Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.5.: Z policejního deníku: opilý agresivní muž rozbil dveře; opilí řidiči skončili na záchytce

19.5.: Z policejního deníku: krádež plotu, zloděj si odnesl nádobí i sekeru; opilý řidič boural

19.5.: Výstava Co přinesl obchvat v havlíčkobrodském muzeu nabídne unikátní nález středověkého rudního mlýna

19.5.: Odpoledne na Šmeralově statku v Třebíči s folklorní muzikou i pletením košíků

19.5.: Návštěvníky havlíčkobrodského koupaliště čekají nové herní prvky, třeba pískoviště pro nejmenší nebo hřiště na pétanque

18.5.: Zvířecí rodinu v táborské zoo rozšířil mýval Rocket. ZOO Tábor je jediná zoo v Česku, která mývaly může přijímat

18.5.: Ze zámku ve Velkém Meziříčí: zpracování lnu

18.5.: Výstava fotografií Jaroslava Hedvábného s titulem Toulky Moravským Toskánském v jihlavské muzejní kavárně

18.5.: Sarajevo 1914: Řidič, který vstoupil do dějin, pocházel z Telče

18.5.: Policista roku 2023 – dva tituly zamířily na Vysočinu. Vítězem v kategorii Tým roku se stal vysočinský pracovní tým Falešný bankéř

18.5.: Festival Ji.hlava se prodlužuje a otevírá se místnímu publiku

17.5.: Zoologická zahrada v Jihlavě získala slona za za odchov čtyř mláďat aligátora čínského

17.5.: Z policejního deníku: policisté dopadli sprejera; pohřešovaného mladíka z Čáslavi vypátrali policisté na Vysočině

17.5.: Primář Karel Křikava: Chirurgie je náročný, ale velmi krásný a naplňující obor

17.5.: Pacientům před výměnou kolenního a kyčelního kloubu lékaři zodpoví dotazy

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Roman Havelka - výstava obrazů

Od 15. června do 10. září tohoto roku probíhá v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě výstava obrazů Romana Havelky, konaná u příležitosti 50. výročí umělcova úmrtí. Průvodcem výstavy, ale i životem a tvorbou tohoto malíře je půvabný katalog, který při této příležitosti vydala jihlavská galerie a který čerpá z diplomové práce J. Reissnerové. Zajímavý formát včetně textové části na netradičním papíře doplňuje barevná příloha s ukázkami z malířovy tvorby.

