Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
13.7.: V hmyzím hotelu na louce ve Velkém Meziříčí žije početná skupina včel samotářek

12.7.: Z policejního deníku: chodec po srážce s autem utrpěl vážné zranění; opilý řidič způsobil nehodu

12.7.: Voňavá výstava Zahrada Vysočiny v Žirovnici představí lilie i jedlé květy, chybět nebude ani kulturní program

12.7.: V Rašeliništi Pod Trojanem roste vzácná mokřadní ostřice, suchopýr i vachta, na Kozénku se daří vstavači kukačce i koniklecům

12.7.: Střelmistr z legií František Pól z Mostišť skončil jako školník

12.7.: Letní soutěž o zajímavé ceny v infocentrech ČEZ, pozvánka nejen do Dukovan a Dalešic

12.7.: Devětadvacetiletý muž, který sexuálně a fyzicky napadl mladou ženu, skončil ve vazbě

11.7.: Z policejního deníku: opilí sedmnáctiletí mladíci ničili vybavení hřiště

11.7.: Táborská zoo získala jednoho z nejinteligentnějších ptáků světa, ohroženého papouška nestora kea

11.7.: Paměť kůže: Jak sluneční záření ovlivňuje naše zdraví

11.7.: MUDr. Karel Kalla. Výjimečný a aktivní muž, který vedl primariát klinické biochemie v pelhřimovské nemocnici šestačtyřicet let

11.7.: Jihlavští policisté dopadli muže, který vykrádal auta a byl i v bytovém domě. Ukradené věci prodával a peníze použil na nákup drog

11.7.: Hračkobraní v Kamenici nad Lipou nabízí nejen výstavu hraček z přírodních materiálů, ale i divadlo či tvořivé dílny

10.7.: Z vyhlídkové věže kostela svatého Bartoloměje v Pelhřimově se můžete rozhlédnout i večer

10.7.: Z policejního deníku: krádež elektrokoloběžky před obchodem; zloděj potravin se snažil policistům uplavat

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Historické ohlédnutí za suchem

Je květen 2000. Venku pálí slunce. Asfaltová vozovka sálá jako plotna. Trávníky hnědnou a suchá stébla se lámou pod nohama. Už několik týdnů kolem naší vesnice nespadla ani kapička deště. Lidé chodí s konvemi do rybníčka na návsi a zalévají co se dá. Někdo předzahrádku s květinami, jiný zase řepu či brambory. V jedné ze zdejších starých studní už zmizela voda. Večerní televizní zprávy dodávají suchému období příchuť katastrofy. Nezbývá než čekat na déšť. Poroučení větru a dešti jsme před desítkou let odcinkali. Čekat...

Docela náhodou, při hledání ve školní kronice Urbanova z roku 1788 až 1895 uložené ve Státním okresním archivu v Jihlavě, bylo popsáno tamním učitelem podobné suché období, jako je v těchto dnech. Poslyšte tedy, jak pan podučitel Josef Komzák celou situaci zachytil:
"Rok 1863 byl vůbec po celé naší říši rakouské velmi suchý, tak že v úrodných zemích Uherských veliká bída a nouze povstala. K ulevení té bídy ustanovila vláda podporu 20 milionů zlatých (chytrá vláda - pozn. autora). V zdejším vůkolí se ale vše, mimo jetela a tráv tak uvedlo, že každý spokojen býti mohl a svůj chléb měl i vzdor tomu, an jenom 26. června a 21. srpna pořádný déšť přišel a brambory třemi mrazy navštivené byly, bylo jich přec, když ne hojnost, alespoň dost. Zima roku 1863 na rok 1864 byla velmi tuhá. Před velikonočníma svátky se něco oteplilo, na to ale přišla 27. března 1864 na den Božího hodu veliká bouřka a po té bylo zima a mrzlo až do 17. dubna a v některých těch dnech vozily hnuj na saních. 23. dubna začalo být lepší počasí. 1. května byl ale velký mráz a 7. padal sníh, pak se oteplilo, ač v noci mrazy byli. 24. května padal opět sníh".
Při dalším čtení následují léta mírných zim a krásných jar, léta nešťastná "skrze neštovice," kdy jedno dítě v Urbanově zemřelo a dvě v Nevcehli. Léta lijáků, větrů a krup a taky požárů stodol a chalup. Vše popsáno prostými slovy pokory a lásky k životu. K takovému, jaký byl. Nikde ani zmínka, jaký by měl být. Člověk tehdy žil uprostřed přírody. Věděl, či alespoň tušil, že je její součástí. Šel pomalu, krok za krokem. Každý ke svému cíli...
A tak na závěr ještě zápis z roku 1882. Uvádí se v něm:
"24. července t.r. začalo pršeti a v pravém smyslu nepřestávalo pršeti až do 7. srpna, všechna žita tak porostla, že se jen na krmivo hodila, sláma shnila. Kdo nápotom oschle hned klidil, nepochodil dobře, kdo počkal, dostal vše suché do domu. Oves se též bídně domu dostal, ranní otava dobře se klidila, později vše shnilo. 30. prosince t.r. vyhořely v Sedlejově čtyry stodoly, snad vyletělo mastní z komína".
Jednou dobře, jindy špatně. Jednou ano, jednou ne. Ať už chceme a nebo ne, je to v životě stále stejné. Jen ten letopočet ukrutně pospíchá a spolu s ním i život každého z nás. Tak tedy, jak psáno výše, a jak radí pan podučitel Josef Komzák, lépe je počkat. A dostat se suchý domů!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)