Šanci se definitivně zříci zločinů, které jsme my, Češi, v posledním století spáchali. Zříci se kolektivního vyhnání třetiny obyvatelstva po roce 45, vyhnání dvou milionů dalších našich občanů do exilu po roce 48 a zříci se s pokorným připuštěním viny zločinů komunismu. Zejména však jsme dostali příležitost se zříci českého nacionalistikého - v Evropě dnes už nevídaného - závistivého šovinismu, který nás tolikrát, tolikrát v novodobé historii zavedl na zcestí.
Nevyužili jsme toho.
Namísto toho však dnes Češi svobodně a s jasným vědomím hlasovali pro Zlo. Tedy přesněji řečeno, 2,7 milionu Čechů - leč je to většina politická, nepřekonatelná.
Hlasovali jsme s plným vědomím pro poválečnou kolektivní vinu a naše zločiny majetkové i hrdelní, hlasovali jsme pro normalisační komunisty typu Zbytka, Šloufa a dalších. Hlasovali jsme pro lži a hlavně pro nacionalismus. Dneškem jsme se tedy nejen nekáli za viny našich otců, ale svobodně a v plnosti jsme s jásotem přijali za svůj právě dotvořený český nacikomunismus, tedy rodící se domácí synthesu nacismu a komunismu.
A nikdo se již nemůže vymlouvat, že to nevěděl - věděli to naprosto všichni, kteří volili.
Proto se obávám, že tímto setrváním na zločinech našich otců a dědů - a navíc oním dnešním vědomým přihlášením k nim - jsme se zbavili definitivně požehnání pro nás, naše děti i naši domovinu.
Bůh nás ochraňuj nyní všechny!