Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
13.10.: Na houby nemusíte jezdit daleko, najdete je všude

11.10.: Policisté prověřují krádež peněženky, hledají muže z fotografie

11.10.: Pelhřimovská nemocnice omezila návštěvy, důvodem je nárůst respiračních onemocnění

11.10.: Kurs první pomoci novorozencům ukáže rodičům i dalším zájemcům, jak zachránit život dítěte, které nedýchá

10.10.: Záchranná stanice v Pavlově získá nové léčebné zařízení, rehabilitační voliéry i nové auto pro převoz zvířat

10.10.: Pseudogotická synagoga ve Velkém Meziříčí zůstane pro veřejnost uzavřená i v příštím roce, město chystá rekonstrukci

10.10.: Každý návštěvník Vánoční výstavy betlémů v Třebíči může přinést figurku a přispět k výrobě nového betlému

9.10.: Výstava Kniha v muzeu v Havlíčkově Brodě představí práci kurátorů a ukáže i pracně tvořené rukopisy

9.10.: Urologové v Jihlavě provedli unikátní implantaci umělých svěračů močové trubice

9.10.: Táborská zoo slaví narození čtrnáctého zubra. Jméno nejmladší zubřici opět vyberou fanoušci zoo

9.10.: Lev Simba si východy slunce úplně užívá. V táborské zoo je můžete zažít i vy

9.10.: Dekorační květy obohatily sortiment v pelhřimovském turistickém informačním centru

9.10.: Chodkyni v Jaroměřicích nad Rokytnou srazila dodávka, žena na místě podlehla zraněním

3.10.: Zrekonstruovaná Zelená komnata v Třebíči nabídne nové archeologické objevy

3.10.: Organizovaná skupina způsobila v jihlavské firmě škodu za více jak dva miliony korun

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Známá i neznámá rodina Mahlerů v Kališti

Malá česká vesnička Kaliště u Humpolce. Tady se 14. července 1860 narodil Gustav Mahler. A hned na úvod dodejme, že v případě data narození jsou dodnes ve světě uváděny tři verse. Toto datum by mělo být, s odvoláním na Matriku příslušníků města Jihlavy, to nejsprávnější a úředně ověřené!?

