Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.4.: Legionář a úspěšný motocyklový závodník studoval gymnázium ve Velkém Meziříčí

19.4.: Z policejního deníku: opilý muž poškodil posuvné dveře na nádraží; způsobil nehodu a ujel

19.4.: Výstava S lilií i bez lilie připomene sté výročí třebíčského skautingu

19.4.: Mohelenská hadcová step má novou naučnou stezku i zázemí pro návštěvníky

19.4.: Mladý cizinec zemřel při nehodě u Humpolce na dálnici D1, narazil do zaparkovaného kamionu

19.4.: Dominika Mrkosová - policistka, plavkyně a maminka v jedné osobě. Z březnového plaveckého mistrovství přivezla na Vysočinu pět medailí

18.4.: Z policejního deníku: řídil čtyřkolku i přes zákaz řízení vozidel; chodec po střetu s autem utrpěl zranění

18.4.: Ve Velké Bíteši vysadili lípu svobody; v nedalekém Jáchymově bude otevřen sad s osmatřiceti ovocnými stromy

18.4.: Případem napadení psem se zabývají žďárští kriminalisté. V příspěvku, který se objevil na sociální síti, se objevily nepravdivé informace

18.4.: Měření rychlosti v pátek na Vysočině. Přehled vybraných míst měření rychlostních limitů

18.4.: Lipnická poezie, haškovská poetika a hradní pověsti. Nad Lipnicí začne básnit Poesiomat

18.4.: Jihlavská nemocnice vybavila sanity moderními vysílačkami

17.4.: Z policejního deníku: vlak narazil do spadlého stromu; řidič od nehody ujel

17.4.: U cyklostezky na Žďársku ležely v lese granáty z II. světové války

17.4.: Opilá řidička bourala, nadýchala přes dvě promile

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Prostředkovice - památka číslo 5243

V roce 1901 píše Alois Josef Pátek ve Vlastivědě Moravské, Jihlavský okres, že tato německá vesnice zvaná Mitteldorf (středeční či prostřední ves) se rozkládá po obou stranách bývalé císařské silnice vedoucí od Jihlavy ke Stonařovu. V této době měla 25 domů a 171 obyvatel. Po třicetileté válce zde bylo registrováno jen devět stavení osedlých a šest pustých. V závěru krátkého historického popisu Pátek uvádí, že roku 1531 koupilo tuto ves město Jihlava od Ctibora a Jana z Hlavatec. Nic víc. Nikde žádná zmínka o bývalé tvrzi, o nějaké zdejší významnější stavební památce.

Špýchar v Prostředkovicích... (foto L. Poltan)
První písemná zpráva o této vsi pochází údajně z listiny z roku 1379. V zemských deskách najdeme zmínku o Mytnndorffu v roce 1390. V roce 1798 se poprvé objevuje české pojmenování Prostržedniwes a v roce 1846 pak dnešní Prostředkovice nebo také Prostředný Wes. Osada byla založena mezi Dolní Vsí, dnes Suchá, a zaniklou Horní Vsí. Odtud tedy její název.
Byla či nebyla zde tvrz? Toť otázka. Vladimír Nekuda a Josef Unger se ve své knize Hrádky a tvrze na Moravě o její existenci v Prostředkovicích vůbec nezmiňují. Podíváme-li se pozorně na plán této vsi, který je k disposici ve Státním okresním archivu v Jihlavě a byl pořízen v roec 1779, vidíme, že v místech dnešního špýcharu u domu čp. 13, který dal podnět k dohadům o možné tvrzi v této vsi, stojí na konci 18. století pouze větší a stavebně složitý statek bez nějakého náznaku opevnění. U silnice samé pak není žádná jeho součást mající čtvercový půdorys. Faktem je, že na konci 18. století to byl jediný statek na této straně silnice a svou rozlohou patřil k těm největším v Prostředkovicích. Jeho majitelem byl Martin Weeber a později Mathias Mikschy. Při podrobnějším studiu tohoto statku na již zmíněném plánu se jeví dnešní čtvercový objekt jako část později demolovaného obdélníkového zděného objektu stojícího tehdy při císařské silnici do Vídně. To konečně potvrzuje i další plán z roku 1835, rovněž dochovaný v jihlavském archivu, který půdorys námi uvažovaného objektu má skutečně rozdělen na dvě skoro čtvercové poloviny. Celý statek pak za dobu necelých šedesáti let, což je doba mezi pořízením obou plánů, zaznamenal celou řadu významných a výrazných přestaveb.
Chátrající zdivo špýcharu v Prostředkovicích... (foto L. Poltan)
Dalším argumentem proti existenci tvrze v Prostředkovicích je skutečnost, že tato malá ves, v době založení počátkem 14. století čítající kolem šesti osedlých, byla vždy jen osadou a byla spravována stonařovským rychtářem. V nejistých dobách skýtaly ochranu zdejšímu obyvatelstvu hned dvě stonařovské tvrze případně samo město Jihlava.
Při této příležitosti nemůžeme zde opomenout ani skutečnost, že celá stavba byla po požáru v roce 1954 obnovena a její vzhled není původní, naopak renovovaný vzhled celého objektu se přímo nabízí co by dochovaná součást obranného systému jakési tvrze. Tu snad měl podpořit i objevený letopočet 1581 na jedné ze "střílen".
Dodnes je v okolí Jihlavy možné spatřit několik špýcharů či sýpek, které byly budovány v různých obdobích. Na všech těchto stavbách poutají pozornost úzká okénka v podobě střílen, která však nejsou ničím jiným, než větracími otvory a jiný účel jim nelze přisuzovat.
Tak je tomu i v případě tzv. Prostředkovické tvrze, o které se poprvé zmiňuje Karel Peltan v Jiskře v roce 1963. V závěru tohoto článku je zmínka o tom, že objekt je památkově chráněn, ale dosud není využit. Měl se tehdy stát okrskovým museem, kde měla být instalována stálá exposice historie Stonařovska "doby feudalismu, doby bojů proti nacistickému násilí i nástin budování socialistického dneška". Zdá se však, že ani ten dnešní dnešek není objektu příliš nakloněn, nemluvě o jeho využití. Severní strana této nemovité kulturní památky evid. číslo 5243 vykazuje již delší dobu silné narušení zdiva, které je bezpochyby zapříčiněno stále rostoucím průjezdem těžkých nákladních vozidel po přiléhající mezinárodní komunikaci do Rakouska.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)