Neznamená to ale, že nemá, nemělo a nebude mít smysl politiku dělat a pokoušet se ji změnit - dále trvám na tom, že sedět jen pasivně u piva je obrovskou chybou, která se může nakonec vymstít nám všem.
Jen je po jisté době třeba ty vyčerpané idealisty a bojovníky střídat!

(Musím ještě dodat, že mi bylo velikou ctí poslední rok spolupracovat v ODS s tak principiálními a pevnými lidmi i přáteli, které bych už po létech zkušeností v politice rozhodně nehledal: Jan Tesař, Michal Zigl, František Strnad, Erich Janderka, Ivo Strejček a další a další jsou mi důkazem, že politika je žumpou jen tehdy, je-li její obsah skutečně naplněn většinově fekáliemi.)