Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
24.7.: Z policejního deníku: neznámý vandal poničil auto; recidivista kradl v obchodě sušenky a bagety

24.7.: Přijďte se do táborské zoo blíže seznámit s roztomilými surikatami

24.7.: Polovina papoušků se má v češtině přejmenovat, nová jména získají i někteří ptáci. Zastavme tuhle šílenost!

24.7.: Policisté hledají svědky tonutí pětileté dívenky na Vodním ráji v Jihlavě

24.7.: Havlíčkův Brod zve o prázdninách na pohádky, do kina i na komentovanou prohlídku Staré radnice

24.7.: Festival židovské kultury Male chajim v Třebíči nabídne tance, přednášky, koncerty i výstavu fotografií z židovského hřbitova Pavla Heřmana

23.7.: Z policejního deníku: nález munice v zemi; na silnici se válely přepravky s pivem, auto nikde žádné nebylo

23.7.: Výstava miniatur slavné Slovanské epopeje od jihlavského malíře Jana Jiřího Rathsama v expozici Zlaté české ručičky v Pelhřimově

23.7.: V třebíčské porodnici mohou nově maminky rodit v šále, na balónu i porodní stoličce

22.7.: Čtyři sta let starý dub u Palečkova mlýna u Sokolí na Třebíčsku reprezentuje Vysočinu v anketě Strom roku 2024

22.7.: Z policejního deníku: řidič osobního auta utrpěl po srážce s traktorem zranění; opilí muži skončili na záchytce

22.7.: Sériového pětačtyřicetiletého zloděje z Jihlavska policisté dopadli, hrozí mu až tři roky za mřížemi

22.7.: Policisté hledají ženu, která po nehodě u Třeštice pomáhala těžce zraněnému řidiči auta Škoda Octavia

22.7.: Pelhřimovské muzeum vystavuje motorky i doplňky, třeba oblečení, helmy či sportovní trofeje

22.7.: Jihlavská radnice věnuje věci ze ztrát a nálezů Charitě, využijí je lidé v hmotné nouzi nebo bez domova

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Kostelec u Jihlavy

Měl jsem nedávno možnost letět malým letadlem nad některými obcemi v okolí Jihlavy. Stručně a krátce, Kostelec z výše několika set metrů se jeví jako klidná podřimující protáhlá ves. Ověnčena železničními tratěmi leží v zeleném údolí obklopeném lesnatým Čeřínkem, Špičákem a Strážníkem a Kamenitým vrchem, postříbřená vodní hladinou několika rybníků a připoutána k zemi pentlemi protékajícího Třešťského potoka a řeky Jihlavy. Docela jinak se jeví návštěvníkům dole na zemi. Tady dominuje především vůně udíren linoucí se od jara z místní továrny Kostelecké uzeniny a.s., jejíž výrobky uspokojují zákazníky či spíše labužníky takřka po celém světě.

