Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
21.5.: Z policejního deníku: zloděj ukradl televizory, mikrovlnky i varné konvice; mladík se opil, skončil v nemocnici

21.5.: Ve Žďáře nad Sázavou byl v kolejišti nalezen mrtvý muž, srazil jej vlak

21.5.: V psím útulku v Havlíčkově Brodě čekají na nové páníčky čtyři štěňátka

21.5.: Policisté pátrají po třináctileté Michaele z Jihlavy, odjet měla údajně za kamarádkou do Brna

21.5.: Nový přístroj urychlí zdravotníkům v jihlavské nemocnici výsledky vyšetření infekcí, zánětů i rakoviny

21.5.: Naučte se tvarovat bonsaj a odneste si z jihlavské zoo vlastnoručně upravený stromek

20.5.: Z policejního deníku: opilý agresivní muž rozbil dveře; opilí řidiči skončili na záchytce

20.5.: Výstava open per4mance 2024 na zámku v Třebíči doprovází multižánrový festival Zámostí

20.5.: Vražda nevinného mučedníka na nádvoří jihlavského soudu

20.5.: V jaderné elektrárně v Dukovanech oslavují Světový den včel

20.5.: Motorkář utrpěl po střetu s dodávkou vážné zranění

19.5.: Z policejního deníku: krádež plotu, zloděj si odnesl nádobí i sekeru; opilý řidič boural

19.5.: Výstava Co přinesl obchvat v havlíčkobrodském muzeu nabídne unikátní nález středověkého rudního mlýna

19.5.: Odpoledne na Šmeralově statku v Třebíči s folklorní muzikou i pletením košíků

19.5.: Návštěvníky havlíčkobrodského koupaliště čekají nové herní prvky, třeba pískoviště pro nejmenší nebo hřiště na pétanque

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Blíží se pouť aneb pozvánka k návštěvě kaple sv. Antonína nad Rounkem

Tato nevelká krásná barokní kaplička stojí při zaniklé bývalé hlavní cestě z Jihlavy do Pelhřimova, asi 1 km od malé osady Rounek u Jihlavy. Postavena byla téměř na vrcholu kopce vypínajícího se do výše 629 m, který byl už ve středověku znám jako Korunní vrch. Po dokončení stavby kaple je od poloviny 18. století uváděn jako Hora Svatého Antonína.

