Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.5.: Z policejního deníku: krádež plotu, zloděj si odnesl nádobí i sekeru; opilý řidič boural

19.5.: Výstava Co přinesl obchvat v havlíčkobrodském muzeu nabídne unikátní nález středověkého rudního mlýna

19.5.: Odpoledne na Šmeralově statku v Třebíči s folklorní muzikou i pletením košíků

19.5.: Návštěvníky havlíčkobrodského koupaliště čekají nové herní prvky, třeba pískoviště pro nejmenší nebo hřiště na pétanque

18.5.: Zvířecí rodinu v táborské zoo rozšířil mýval Rocket. ZOO Tábor je jediná zoo v Česku, která mývaly může přijímat

18.5.: Ze zámku ve Velkém Meziříčí: zpracování lnu

18.5.: Výstava fotografií Jaroslava Hedvábného s titulem Toulky Moravským Toskánském v jihlavské muzejní kavárně

18.5.: Sarajevo 1914: Řidič, který vstoupil do dějin, pocházel z Telče

18.5.: Policista roku 2023 – dva tituly zamířily na Vysočinu. Vítězem v kategorii Tým roku se stal vysočinský pracovní tým Falešný bankéř

18.5.: Festival Ji.hlava se prodlužuje a otevírá se místnímu publiku

17.5.: Zoologická zahrada v Jihlavě získala slona za za odchov čtyř mláďat aligátora čínského

17.5.: Z policejního deníku: policisté dopadli sprejera; pohřešovaného mladíka z Čáslavi vypátrali policisté na Vysočině

17.5.: Primář Karel Křikava: Chirurgie je náročný, ale velmi krásný a naplňující obor

17.5.: Pacientům před výměnou kolenního a kyčelního kloubu lékaři zodpoví dotazy

17.5.: Jihlavští kriminalisté dopadli pětatřicetiletého zloděje, který kradl rybářské náčiní, jízdní kola i dveře

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Urtica, čili kopřivové vyprávění

Nevěřil jsem svým očím, když mi soused ukázal výstřižek z novin, kde byl krátký článek nazvaný "Povlečení z kopřiv". Kopřiva, co jedna, celou záplavu jich máme kolem zahrady. Občas tudy někdo projde s košíkem a rukavicí a trhá si je vesele pro housata. Ale, povlečení z kopřiv? Učili jsme se na textilní škole o kopřivových vláknech. Netrvalo dlouho a v praxi jsem se sešel s tímto produktem na vojně. Psal se rok 1959. Kupředu levá, kupředu levá... Jako kdyby pravá noha nebyla! Samozřejmě, že byla, i já jsem byl. Celý pěkně oblečený v zelené uniformě z kopřivových vláken. Snad to muselo být z čerstvých kopřiv, protože nás to všechny bez rozdílu škrábalo a kousalo, tu za krkem, tu na nohách, tu i jinde. Zatracenej mundur. A to nebylo všechno. Večer se ulehalo na slamníky vonící zatuchlem a naftalínem, pak prostěradla, jedno pod a druhé na přikrytí, a přes to všechno deka, v zimě i dvě. Kousající a škrábající. Prý také z kopřiv. Všechno bylo tehdy zelené. Celá ta zatracená vojna. A také tesilové kalhoty fízlů. Zelené byly i mozky...

A teď si představte povlečení z kopřiv! Proto honem rychle do Ottova naučného slovníku. Urtica. Kopřiva. Hned několik druhů a všechny pálivé. A na některých místech ve světě dokonce moc pálivé. Třeba v exotických zemích. Podle Kneippa prý odvar ze suchých listů jest dobrým prostředkem při zašlemování průdušnice a pro čištění krve. Rovněž prý jest dobré přikládati čerstvých listů pro zmírnění bolesti při revmatismu. Tak to je pravda. Můj děda se takhle léčil po návratu z první války. Nahatej si lehl na prostěradlo, nechal se obalit kopřivama, a tak zůstal celou hodinu. Uzdravil se. A my jsme poslouchali tohle vyprávění snad tisíckrát a děda byl pro nás za tento čin největší hrdina, hned po Pavlíku Morozovovi.
Marná sláva, Ottův naučný slovník neví o povlečení nic. Jen v závěru konstatuje: Svazky cévní jsou tuhé a proto lze jich použíti ke spřádání vláken jako u lnu. Nic naplat, musím chtěnechtě ocitovat neznámého autora z druhého konce Vysočiny. Prý, Marie Stuartovna prohlašovala, že povlečení utkané z kopřivových vláken bylo nejměkčí, v jakém kdy spala... Marie, Marie, já se dnes pořádně nevyspím ani ve lnu, ani v bavlně, natož pak v kopřivách. Ale další autorovo povídání je věrohodnější: z kopřivových vláken se pletly rybářské sítě a lana, z listů se získávalo zelené barvivo, připravoval čaj a vařilo pivo, kopřivy prý se v minulosti používaly jako rostlinný všelék. A pokud jde o to pivo, bylo prý vhodné k léčbě žloutenky. Ovšem! Kopřivové listy se musely nasbírat ještě před prvním májem, jinak po tomto datu už prý náleží čertu jako materiál na košile... Jenže před 1. májem byly dříve jiné starosti, zametaly se ulice, věšely girlandy, psala se hesla. A po slávě se zase uklízelo. Kdeže byl čas na kopřivy. A čas není ani teď. Rostou vesele za naší zahradou a soused je trhá jen pro housata. Tak alespoň někdo bude tady na tom světě "zdravej až do smrti". Chudáci housata...

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)