A teď si představte povlečení z kopřiv! Proto honem rychle do Ottova naučného slovníku. Urtica. Kopřiva. Hned několik druhů a všechny pálivé. A na některých místech ve světě dokonce moc pálivé. Třeba v exotických zemích. Podle Kneippa prý odvar ze suchých listů jest dobrým prostředkem při zašlemování průdušnice a pro čištění krve. Rovněž prý jest dobré přikládati čerstvých listů pro zmírnění bolesti při revmatismu. Tak to je pravda. Můj děda se takhle léčil po návratu z první války. Nahatej si lehl na prostěradlo, nechal se obalit kopřivama, a tak zůstal celou hodinu. Uzdravil se. A my jsme poslouchali tohle vyprávění snad tisíckrát a děda byl pro nás za tento čin největší hrdina, hned po Pavlíku Morozovovi.
Marná sláva, Ottův naučný slovník neví o povlečení nic. Jen v závěru konstatuje: Svazky cévní jsou tuhé a proto lze jich použíti ke spřádání vláken jako u lnu. Nic naplat, musím chtěnechtě ocitovat neznámého autora z druhého konce Vysočiny. Prý, Marie Stuartovna prohlašovala, že povlečení utkané z kopřivových vláken bylo nejměkčí, v jakém kdy spala... Marie, Marie, já se dnes pořádně nevyspím ani ve lnu, ani v bavlně, natož pak v kopřivách. Ale další autorovo povídání je věrohodnější: z kopřivových vláken se pletly rybářské sítě a lana, z listů se získávalo zelené barvivo, připravoval čaj a vařilo pivo, kopřivy prý se v minulosti používaly jako rostlinný všelék. A pokud jde o to pivo, bylo prý vhodné k léčbě žloutenky. Ovšem! Kopřivové listy se musely nasbírat ještě před prvním májem, jinak po tomto datu už prý náleží čertu jako materiál na košile... Jenže před 1. májem byly dříve jiné starosti, zametaly se ulice, věšely girlandy, psala se hesla. A po slávě se zase uklízelo. Kdeže byl čas na kopřivy. A čas není ani teď. Rostou vesele za naší zahradou a soused je trhá jen pro housata. Tak alespoň někdo bude tady na tom světě "zdravej až do smrti". Chudáci housata...

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25

Zpět nahoru na začátek stránky