Dva doposud nikde nepublikované snímky Kostelce ze školní kroniky z roku 1899 - kostel a vyhořelá fara...
Kostelec, německy Wolframs, leží prakticky na hranicích Čech a Moravy. První písemná zmínka je na listině z 27. ledna 1288, kdy moravský mincmistr Ditmar odkazuje část lesa mezi Popicemi a Wolframs želivskému klášteru. Plánek této části lesa, byť byl vyhotoven až v 18. století, je dosud uložen v jihlavském archivu při fondu farního úřadu u sv. Jakuba v Jihlavě. Snad právě na tomto místě bylo v polovině 13. století dolováno a po vytěžení rudy se dostal pozemek do Ditmarova držení. Stopy po dolování jsou prý v těchto místech dosud patrné.
Český název Kostelec se poprvé objevuje až v roce 1360, ale nepochybně existoval již dříve, neboť stáří zdejšího kostela, od něhož se pojmenování vsi odvozuje, lze datovat do poloviny 13. století. V případě, že by ale zdejší kraj byl kolonisován již dříve, jak tomu napovídá založení nedaleké německé vsi Cejle, což znamená, že německé osídlení této části Vysočiny proběhlo už do konce první čtvrtiny 13. století, lze připustit, že zakladatelem byl Wolframs mohl být Wolfram Schenk, historicky doložená osoba z doby kolem roku 1220. Jeho synové měli v tomto kraji své statky ještě později, neboť v roce 1233 vedli vleklý spor o jejich přesnou hranici se svým sousedem, želivským klášterem. Je tedy nejpravděpodobnější, že ves Wolframs vznikla jako kolonisační už ve dvacátých až třicátých letech 13. století, s rychtou a s pozemky v lánové soustavě. Tomu by nasvědčovalo i založení jednotlivých gruntů podél široce plánované návsi s kostelem, který ji uzavíral na strategickém návrší s možností opevnění (dnes zeď kolem hřbitova), a pak také samotné rozdělení plužiny zdejšího katastru, jak to dokumentuje plán Kostelce z roku 1782 uložený ve Státním okresním archivu v Jihlavě. Jisté je, že oba názvy existovaly souběžně po celá dlouhá staletí.
Ve druhé polovině 14. století zde sídlí vladycký rod, z něhož je nejdříve doložen k roku 1362 Pešek z Kostelce. V letech 1371 až 1446 se zde připomíná tvrz, ale její přesnou lokaci nelze určit. Mohla stát hned na dvou různých místech, a tak její existenci může potvrdit jen archeologický průzkum těchto lokalit. Nejstarší listina týkající se této vsi, která je uložena v jihlavském archivu, pochází až z 11. června 1408, kdy Jan z Hodic prodává rychtu s příslušenstvím v Kostelci jistému Jeklu Öhemovi. V této době je majitelem kosteleckého zboží Záviš z Kostelce, který pak roku 1446 prodává ves Ondráčkovi z Německého Brodu. Následuje Drslav z Opatova a po něm jeho příbuzní Vavřinec a Jan Kobík z Opatova. Posledně jmenovaný prodává tuto ves s příslušenstvím, zejména s rybníkem Strakou a kostelním podacím za 1400 kop českých grošů městu Jihlavě a to listem ze dne 24. února 1513, jehož originál je opatrován v jihlavském archivu. V majetku města zůstává Kostelec až do roku 1849. Roku 1551 postihuje Kostelec zhoubný požár, po němž zůstalo pouze šest stavení. Většina katolíků přechází v této době k protestantům a také zdejší fara je obsazena luteránským duchovním, podobně jako v Jihlavě a celém širém okolí. K jeho vyhnání dochází až roku 1623.
Útrapy třicetileté války se této vsi vyhnuly. V kostele byl zavěšen čtvrtý zvon asi 2 centy těžký s nápisem: "Anno Domini 1695. Haec campana in honorem Reg. M.S. Kunegundis V. fusa," který byl v roce 1942 odvlečen a roztaven a dnes je zde pouze jediný z roku 1548. Rovněž zde byla instalována nová křtitelnice. Obyvatelstvo bylo díky přičinění jihlavských jesuitů opět navráceno k víře katolické, ale fara zůstala až do roku 1785 neobsazena.
Pohromy a strádání se však přesto Kostelci nevyhnuly. Kronikář zaznamenal, že 13. srpna 1663 přilétlo do kraje takové množství kobylek, že jejich letící roj zastínil samotné slunce. Dne 13. prosince 1655 zase napadlo tolik sněhu, že se lidé dostávali ze svých chalup jen střechou. V roce 1695 se přede žněmi objevily na polích tisíce myší a ropuch a obilí co mohly sežraly, zbytek pak nanosily do svých děr, ve kterých místní obyvatelé nacházeli až měřice pšenice. V dalším století (1729) napadl zdejší lesy kůrovec tak, že muselo být přikročeno k jejich vymýcení. Následovala tuhá zima, při níž se v kraji objevili vlci, kteří dávili kozy a ovce. Dne 20. prosince 1740 se tudy přehnala vichřice a napáchala obrovské škody na staveních i v lesích. Dnů smutných bylo naštěstí vždycky méně a tak život ve vsi šel dál svým obvyklým tempem.
Události 20. století by zaplnily další stránky. Českoněmecké vztahy zde byly komplikované. Tragédií holocaustu nebyli ušetřeni ani zdejší Židé, tři příslušníci rodiny Spitzerovy a sestry Terezie a Kamila Isternitzovy, jejichž dům byl ještě dlouho po válce svědkem hanlivých protižidovských hesel. Dnes svítí většina domů novotou, obec vydává poutavý Zpravodaj a rušnou silnici brázdí kamiony a výletníci do Telče. Škoda. Zastavte jednou v Kostelci a projděte jejími pamětihodnostmi.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)