Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
15.10.: Zachraňovat malé dítě je vždy emočně náročné. Policisté malého Baltíka navštívili, už je z nemocnice doma u svých blízkých

15.10.: Neznámý pachatel vybral z platební karty pětačtyřicet tisíc, policisté hledají ženu a muže z fotografie

15.10.: Na havlíčkobrodském náměstí bude po celý advent a vánoční svátky zářit strom z Olešné

15.10.: ConTRIOlogy představí na zámku ve Velkém Meziříčí album Minulo mísící lidovou hudbu, hudbu Leoše Janáčka, improvizaci a elektroniku

14.10.: Říjnová sbírka Koláč pro hospic na Třebíčsku odstartovala víc než úspěšně

14.10.: Záchranáři museli vlastními silami přesvědčit sebevraha, aby neskočil ze skály

14.10.: Přednáška a praktický výcvik poskytnutí první pomoci v třebíčské nemocnici

14.10.: Policisté prověřují vloupání do prodejny v Havlíčkově Brodě, hledají muže z fotografie

14.10.: Policejní pracoviště na ulici Wolkerova v Jihlavě, kam dochází hodně lidí vyřizovat si záležitosti kolem zbrojních průkazů a zbraní, bude ve středu uzavřeno

14.10.: Jihlavský magistrát nechá opravit nádrž pro zasněžování sjezdovky na Šacberku

14.10.: Jak zažít zoo v Jihlavě jinak a nahlédnout do světa zvířat po setmění

13.10.: Na houby nemusíte jezdit daleko, najdete je všude

11.10.: Policisté prověřují krádež peněženky, hledají muže z fotografie

11.10.: Pelhřimovská nemocnice omezila návštěvy, důvodem je nárůst respiračních onemocnění

11.10.: Kurs první pomoci novorozencům ukáže rodičům i dalším zájemcům, jak zachránit život dítěte, které nedýchá

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Výprava nikam

Je pošmourno. Schyluje se na déšť. Obloha bude co nevidět ronit slzy. Roň slzy, už brzy... Tlučeme na mohutná vrata, která se pojednou tiše otevírají. Tiše vstupujeme. V chodbě dlážděné ošoupaným kamenem na nás dýchá stará tvrz ze 16. století. Stropy v přízemí jsou opatřeny křížovými klenbami. V jedné síni spočívá celá klenba na mohutném pilíři se soklem majícím goticky profilovanou římsu. Před časem tudy kráčel a obdivoval se Sommer, Schaller a dokonce i Sedláček. Však je čím se chlubit.

Dnes již zbořený zámek Mirošov krátce před demolicí... (foto autor)
Procházíme kamenným ostěním s mohutnými dveřmi nad nimiž je v kameni vyryt nápis hlásající, že jsou zde uloženy starožitné sbírky. Majitel pan Vilém Richlý zde má celou řadu vykopávek z nedaleké tvrze u Vestenhofu. Motyky, sekery a také železný meč s rukojetí dlouhý 1,5 metru a sošku Jana Žižky z Trocnova ze 17. století, kterou nalezl v Dolní Cerekvi. Oči přecházejí.
Potichu jdeme dál. Času není mnoho. Zámek se bude co nevidět bourat. Jsme posledními návštěvníky. Tohle je poslední reportáž ze zámku v Mirošově. Jdeme po schodišti do prvního poschodí. Před námi se otevírá krásná mříž a my vstupujeme do zámecké kaple. Byla zbudována v 18. století z bývalého pokoje. Je kryta obdélníkovou českou klenbou. Na menším oltáři lemovaném baldachýnem je umístěn obraz Mouřenínské Panny Marie z 18. století. Po stranách jsou menší dva obrazy, ale v přítmí nelze rozpoznat jednotlivé světce. Na menze stojí šest svícnů, ale svítí pouze jediný. Uprostřed je umístěn malý dřevěný krucifix. Na stropě visí věčné světlo. Starobylá lampa. Už nesvítí. Na boční zdi je další obraz představující smrt sv. Xavera. V levém rohu obrazu je nápis: IOA - HOGNI - PINX - 1744. Jak zapsal jeden ze znalců "jest to obraz správné komposice, karnace i rozvržení světla - roucha tvarů banálních".
Pojednou, kde se vzal, tu se vzal, zavanul do kaple průvan. Mříž zavrzala v pantech a v uších to znělo jako sténání. Svíčka zhasla. Opouštíme zámeckou kapli, kterou nám jednou připomene zažloutlá fotografie neznámého návštěvníka. Ještě letmý pohled po celé síni. Po stěnách desítky parůžků a paroží. Hlava muflona, jelena, šavle, mohutné skříně, květiny, u stropu kovová lampa. Stěny a strop jsou zdobeny štukovým ornamentem a rámováním, Přidržujeme se chladného kovového zábradlí, pěkná kovářská práce, a pomalu sestupujeme do přízemí. Po cestě míjíme vstup do věže, která má čtyři patra. Nahlížíme do její přízemní části s křížovým klenutím a s malým okénkem pro hlídače či strážného. Už tu nikdy žádný nebude.
Jsme zase venku. Slunce září. Nic nevidíme. Nic. Zámek už není. Nedaleko je zámecký park. Pobouraná ohradní zeď. Zmrzačené a zlámané stromy. Ta tam jsou cestičky. Zmizelo jedno z největších venkovských sídel na Jihlavsku. Zmizel kus historie, kus krásy, dominanta vesnice. Zůstala opět jen "lejstra" v archivu. Dokumenty arogance, lhostejnosti a lidské blbosti. A draze vykoupené. Demolice stále v období budování rozvinutého socialismu asi dva miliony Kčs. Většina kamenných ostění zmizela u milovníků starožitností a část na skládce. Romantiku obce dnes zachraňuje kostelík sv. Josefa na návsi, orientovaná stavba z 18. století, stejně stará jako přestavba bývalého zámku, socha sv. Jana Nepomuckého a nádherná příroda v okolí. Cesty lemované stromořadím dubů a bříz, oblé stráně pro zimní radovánky a louky plné květinových vůní. Roň slzy ...máš důvod pro pláč, příteli.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)