K jeho rodině a k místu se pak vztahuje řada velmi zajímavých písemností, které jsou uloženy ve Státním okresním archivu v Pelhřimově. Stojí za přečtení. Pohledy do historie mohou být pro dnešního čtenáře nevšední cestou doprovázenou tajuplnostmi a záhadami...
Jak nám sdělil ředitel archivu PhDr. Zdeněk Martínek, je hlavním zdrojem poznání fond Okresního úřadu Humpolec, neboť archiv obce Kaliště je dochován až od roku 1884. Tamní škola má sice stručnou pamětní knihu, vedenou od roku 1787 a v archivu se nachází i řada katalogů od roku 1878, ale ty neobsahují žádné údaje o Mahlerech. Zmínku nenajdeme ani v opisu matriky narozených z let 1850 - 1851, uloženou u tamního farního úřadu. Prvního příslušníka rodu Mahlerů objevíme až v zakládacích spisech pozemkových knih pro obec Kaliště při fondu Okresního soudu Humpolec. Knihovní lustrum o držbě hostince čp. 9 kupodivu neobsahuje žádné údaje o rodině Mahlerů. A přesto se zde, jako druhorozený syn, malý Gustav Mahler narodil. Zde totiž žila v počátcích rodina Bernarda a Marie Mahlerových, zde zemřel jejich prvorozený syn Isidor. Další knihovní lustrum o držbě vinopalny čp. 52 je už pro nás mnohem zajímavější. Od roku 1848 jsou zde jako majitelé uvedeni Marie Mahlerová, rozená Bondyová, respektive její muž Šimon Mahler. Konečně, první zmínka o Mahlerech v Kališti! Později, pouze v dílčím zápise ze dne 7. července 1852, je zde také jmenován jejich syn Bernard. V roce 1855 kupují tuto vinopalnu od Morice Mahlera manželé Leopold a Eleonora Hallerovi, aby ji v roce 1873 prodali Morici a Herrmannu Sternschussovým.
Další zprávy poskytuje archivní fond Okresního úřadu Humpolec. Tak tedy opět další Mahlerové. A dokonce Bernard, otec našeho Gustava. Neměl to však ve svých začátcích vůbec lehké, konečně, posuďte sami. Dne 9. února 1856 žádá o povolení k obchodu s obilím. Je mu uděleno 13. února, tedy za pouhé čtyři dny. Téhož dne je ale udán obecní radou v Humpolci pro nedovolené provozování obchodu, což se asi následně vysvětlilo a urovnalo. Inu, bdělé oko zákona či závist, a dost možná obojí. Dne 12. března téhož roku žádá opět Bernard o povolení k barvení, doslazování a prodeji pálenky. Snaží se podnikat ve výnosnější oblasti, ale štěstí mu nepřeje. Jeho žádost byla dne 2. dubna zamítnuta. Ale on se nevzdával. Dne 22. září, a stále téhož roku 1856, žádá opět o udělení povolení, tentokrát k destilaci pálenky studenou cestou. Žádost putuje od Obecního úřadu Kaliště až k Okresnímu úřadu v Německém Brodě. Marně, protože už 8. listopadu žádá o povolení k obchodu s viktuáliemi. Tentokrát se asi dočkal. Trpělivost mu přinesla růže, byť na nich neměl nikdy v budoucnosti ustláno. Od 18. prosince mohl tedy obchodovat s viktuáliemi čili potravinami, jak uvádí slovník cizích slov. Stal se váženým obchodníkem. Musel se něčím stát. Schylovalo se ke svatbě. A on miloval dceru váženého a dokonce majetného mydláře.
Dne 5. ledna 1857 žádá Bernard o udělení povolení sňatku se svou nevěstou Marií, dcerou Abrahama Herrmanna z Ledče. Zpráva byla odeslána už následně 8. ledna na Krajský úřad v Čáslavi a ten 16. ledna zasílá licenci k uzavření tohoto sňatku. Obdivuhodná je pružnost a schopnost tehdejšího c.k. aparátu, jen několik listů papíru, jen několik dnů, a hotovo! Sňatek se mohl konat, úřední požehnání bylo učiněno. Rodina byla založena a začala se nebývale rychle rozrůstat... A v židovských rodinách to tehdy nebyla žádná vzácná výjimka mít kolem deseti dětí. Bernard a Marie jich měli později čtrnáct, osm z nich v útlém věku zemřelo.
Rodina, jak známo, se odstěhovala do Jihlavy. Ve spisech Okresního úřadu Humpolec však najdeme ještě další z rodu Mahlerů. V roce 1857 žádá Josef Mahler o licenci ke sňatku s Barborou Neumannovou. Z let 1864 a 1866 je zde odkaz na narození Davida a Fanni a na úmrtí dítěte Karla Mahlera, všichni z Kaliště. Již zmíněný Josef žádá o povolení k řeznictví a pas k podomnímu obchodu. Jiná Marie Mahlerová z Kaliště, nyní v Německém Brodě, zasílá v roce 1867 celkem 7 zlatých a 41 krejcarů daně z podomního obchodu a později je uváděna se svým mužem Šimonem rovněž v záležitosti potravní daně. Poslední zmínka je o Filipu Mahlerovi z Kaliště, který obdržel cestovní pas na jeden rok DO St. Pöltenu.
Nikdy nekončící pátrání a objevování se končí, alespoň pro dnešek. Poděkujme Státnímu okresnímu archivu v Pelhřimově a jeho řediteli PhDr. Martínkovi za putování zažloutlými stránkami naší historie, které nadepsal Prameny k dějinám rodu Mahlerů. Jak vidno, cesta od pramene přináší stále nová překvapení v podobě neznámých přítoků. Výjimkou není ani tolikrát popsaná životní dráha světově proslulého dirigenta a skladatele Gustava Mahlera a jeho rodiny.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)