Jedna z minipoutí proběhla již tradičně před kaplí sv. Antonína v lese nad Rounkem. Dvěstovky věřících si zapělo jen tak, bez elektrických varhan či jiných vymožeností civilisace, aby naplnilo sebe a šumící les pocitem krásna z okolní přírody a ze života vůbec.
V sobotu odpoledne, 1. července roku 2000, konala se další podobná malá slavnost před návesní kaplí sv. Petra a Pavla na Bílém Kameni. Ta ves dostala pojmenování po křemeni, který se v okolí těžil spolu se stříbronosnou rudou už někdy kolem poloviny 13. století. Pak ves zanikla, aby se opět na počátku 18. století objevila kousek od původního místa a dodnes zářila bílými fasádami. Bílý Kámen. Od Jihlavy kousek, co bys bílým kamenem dohodil. Stojí tu a rozrůstá se. Stará stavení a hned za nimi zbrusu nové moderní sídliště. Vše obklopeno zelenou hradbou lesů a protkáno zanikajícími polními cestami a asfaltovými silničkami. Každý může obdivovat co se mu líbí...
Stovka lidí poseděla či postála před nazdobenou kapličkou a po ukončení bohoslužby nastoupila do svých aut a rozjela se k domovům. Zůstalo pár rodin, pár desítek dětí, aby se na stráni nad vsí rozložilo kolem hořící hranice a popovídalo, podebatilo, pošuškalo či pošpitalo. Jen tak. Pro radost. Kvůli dětem, které si u ohně opékaly darované špekáčky a zapíjely je sladkou minerálkou, zatím co tatínkové usrkávali z pivních lahví a maminky utíraly dětem umudlané tváře od hořčice. Báječné, krásné, sluncem prozářené odpoledne. Stejně báječná, krásná a sluncem prozářená nálada. Pískot dětí, "válení sudů" po stráni, trhání třešní, zkrátka, pouťové odpoledne. Nefalšované, bez pozlátka a řvoucích nesrozumitelných magneťáků. Na ohništi praskalo dřevo, špekáčky se napichovaly na lískové pruty a zamaštěné ruce se utíraly do suché trávy...
Stalo se to na Bílém Kameni již tradicí. Proto sem rád chodím. A letos dokonce sedm kilometrů pěšky a se svým vnukem. Úplně jsme tady zapomněli na hodinky a na čas. Nebýt chladu a tmy, která se pojednou vykoulela z lesa, byli bychom tady snad do půlnoci. Nic naplat, báječná odpoledne je třeba v devět hodin večer ukončit. Tak tedy, díky pořadatelům, díky docela malé pouti na Bílém Kameni. Můj vnuk si odváží do USA překrásné vzpomínky na první prázdninový den u ohně na stráni. Konečně, druhý den ráno namaloval rodičům a americké babičce obrázek, jen se podívejte. A příští rok se můžete přijet radovat do Bílého Kamene i vy!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25

Zpět nahoru na začátek stránky