Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
23.5.: Zubři Tajfun a Tatranka z táborské zoo najdou nový domov v Srbsku

23.5.: Z policejního deníku: taxikář přišel o peněženku; neznámý vandal poničil lak auta

23.5.: Soutěž ve sprintu či spanilá jízda, zábava a program pro děti - to vše nabídne Traktoriáda Písečná zmole

23.5.: Policisté hledají jednašedesátiletého muže pobývajícího v Jihlavě, používá zelené auto Opel Astra Caravan s polepem TAXI - stěhování

23.5.: Policisté hledají cestující, které vezl v únoru opilý řidič v okolí Kamenice

23.5.: Náhrobek rodiny Kallabovy ve Velkém Meziříčí opraví akademický sochař Vlasta Douša z Nemotic

23.5.: Na rybníce Hastrman v parku Budoucnost v Havlíčkově Brodě si budou moci lidé zapůjčit šlapadla

23.5.: Chovatelé na Vysočině by si měli kvůli přítomnosti vlků lépe zabezpečovat hospodářská zvířata

22.5.: Z policejního deníku: zloděj ukradl složené lešení; řidič skončil s autem v rybníce

22.5.: Policisté v Novém Městě na Moravě a okolí dohlédnou během Světového poháru horských kol na dopravu a veřejný pořádek

22.5.: Policisté pátrají po sedmnáctileté Stefanii s dvouměsíční dcerou, nevrátila se z vycházky do zařízení pro mládež v Černovicích

22.5.: Lesem u Tří studní se rozezní tóny světoznámé kantáty Bohuslava Martinů Otvírání studánek

22.5.: Jihlavská rodačka žijící v Německu dostala od syna k pětadevadesátým narozeninám plyšového ježka

21.5.: Z policejního deníku: zloděj ukradl televizory, mikrovlnky i varné konvice; mladík se opil, skončil v nemocnici

21.5.: Ve Žďáře nad Sázavou byl v kolejišti nalezen mrtvý muž, srazil jej vlak

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Mikulášské zavzpomínání

Sejdou se v životě dva lidé a stane se, že si, tak říkajíc, padnou do noty. A když po nějakém čase začnou vzpomínat, panečku, bylo by to hnedle na pěknou knížku.

Obvykle se začíná mládím, ale tentokrát, co čert nechtěl, či právě chtěl, začalo to Mikulášem. Každému se v té chvíli vybavilo něco jiného. Vzpomněl jsem na léta ministrování v minoritském kostele, na vůni kadidla a chlad mramorových stupňů u hlavního oltáře, kde jsem klečel celou hodinu, a na celý ten předvánoční čas, provoněný jehličím, sušeným mechem kolem betléma a ještě předtím, na večerní cinkot Mikulášů.
Cink, cink, cinkilink. Dobrý večer, praví Mikuláš, tak kde máte ty dva hodné chlapce? Klečeli jsme s bratrem v kuchyni a než bys řekl švec, spustili jsme Andělíčku, můj strážníčku... Inu, hodní kluci. Každý dostal metlu s bonbóny v barevných střapatých papírcích a fíky na provázku a svatojánský chlebíček. Jen jedno mi bylo tenkrát divné, proč měl Mikuláš právě takový, zlatem vyšívaný ornát, jako měl náš páter Cyril u minoritů. A ta klátivá chůze, když šel se schodů a tatínek ho doprovázel. Jako kostelník pan Středa. Ale divení přešlo na mlsání a vše bylo rázem zapomenuto.
Za pár let k nám přišel Mikuláš znovu, to když sousedovic nejmenší dcerka ho chtěla stůj co stůj vidět, ale její tatínek si tuhle návštěvu nemohl z kádrových důvodů dovolit. Byl tenkrát na poště nějakým náměstkem. A tak to risiko vzala na sebe naše rodina. Rodina živnostníka, který pak za několik měsíců stejně o tu živnost přišel. Tak tedy, Mikuláš vstoupil, hodná holčička vykulila velké hnědé oči a nic... Ty se neumíš pomodlit? Zeptal se Mikuláš a hned ji pobídl: Tak řekni nějakou básničku. Chvíli bylo ticho a pojednou se holčička uklonila a spustila. Lenin... V té chvíli Mikuláš, celá naše i sousedovic rodina vyprskla smíchy. Byl to nejveselejší Mikuláš v mém životě.
Pak došlo povídání na mého přítele. Vzácného člověka s moudrostí starce a srdcem kluka, což už, přece jen, každou kaluž nepřeskočí. Jeho vzpomínka zaběhla hodně daleko.
Byl podzimní okupační den roku 1939. Potkali se tenkrát dva páni. Jeden z nich byl telčský pan Hahn. Potkali se pod podloubím a pan Hahn povídá: Jak je člověk starej, tak je hloupej! Řek jsem si, mne, starého mazáka přece ti pacholci němečtí nedostanou... a co jsem měl volné peníze a co jsem mohl zkapitalisovat, vrazil jsem do šperků, diamantů, zakoupil schránku v Živnobance v Praze, uložil to tam a mohl na ty zloděje vystrčit zadek. Až se někdo z nás vrátí, bude mít do začátku.
No, to jste je tedy doběhl - povídá druhý pán, jinak otec mého přítele. Prdlajs doběhl, trpce se zasmál pan Hahn, dnes jsem se dozvěděl, že sebrali banku i s mým pokladem.
Na to už druhý pán neodpověděl. Nebylo co.
Ale to nic, povídá náhle pan Hahn, mám tam něco pro vás, takový pěkný cestovní kožich. Nechám vám ho, až půjdu. Tak sbohem.
Ten kožich ještě máme doma, povídá můj přítel. Nikdo se o něj dodnes nepřihlásil. Nikdo se od Hahnů nevrátil. Kožich je na půdě ve skříni. Na jeden večer sestupuje k nám dolů, pokud jsou v rodině malé děti, to aby posloužil jako moc pěkná srst čertovi, když s Mikulášem nesou našim dětem dárky.
Tak vidíte. Ono se řekne, Mikuláš. A co všechno se najednou jednomu či druhému vybaví. Co je to vzpomínek! Pamatuji se na doby, že Mikuláš se tajně oblékal v předsíních nebo v temných chodbách jihlavských domů. Nebylo dobré udržovat tuto tradici. A když se později ledacos uvolnilo, viděl jsem z okna na sídlišti, jak výrostci napadají Mikuláše blátem, sněhovými hroudami a doslova mu rvou papírový ornát... Byl to smutný návrat slavné tradice.
A na závěr pár slov z historie. Někdy koncem minulého století vyšla knížka Život svatých od Viléma Auera. Na den 6. prosince je zde obrázek sv. Mikuláše, biskupa. V textu se uvádí, že se narodil v Pataře v Malé Asii. Byl velmi pečlivě vychováván a nabádán k dobročinnosti. Roku 300 mu zemřeli rodiče při morové epidemii a tak Mikuláš rozdal celé jmění chudým a putoval do zaslíbené země. Po návratu se stal biskupem a věnoval se především chudým, vdovám a sirotkům. Podle legendy přivedl k životu tři zabité jinochy, uzdravoval nemocné a dokázal zázrakem utišit bouři na moři. Za císaře Diokleciána byl uvězněn, později Konstantinem Velikým propuštěn. Zemřel 6. prosince 345. Jeho ostatky jsou uloženy v Bari v jižní Itálii. Podle další legendy z nich prýští léčivý olej.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)