Umělec se narodil 30. dubna 1877 v Jemnici v rodině síťaře, kde také prožil prvních osm let, aby se pak s rodiči a jeho dalšími sedmi sourozenci odstěhoval do Jihlavy. Na německé měšťanské škole se poprvé projevilo jeho malířské nadání. Díky učiteli kreslení J. Haklerovi, který se musel u otce dlouze přimlouvat, vydal se roku 1891 mladý Roman na svou první studijní cestu Podyjím. V tomtéž roce namaloval rovněž první obrázky z Jihlavy a okolí. Roku 1892 pak přijíždí do Prahy studovat na Akademii, ale kvůli stipendiu nakonec vstupuje na uměleckoprůmyslovou školu, kde zůstává až do roku 1895. Tehdy přestupuje na Akademii k profesoru J. Mařákovi na jeho krajinářskou školu. Jeho sen se tak naplnil. Svá studia končí v roce 1901. První výstava, první úspěch. Následují cesty do Itálie, Bosny a Hercegoviny, do Německa a Tyrolska. Maluje úspěšně i doma v okolí Jihlavy, Bítova, na Šumavě, v Praze, ale především se věnuje milovanému Podyjí. V roce 1914 se oženil s Martou Měšťanovou, dcerou drogisty z Třebíče. Krátce po svatbě je povolán na frontu, ale jeho účast na ruské frontě netrvá dlouho. Již v listopadu onemocní a končí v lazaretu v Brně. V březnu 1915 se mu narodila dcera Magda, ale to už opět slouží v armádě. Innsbruck, Tyroly, krátce dovolená ve Znojmě, a pak Bukovina, rumunská fronta, Sedmihradsko, až konečně v roce 1918 přichází onen šťastný návrat domů. Opět maluje a tvoří. Od roku 1923 do roku 1940 byl předsedou Svazu výtvarných umělců moravských, jeho čestným předsedou zůstal až do své smrti. Poslední jeho tvorba patřila Bítovsku. V úterý dopoledne dne 20. června 1950 umírá ve znojemské nemocnici na zápal plic ve věku 73 let.
Poprvé se představil na veřejnosti na jarní výstavě v pražském Rudolfinu v roce 1900. Zanedlouho se objevuje i v Jihlavě, kde vystavuje v roce 1902. Při této příležitosti kupuje zdejší museum jeden z jeho obrazů nazvaný "Selská svatba jihlavská," představující typický venkovský obrázek z té doby s veselou dyndáckou muzikou a svatebčany v pajeráckých krojích. Další výstava se uskutečnila v jihlavském Legiodomě a byla zahájena 3. června 1928. Autor zde představil celkem 54 olejomaleb a po dvou akvarelech a kresbách. Společně s ním zde presentoval své plastiky také sochař Julius Pelikán. Většina vystavených děl byla věnována scenériím z jižní Moravy a z okolí Splitu. Po druhé světové válce se Havelka představuje v Jihlavě až v roce 1949, kdy zde v září, v rámci festivalu Podzim na Vysočině, vystavuje v sále jihlavského pivovaru díla dokumentující snad všechna období jeho čtyřicetileté tvorby. Výstava byla doplněna ještě obrazy dalších malířů Vysočiny - H. Zezulové, J. Bulanta a V. Komerse. První souborná posmrtná výstava byla uspořádána v Jihlavě v červnu 1958 v Krajské galerii Vysočiny. Ke stému výročí umělcova narození pak byla otevřena další souborná výstava a to v Galerii Vysočiny v červnu 1977.
Díla Romana Havelky byla představena na více jak sedmdesáti výstavách. Umělec zanechal přes tři tisíce obrazů. Pohledů docela všedních, letmých, pohledů romantických a prozářených ranním sluncem na vodní hladině Dyje. Ale stejný pohled může návštěvníkům připomínat třeba údolí s řekou Jihlavou v Pekle poblíž Rantířova nebo pod skalami u Zaječího Skoku. Kdekoliv. Dívejme se alespoň malou chvíli očima tohoto umělce. Krása okamžiku. Byl, pominul, ale nabízí se další. Venku za okny galerie spěchá obyčejný den. Uvnitř plyne čas svým pomalým zázračným tempem. Dlouze upoutá docela malá litografie "Most na Pančavě" z dvacetidílného souboru, zapůjčená Moravskou galerií Brno. Mohutný kamenný most přes malý potůček, s nepostradatelným sv. Janem Nepomuckým. Pro mnohé z nás mlhavá vzpomínka z mládí. Už dávno je pryč. Ale díky obrázku se navrací. Škoda, že zde není vystaven celý soubor.
Je co obdivovat, nad čím užasnout. Připomenout si na rozměrných plátnech i docela malých kresbičkách celou tu krásu, která nás obklopuje a kterou tak často míjíme bez povšimnutí. A snad právě dnes, vlečeni oním ruchem a pachtěním, zajděme na krátkou hodinku do sálů Oblastní galerie Vysočiny Jihlava. Tiše postůjme a s očima dokořán se dívejme.
Výstava potrvá do 10. září 2000 a pak bude přenesena do Hodonína. A na samý závěr ještě jedna drobná, řekněme pozvánka, tentokrát do několika letitých a rozměrných publikací Augusta Sedláčka "Hrady a zámky". I zde můžeme obdivovat precisní kresby Romana Havelky, stačí navštívit nejbližší knihovnu či archiv.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)