Jméno svatého Ignáce z Loyoly si vyžádala matka Markéta proto, že na přímluvu právě tohoto světce šťastně porodila tohoto svého druhého syna. A syn Augustin Ignác už od dětství měl oba světce ve veliké úctě a denně se k nim modlil. Jak praví dobová svědectví, dokonce, když jej někdo požádal ve jménu sv. Ignáce o cokoli, hoch se snažil to co mu síly stačily splnit.
Toho často zneužívali jeho spolužáci v jihlavské jesuitské koleji, kde studoval, a mnohokráte jej jménem sv. Ignáce poprosili, aby za ně uklízel klášterní chodby či vynášel smetí, což také Augustin prý trpělivě vždy udělal. Stal se jesuitou, poté knězem a po studiích vyučoval na mnoha místech Čech a Moravy.
V roce 1681 byl vyslán řádem na misijní cestu do zámoří, až nakonec zakotvil na Mariánských ostrovech v Tichomoří. Zde byl Augustin Strobach mimořádně úspěšný, když se mu podařilo postupně vzdělat, naučit číst a psát a nakonec i pokřtít přes tisíc místních obyvatel.
Jak sám uváděl, největším pomocníkem ve vyučování víry a evangelia mu byl kuřlavý tabák, bez kterého záhy světec neudělal krok – stále měl při sobě váček s tabákem - a dýmka se stala jeho neoddělitelnou rekvisitou. „U zdejších Indů víra pravá netoliko sluchem, ale i ústy, ba i nosem, jim vchází do srdcí“ chválil tabák jihlavský otec Augustin ve svých dopisech domů.
Založil na ostrově sv. Anny křesťanskou osadu, ale poté, při povstání místního kmene Čamorů proti Španělům, byl rozlícenými povstalci zabit, po předchozím trýznivém mučení. Ostatky mučedníka byly později španělskými jesuity převezeny zpět do Jihlavy a po zrušení jihlavského jesuitského kláštera unikly zničení za císaře Josefa II. - nepřítele úcty ke světcům – až na Svatou Horu u Příbrami.
A teprve po stoletém exilu se opět světcovy kosti v létě roku 1884 opět mohly vrátit do rodné Jihlavy. Ve výroční den svého umučení (27. srpna) pro církev Kristovu byl Augustin Ignác Strobach, za hlaholu zvonů slavně v dlouhém průvodu kněží, uložen do chrámu svatého Ignáce.
A ostatky našeho jihlavského mučedníka, patrona nás, kuřáků tabáku, jsou v Jihlavě dodnes. Odpočívají tiše uloženy v sakristii chrámu sv. Ignáce, v barokní skříni (viz foto).
A proto i dnes můžeme ocitovat prosbu, která zazněla při ukládání ostatků našeho městského světce v onom roce 1884: „Kéž zalíbí se Hospodinu oslaviti věrného sluhu svého - a učiniti jej u svého Trůnu přímluvcem za rodné město své, diecesi i otčinu!“