Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.5.: V jihlavském muzeu pokřtí knihu Josef Alois Schumpeter: Ekonom a humanista z moravské Třeště

25.5.: Slováci se propadli mezi barbarské státy. Umožní zabíjet chráněné medvědy, i když nikoho nenapadnou

25.5.: Kolama dolů - učme se přežít! Společná vyjížďka motorkářů společně s policisty z Pelhřimova do Jihlavy

25.5.: Francouzští výtvarníci přijedou do Telče, před zraky zájemců připraví výstavu

24.5.: Z policejního deníku: vandal poničil vstupní dveře, škoda je padesát tisíc; opilá agresivní žena skončila na záchytce

24.5.: V Jívoví vzplála střecha haly s prasaty, škoda je čtyři a půl milionu korun

24.5.: Přírodní památky Vysočiny: Unikátní Rašeliniště Kaliště, kam jezdili botanici už před sto lety

24.5.: Přijďte se o víkendu do táborské zoo rozloučit s oblíbeným makakem Vichrem. V úterý odcestuje do Španělska

24.5.: Pomněnkový den - Mezinárodní den pohřešovaných dětí; policisté každoročně pátrají po stovkách ztracených dětí

23.5.: Zubři Tajfun a Tatranka z táborské zoo najdou nový domov v Srbsku

23.5.: Z policejního deníku: taxikář přišel o peněženku; neznámý vandal poničil lak auta

23.5.: Soutěž ve sprintu či spanilá jízda, zábava a program pro děti - to vše nabídne Traktoriáda Písečná zmole

23.5.: Policisté hledají jednašedesátiletého muže pobývajícího v Jihlavě, používá zelené auto Opel Astra Caravan s polepem TAXI - stěhování

23.5.: Policisté hledají cestující, které vezl v únoru opilý řidič v okolí Kamenice

23.5.: Náhrobek rodiny Kallabovy ve Velkém Meziříčí opraví akademický sochař Vlasta Douša z Nemotic

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Přímělkovský hrádek a tvrz

Čas od času si člověk rád posedí nad starou kronikou. Zalistuje, zavzpomíná. A vůbec školní kroniky, mají půvab dálek, voní inkoustem a skleněným kalamářem ve dřevěné lavici. Někdy bambusovou rákoskou či mokrou černou tabulí. Pak se prsty rozběhnou po listech a létech zpátky a pojednou cítíte, že tady někde je třeba zpomalit, postát, uvidět se. Krátké pumpky, vysoké šněrovací boty, bunda a aktovka. Těžká, masivní, ručně šitá. To aby vydržela... Tak tady to všechno možná začalo.