K vlastní výstavbě objektu došlo v roce 1737 na popud pelhřimovského pekaře Antonína Polesného, který pro tento účel věnoval 100 zlatých získaných závětí po smrti svého otce. O rok později, dne 27. května 1738, byla kaple za veliké účasti lidu slavnostně vysvěcena pelhřimovským vikářem J.W. Ungarem za asistence faráře J. Leupolda z nedaleké tehdejší Německé Vyskytné, dnes Vyskytné nad Jihlavou. Od této chvíle se začala psát skutečná historie kaple zasvěcené sv. Antonínovi Paduánskému.
Mnozí se ptají, proč právě na tomto místě došlo k postavení kaple. Odpověď nám však neposkytuje žádný archivní dokument, ani farní kronika již zmíněné Německé Vyskytné. Můžeme se pouze domnívat, že Antonín Polesný tudy projížděl už jako malý chlapec do rodiště své matky, která pocházela z Jamného, a vrchol kopce bylo místo odpočinku na půlce cesty mezi touto vsí a Pelhřimovem. Odtud byl také krásný pohled do širé okolní krajiny, neboť kolem kaple se v 18. století stále ještě rozkládala pole.
Z farní kroniky stojí za zmínku, že slavnostní mše se slouží vzdy v neděli po svátku sv. Antonína a místní duchovní nesmí za ni požadovat žádnou odměnu. Pouze učitel má nárok na 50 krejcarů. V roce 1852 byla z milodarů provedena první důkladná renovace a kaple znovu vysvěcena. Velkou pohromou se stal rok 1872. Neznámí vandalové celý objekt poškodili, zařízení rozbili a ukradli velmi starý oltářní obraz, snad ze 14. století, malovaný kdesi v Rakousku, dar jihlavského kněze G. Hiltschera. Dalších oprav se kaple dočkala v letech 1901 a 1908. V roce 1916 byl odtud odebrán pro válečné účely původní zvon, o němž nic bližšího farní kronika neuvádí. Podobný osud pak stihl také druhý zvon. Současný je v pořadí třetí a byl zhotoven po druhé světové válce firmou Polák & Hopp v Jihlavě z německých dělových hlavní. V roce 1971 se uskutečnila poslední oprava a fasáda tak byla na dlouhá léta opatřena cihlově červenou barvou. Kaple pomalu a viditelně chátrala...
Rok 1994 znamenal generální opravu celé kaple. Při této příležitosti bylo zjištěno několik velmi zajímavých skutečností. Plán stavby, který se ve farní kronice dochoval, nebyl v žádném ohledu respektován. Původní objekt měl malé vstupní průčelí orientované na východ a na západní straně byl oltář. Ještě v průběhu stavby byla provedena zásadní změna. Sedlová střecha byla nahrazena stanovou. Průčelí bylo zvýrazněno segmentovou atikou a velkým kamenným poltárem a obráceno na sever, aby směřovalo do cesty a vítalo tak kolemjdoucí. Okrová fasáda byla rozčleněna bílými pilastry s hlavicemi s jednoduchými ornamenty. Interiér kaple byl opatřen ilusivní výmalbou od neznámého autora, provedenou technikou fresco - secco. Malíř, který ji realisoval, musel bezpochyby pracovat podle přání pelhřimovského pekaře Polesného, neboť v horní části ilusivního oltáře umístil uprostřed ozdobných váz barokní erb s houskou. Střed tvořil dodnes nedokončený rám, kde je nyní umístěn obraz sv. Antonína s vyobrazením původně navrhované kaple. Pod obrazem je malba zrcadla v kartuši. V kápi nad oltářem je znázorněna Svatá Trojice, avšak postavy Boha Otce a Syna jsou rovněž nedokončené. Po stranách jsou dvě ilusivní niky, kde byly vymalovány postavy dvou světců. Vlevo je pravděpodobně sv. Jan Nepomucký, na pravé straně byla malba zcela zničena vzlínající vlhkostí. Pod kamennou menzou je na ploše imitující červený mramor umístěn jesuitský znak. Nade dveřmi se v interiéru nachází prázdný kartušový rám, kde byly zjištěny pozůstatky neznámého nápisu, který byl někdy v minulosti kýmsi odstraněn. Na venkovní fasádě byly nad vchodem objeveny vyryté nápisy: IGNATIVS, ZP 1741 SA, MASA, BRCEK a na podstřešní římse celá řada červenou hrudkou psaných hesel, snad jmen vojáků, kteří nedaleko odtud stavěli během manévrů v roce 1843 dodnes dochované tzv. šance.
Mříže v oknech jsou původní, vstupní mříž zhotovil podle mosazného štítku na zámku Gustav Krumm, Maschinist, 17.6.1908, Iglau. Tedy otec známého jihlavského malíře stejného jména. Na oltáři jsou ve schránce z bílého mramoru uloženy ostatky sv. Bonifáce a sv. Valentina. Podle farní kroniky byly zakoupeny současně pro další kaple v Ježené a na Plandrech v roce 1931. Na západní straně byly při stavbě původní kaple vysazeny dvě lípy, které byly po roce 1960 pokáceny. Pod plechovou střešní krytinou se dodnes dochoval původní krov se šindelem.
Místo tradičních poutí tak bylo po roce 1989 zachráněno a znovu zvelebeno. Generální opravu provedl podnik Agrostav Jihlava a.s., restaurátorské práce akad. malíři P. Procházka a bratři Rossi, malířské a natěračské práce jihlavská firma Kunst a další úpravy několik málo bezejmenných nadšenců. Po slavnostním svěcení konaném dne 17. června 1995 se opět navázalo na dávnou slávu rouneckých Antonínských poutí. Ta letošní se bude konat v neděli 18. června ve 12 hodin.
Závěrem by bylo možné připsat ještě pověst o vzniku této kaple, ale tu najdou návštěvníci napsánu na nově zřízeném turistickém poutači mezi dvěma lavičkami, které vedle objektu nechal zbudovat majitel zdejších lesů - Správa městských lesů Jihlava.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)