Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
29.9.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl z bytu šperky za osmdesát tisíc; krádež šperků, netobooku a dalších věcí z chaty

29.9.: Výstavba parkovacího domu v areálu nemocnice v Třebíči bude zahájena již v říjnu, během stavby tu ubude parkovacích míst

29.9.: V dodávce se tísnilo třiatřicet migrantů, její řidič, Bělorus, skončil ve vazbě

28.9.: Slyšíš majáky a houkačky. Víš, co máš udělat?

28.9.: Okružní křižovatky na novém jihlavském obchvatu budou průjezdné bez omezení od pondělí 2. října

28.9.: Jihlavská Charita plánuje rozdat v rámci sbírky Koláč pro hospic téměř 5000 koláčů

28.9.: I zvířata mají svůj den. V jihlavské zoo ho oslaví již v neděli doplněný o letové ukázky

28.9.: Havlíčkův dub u zámku v Proseči-Obořišti se uchází o titul Strom roku

27.9.: Z policejního deníku: zloděj ukradl v prodejně peníze a notebook; hledaná žena skončila za mřížemi

27.9.: Objednávání k rehabilitačním službám v pelhřimovské nemocnici bude od pondělí 2. října probíhat osobně

27.9.: Nové glukometry mají sestřičkám v nemocnici v Jihlavě ulehčit práci

26.9.: Z policejního deníku: policisté dopadli muže, který kradl v prodejnách a napáchal vysoké škody

26.9.: Vyhlídková věž kostela svatého Prokopa ve Žďáře nad Sázavou je otevřená do soboty30. září

26.9.: Táborská zoo nabídne návštěvníkům impozantní podzimní show

26.9.: Holky z jihlavského terénu: Co dělat při nálezu pohozeného injekčního materiálu?

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Historické ohlédnutí za suchem

Je květen 2000. Venku pálí slunce. Asfaltová vozovka sálá jako plotna. Trávníky hnědnou a suchá stébla se lámou pod nohama. Už několik týdnů kolem naší vesnice nespadla ani kapička deště. Lidé chodí s konvemi do rybníčka na návsi a zalévají co se dá. Někdo předzahrádku s květinami, jiný zase řepu či brambory. V jedné ze zdejších starých studní už zmizela voda. Večerní televizní zprávy dodávají suchému období příchuť katastrofy. Nezbývá než čekat na déšť. Poroučení větru a dešti jsme před desítkou let odcinkali. Čekat...

Docela náhodou, při hledání ve školní kronice Urbanova z roku 1788 až 1895 uložené ve Státním okresním archivu v Jihlavě, bylo popsáno tamním učitelem podobné suché období, jako je v těchto dnech. Poslyšte tedy, jak pan podučitel Josef Komzák celou situaci zachytil:
"Rok 1863 byl vůbec po celé naší říši rakouské velmi suchý, tak že v úrodných zemích Uherských veliká bída a nouze povstala. K ulevení té bídy ustanovila vláda podporu 20 milionů zlatých (chytrá vláda - pozn. autora). V zdejším vůkolí se ale vše, mimo jetela a tráv tak uvedlo, že každý spokojen býti mohl a svůj chléb měl i vzdor tomu, an jenom 26. června a 21. srpna pořádný déšť přišel a brambory třemi mrazy navštivené byly, bylo jich přec, když ne hojnost, alespoň dost. Zima roku 1863 na rok 1864 byla velmi tuhá. Před velikonočníma svátky se něco oteplilo, na to ale přišla 27. března 1864 na den Božího hodu veliká bouřka a po té bylo zima a mrzlo až do 17. dubna a v některých těch dnech vozily hnuj na saních. 23. dubna začalo být lepší počasí. 1. května byl ale velký mráz a 7. padal sníh, pak se oteplilo, ač v noci mrazy byli. 24. května padal opět sníh".
Při dalším čtení následují léta mírných zim a krásných jar, léta nešťastná "skrze neštovice," kdy jedno dítě v Urbanově zemřelo a dvě v Nevcehli. Léta lijáků, větrů a krup a taky požárů stodol a chalup. Vše popsáno prostými slovy pokory a lásky k životu. K takovému, jaký byl. Nikde ani zmínka, jaký by měl být. Člověk tehdy žil uprostřed přírody. Věděl, či alespoň tušil, že je její součástí. Šel pomalu, krok za krokem. Každý ke svému cíli...
A tak na závěr ještě zápis z roku 1882. Uvádí se v něm:
"24. července t.r. začalo pršeti a v pravém smyslu nepřestávalo pršeti až do 7. srpna, všechna žita tak porostla, že se jen na krmivo hodila, sláma shnila. Kdo nápotom oschle hned klidil, nepochodil dobře, kdo počkal, dostal vše suché do domu. Oves se též bídně domu dostal, ranní otava dobře se klidila, později vše shnilo. 30. prosince t.r. vyhořely v Sedlejově čtyry stodoly, snad vyletělo mastní z komína".
Jednou dobře, jindy špatně. Jednou ano, jednou ne. Ať už chceme a nebo ne, je to v životě stále stejné. Jen ten letopočet ukrutně pospíchá a spolu s ním i život každého z nás. Tak tedy, jak psáno výše, a jak radí pan podučitel Josef Komzák, lépe je počkat. A dostat se suchý domů!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)