Podle Ottova naučného slovníku je tento svátek zasvěcen památce všech svatých, tedy i těm, kteří se neslaví jednotlivě. V církvi řecké připadá tento svátek na neděli po svátcích svatodušních, v církvi katolické od roku 835 na den 1. listopadu. Dále je zde uvedeno, že ve světě jsou Ostrovy Všech Svatých a rovněž záliv Všech Svatých.
V knize Život svatých od Viléma Auera se dočteme podrobnější historii vzniku tohoto svátku, uctívaného dodnes v celé Evropě. Autor píše, že papež Řehoř III. dal roku 731 v Římě v chrámu sv. Petra zřídit kapli ke cti a chvále všech svatých apoštolů, mučedníků a spravedlivých, a nařídil, aby na den 1. listopadu byla slavena slavnost všech svatých a aby věřící na konci církevního roku si na všechny zavzpomínali. Toto nařízení se původně vztahovalo pouze na Řím. Když však císař Ludvík Zbožný roku 837 vydal rozkaz, aby se tento svátek slavil i v Německu a ve Francii, byla nakonec tato slavnost zasvěcena celé církvi.

2.11. - Památka všech věrných dušiček v očistci čili Dušičky

Ottův slovník naučný k historii tohoto svátku doslova uvádí: Je to den věnovaný památce duší v očistci či dušiček, připadá na 2. listopad nebo, je-li ten den neděle, tak na 3. listopad. Památka tato zakládá se již v citu srdce lidského, kteréž chová lásku a vděčnost i k zemřelým, hlavně však na článku víry a obcování svatých, dle něhož můžeme duším v očistci obětí mše svaté, modlitbou a jinými skutky dobrým prospěti, aby jim byly časné tresty odpuštěny nebo zmírněny. Církev katolická konala proto již od první doby modlitby a oběť mše svaté za zemřelé. Zvláštní den pak však ustanovil k památce jejich teprv benediktinský opat Odillo v Clugny roku 998 a to pro kláštery svého řádu. Zřízení to bylo pak brzy po celé církvi zavedeno. Po církevním nařízení konají se v ten den všecky mše svaté zádušní, kromě mše konventní. Každý kněz pak povinen jest modliti se hodinky (nešpory, jitřní a chvály) za zemřelé. Mimo to konají se přímluvy za zemřelé, a věřící se vyznávají, aby i jinými skutky dobrými zemřelým pomáhali.
Za zmínku stojí poznámka, že "dušičky" bylo rovněž pečivo, které se na den Dušiček peklo v pekárnách. Bylo uděláno na způsob jedné nebo dvou přes sebe položených kostí a někde se nazývalo "boží kosti".
Poněkud jiné vysvětlení nám opět nabízí již zmíněná kniha Život svatých. Uvádí, že památka všech věrných zemřelých křesťanských duší byla zavedena opatem Odillonem z Clugny. Důvod, proč následuje hned za svátkem Všech Svatých, je prý vnitřní spojení církve vítězné na nebi a církve trpící v očistci s církví bojující na zemi.
Tak či onak, vzpomínáme na mrtvé a navštěvujeme jejich hroby. Vzpomeňme i těch, jejichž hroby už není vidět, na bývalém jihlavském hřbitově v okolí kostela sv. Jana Křtitele na Jánském kopečku, ve Smetanových sadech kolem kostelíka sv. Ducha a nebo kolem chrámu sv. Jakuba, kde se nachází dlažba a parková úprava stejně jako kolem kostela Nanebevzetí Panny Marie u Minoritů. Tady všude se pochovávalo, tady všude vstupujeme na bývalá posvátná místa věčného odpočinku našich předků. Nezapomínejme na to! Vzpomeňme i na neznámé hroby neznámých vojínů. Jeden z nich odpočívá pod hradem Rokštýn u lesa, druhý třeba kousek od druhého viaduktu za železniční zastávkou Rantířov. A kdo ví, kde ještě...
Budiž všem tato země lehká!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25

Zpět nahoru na začátek stránky