Kronika školy ve Střížově z let 1930 až 1933. Krásná kniha. Ručně psaná. Co písmenko, to perlička. A těch informací, obrázků. Člověk by měl jásat! Archivář se tajně potichu začte... Ocitá se přece v cizí škole.
Pan řídící píše: V lese Na Spádech se nachází zbytek staré tvrze. Prý se nazývala Rozmarin. Patrná je část příkopů. V roce 1905 zde byla při vysazování lesa nalezena kostra člověka.
Zápis byl pořízen v roce 1930. Pak se dlouhá léta nic nedělo, až jednoho dne se tu objevil ing. Coufal z nedalekého mlýna pod Rokštýnem a se souhlasem tehdejšího Krajského musea v Jihlavě provedl první archeologický průzkum této zaniklé lokality. Psal se rok 1957. Peněz sice mnoho nebylo, ale chuť byla obrovská. Odhalit tajemství tohoto místa...
Jak už to na venkově bývá, ještě než byl učiněn první výkop, vše se po okolí rozneslo. Přihlásilo se dokonce pár starých pamětníků se zajímavým svědectvím. Zúčastnili se tenkrát v roce 1905 výsadby smrků a byli při tom, když se při náhodném kopání jamek pro stromky našlo několik zajímavých předmětů: bronzová soška, ochranný štít, meč a buclatá hliněná nádoba. Kam se ale věci poděly, nikdo nevěděl, a neví se to dodnes.
Pak nadešel čas pro návštěvy a studium v archivech. Přišla první zajímavá odhalení. První písemná zmínka o prodeji vsi Přímělkov na listině z roku 1378. A pak další listina z roku 1390, kdy zdejší ves s dvorem, lesy, řekami, dvěma mlýny a pustou tvrzí kupuje Jakub, řečený Kusý Čert, a jeho společník Buzek ze Střenče. Item super villa Przemylkow, ciria, silvis, rivis et duobus molendinis et deserta municione... Panečku, to už vonělo velikým stářím, to už stálo za kopání.
Byly obnaženy základy budovy o rozměrech 10 x 15 m, která měla dvě místnosti se samostatnými vstupy. Celý hrádek byl na severní straně chráněn 4 metry hlubokým příkopem a ve vzdálenosti 10 metrů dalším, asi 2 m hlubokým. Hradba byla patrně rozebrána pro stavby v nedaleké vsi a podobný osud stihl také valnou část budovy. Během průzkumu byla nalezena celá řada střepů z druhé poloviny 13. a ze 14. století. Dále to byla uzda, nože, ostruha, různé hřeby a plíšky a také otisky vypálené mazanice. Dalo by se soudit, že v místnostech byl povalový strop, případně, že část stavby byla vybudována z dřevěných klád a spáry vymazaný hlínou. Podlaha jedné síně byla opatřena pálenými dlaždicemi, které byly nalezeny pod vrstvou popelu. Hrádek byl pravděpodobně obležen a zničen a ještě před koncem 14. století definitivně opuštěn, což konečně vyplývá z dochované výše citované listiny z roku 1390.
Druhá přímělkovská tvrz už byla postavena přímo na západním okraji vsi někdy v průběhu 15. století. První písemná zmínka pochází z roku 1547. Tehdy, na sv. Stanislava (8. května), prodává Zdeněk Brtnický z Valdštejna "tvrz Přemilkov s dvorem a příslušenstvím" svému poddanému Jiříkovi ze Střížova. Jeho potomci pak sídlili na zdejší tvrzi až do roku 1647, kdy se dostala do majetku brtnických Collaltů. Její další osud nám opět podala školní kronika ze Střížova, kde je uvedeno, že tento panský dvůr byl po roce 1918 rozparcelován a přidělen šesti přímělkovským deputátníkům. Dnes zde najdeme pár budov, z nichž na jedné přízemní se dosud nachází několik rožních kamenů bosového zdiva a malé okénko s kamenným ostěním, snad bývalá střílna, objevené náhodně při přestavbě objektu. Traduje se, že odtud vedla podzemní chodba až na nedaleký hrad Rokštejn, vzdálený asi 1,5 km. Ten však byl zbudován už ve 13. století a tak zdejší zavalené sklepní prostory směřovaly někam jinam. Kam? Každý hrad, každá tvrz má svoje tajemství, ponechme Přímělkovu také jedno...
Zavíráme objemnou střížovskou kroniku. Je pečlivě uložena ve Státním okresním archivu v Jihlavě. Zavíráme také desky nikdy nepublikovaného výzkumu dvou přímělkovských opevněných středověkých sídel, které prováděl ing. Bohumil Coufal v letech 1957 až 1959. Tuto knihu nám laskavě zapůjčila jeho rodina. Je tomu právě deset let, kdy mu smrt zabránila pokračovat dál v historickém bádání. Díky jeho dílu jsme se na chvilku přenesli do dávné historie a poznali zajímavý kout naší Vysočiny - Přímělkov. Panu učiteli Coufalovi rovněž vděčíme za první archeologický výzkum hradu Rokštejna a za opravy narušeného zdiva této romantické zříceniny v údolí Brtničky.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)