Podle farní kroniky prošel kostel výraznou přestavbou v 18. století, což dokládá mimo jiné také nápis na náhrobní desce urbanovského faráře Ignáce Bertrama, který zde působil v letech 1780 až 1808. Kamenná deska se zachovala v podlaze právě námi sledované kapličky sv. Barbory. Toť ale vše.
Podíváme-li se na stavební vývoj tohoto kostela, který byl v roce 1964 prozkoumán univ. prof. Václavem Richterem a který je uveden v závěru zmíněné publikace, vidíme, že kostel byl vybudován v pozdněrománském slohu už někdy kolem roku 1220. V polovině 15. století byl částečně přestavěn a konečně po roce 1650 došlo k přístavbě manýristické kaple k severní straně lodi a k obnově celého kostela. Poslední přestavby se celý objekt dočkal v letech 1780 až 1788. O stavbě kapličky však není nikde zmínka.
Z novějších zápisů pouze víme, že v roce 1890 byly ke kapli sv. Barbory pořízeny nové dveře, v roce 1926 byla střecha pokryta plechem a v roce 1982 byla bratry Janem a Josefem Chalupovými z Mysliboře natřena.
A tak jediným, kdo napsal krátkou zprávu o "Zapomenuté pouti k sv. Barboře na starém hřbitově Urbanovském," byl Karel Eichler ve své knize Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rakouském Slezsku. Doslova uvádí:
"Od roku 1659 stojí na starém hřbitově Urbanovském kaple sv. Barbory, která (dle Wolneho) pro odpustky od četných poutníků bývala navštěvována, zvláště ze sousedních Čech. Dnes poutě ty už se nekonají, ba ani památky se po nich nezachovalo ni ve farním protokolu ni mezi lidem. V kapli bývá pouze o sv. Barboře, dovolí-li počasí, mše svatá sloužena. Věřící stojí vně na hřbitově, protože uvnitř sotva dvacet lidí má místo (jak oznámil Al. Škarda, tamnější farář)".
Můžeme pouze doplnit, že v roce 1659, kdy došlo ke stavbě kaple, byl duchovním správcem v Urbanově nejprve Matouš Vineus a v témže roce ještě Markus Rein. Zmíněný farář Alois Škarda, který na toto poutní místo upozornil, zde působil od roku 1877. Zemřel 8. listopadu 1899 a je zde v Urbanově pohřben.
Kaplí zasvěcených panně a mučednici sv. Barboře je na Moravě mnoho. Byla totiž počítána mezi čtrnáct svatých pomocníků a pokládána za patronku nepředvídané smrti. Byla vzývána věřícími křesťany, aby nezemřeli bez zaopatření svatými svátostmi. Snad právě proto jí byla zasvěcena zdejší hřbitovní kaplička. Stala se také patronkou horníků, dělostřelců, různých cechů a ochránkyní proti nebezpečí ohně.
Zajímavou informaci nám poskytl zdejší rodák pan Jan Chalupa, který sbírá veškeré dostupné zprávy o svém rodišti. Podle jeho vyprávění se prý říkávalo, že kaple byla vystavěna horníky, kteří po okolí v dávných dobách dolovali drahé kovy a původně dřevěnou kapličku postavili a zasvětili ke cti a chvále své patronky, sv. Barbory. Ale, kdo ví...
Není divu, že získávání historických informací o Urbanovu není snadné, neboť zdejší fara v roce 1721 do základů shořela a všechny vzácné dokumenty o kostele i celé urbanovské farnosti nenávratně zmizely v plamenech. Historik Alois Hrdlička ve své Topografii diecese brněnské uvádí rok požáru fary 1718 a vůbec se o poutní kapli sv. Barbory nezmiňuje. Patrně v roce 1908, kdy své pojednání psal, se o těchto oslavách už vůbec nic nevědělo.
Je škoda, když v zapomenutí musí upadnout slavná pouť v docela malé venkovské farnosti, třeba v Urbanově, ale i jinde. Mimochodem, sváteční den připadá vždy na 8. prosinec. A půjdete-li příště před vánočními svátky pro "barborky," vzpomeňte si na Urbanov.

Ladislav VILÍMEK

, Rounek 25

Zpět nahoru na začátek stránky