Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.6.: U nemocnice v Jihlavě začne výstavba parkoviště pro téměř dvě stě aut

25.6.: S vysvědčením do táborské zoo po celý víkend za jednu korunu

24.6.: Zdravotnická záchranná služba na Vysočině slaví dvacáté narozeniny, veřejnost bude moci nahlédnout do výjezdových základen

24.6.: Z policejního deníku: zloděj ukradl propanbutanové lahve; řidička a dvě děti utrpěly při nehodě zranění

24.6.: Letní prázdniny jsou na silnicích rizikové, policisté vyhlásili sérii bezpečnostních akcí. Loni zemřelo na silnicích Vysočiny během léta sedm lidí

24.6.: Jednomu z hlavních vodovodních přivaděčů do Jihlavy prasklo potrubí, bez vody by mohlo být i sídliště na Březinkách

23.6.: Z policejního deníku: auto v příkopu shořelo, řidič utrpěl lehké zranění

23.6.: Do jihlavské zoo s vysvědčením s jedničkou za jednu korunu, chybět nebude oblíbené komentované krmení

22.6.: Výstava fotografií divokých zvířat i vzácných rostlin Barky Hrušky v jihlavském muzeu

22.6.: Pane. Kupte si rakvičku!

22.6.: Na Vysočině při bouřce padaly stromy, nejvíce práce měli hasiči na Třebíčsku

22.6.: Festival Vesuv plný muziky a piv od malých pivovarů pomůže Vojtovi, Františkovi nebo malé Agátce získat hiporehabilitaci na celý rok

22.6.: E-shop Dopravního podniku města Jihlavy umožňuje cestujícím správu a dobíjení jihlavské karty

21.6.: Z policejního deníku: nález ručního granátu; malého chlapce policisté nalezli a předali matce

21.6.: Tragická nehoda na Jihlavsku. Zemřel řidič osobního auta

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Odjela pouť...

Kolem nás je nespočet malých vesnic. Tak malých, že se tam málokdo málokdy objeví. A přece, právě v této době, nabízejí nám zajímavou návštěvu na úplně mrňavých poutích před kapličkami často menšími, než jsou předsíně v nově se rodících residencích našich úspěšných milionářů.

Jedna z minipoutí proběhla již tradičně před kaplí sv. Antonína v lese nad Rounkem. Dvěstovky věřících si zapělo jen tak, bez elektrických varhan či jiných vymožeností civilisace, aby naplnilo sebe a šumící les pocitem krásna z okolní přírody a ze života vůbec.
V sobotu odpoledne, 1. července roku 2000, konala se další podobná malá slavnost před návesní kaplí sv. Petra a Pavla na Bílém Kameni. Ta ves dostala pojmenování po křemeni, který se v okolí těžil spolu se stříbronosnou rudou už někdy kolem poloviny 13. století. Pak ves zanikla, aby se opět na počátku 18. století objevila kousek od původního místa a dodnes zářila bílými fasádami. Bílý Kámen. Od Jihlavy kousek, co bys bílým kamenem dohodil. Stojí tu a rozrůstá se. Stará stavení a hned za nimi zbrusu nové moderní sídliště. Vše obklopeno zelenou hradbou lesů a protkáno zanikajícími polními cestami a asfaltovými silničkami. Každý může obdivovat co se mu líbí...
Stovka lidí poseděla či postála před nazdobenou kapličkou a po ukončení bohoslužby nastoupila do svých aut a rozjela se k domovům. Zůstalo pár rodin, pár desítek dětí, aby se na stráni nad vsí rozložilo kolem hořící hranice a popovídalo, podebatilo, pošuškalo či pošpitalo. Jen tak. Pro radost. Kvůli dětem, které si u ohně opékaly darované špekáčky a zapíjely je sladkou minerálkou, zatím co tatínkové usrkávali z pivních lahví a maminky utíraly dětem umudlané tváře od hořčice. Báječné, krásné, sluncem prozářené odpoledne. Stejně báječná, krásná a sluncem prozářená nálada. Pískot dětí, "válení sudů" po stráni, trhání třešní, zkrátka, pouťové odpoledne. Nefalšované, bez pozlátka a řvoucích nesrozumitelných magneťáků. Na ohništi praskalo dřevo, špekáčky se napichovaly na lískové pruty a zamaštěné ruce se utíraly do suché trávy...
Stalo se to na Bílém Kameni již tradicí. Proto sem rád chodím. A letos dokonce sedm kilometrů pěšky a se svým vnukem. Úplně jsme tady zapomněli na hodinky a na čas. Nebýt chladu a tmy, která se pojednou vykoulela z lesa, byli bychom tady snad do půlnoci. Nic naplat, báječná odpoledne je třeba v devět hodin večer ukončit. Tak tedy, díky pořadatelům, díky docela malé pouti na Bílém Kameni. Můj vnuk si odváží do USA překrásné vzpomínky na první prázdninový den u ohně na stráni. Konečně, druhý den ráno namaloval rodičům a americké babičce obrázek, jen se podívejte. A příští rok se můžete přijet radovat do Bílého Kamene i vy!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)