Větrný Jeníkov
Dne 15. ledna 1341 předává Jindřich I. zdejší ves Alžbětě, vdově po rychtáři Werherovi z Německého Brodu, která sem povolává německé osadníky. Rychtářův dvorec, stejně jako celá ves, je obehnán hradbou a zabezpečen rybníkem zvaným Rychta. Vstup do vsi prý zajišťovaly dvě brány, z nichž poslední byla zbourána na cestě k Jihlavě v roce 1847. Nedaleko odtud bylo také popraviště s pomístním názvem Stínačka. Na začátku 19. století zde byla zbudována kaplička sv. Jana Nepomuckého a tak se tu dodnes říká U Kapličky. Podle pověsti je vedle ní zakopán velký čtyřhranný kámen, na kterém kdysi stával popravní špalek. Od 14. století užívá městys Větrný Jeníkov, však to zde dodnes pořádně profukuje, znak s červeným štítem a bránou s vytaženou mříží a čtvercovým dvorem se stříbrnou zdí. O zdejších osadnících jsou zmínky již v první jihlavské městské knize. Weralinus, Perkel, Jekel či Pertil rychtář, všichni z Jeníkova (psáno Jenkaw) měli v té době čilé styky s Jihlavou, jak to uvádí PhDr. František Hoffmann ve své zprávě pro jeníkovského kronikáře Jindřicha Kváše, který pak zpracoval celou historii obce v publikaci Větrný Jeníkov - historie a přítomnost, vydanou k 50. výročí vzniku naší republiky. Přepestrý pohled nám nabízí historie této obce. Po želivské držbě přicházejí noví majitelé - slavný rod Trčků z Lípy. Jeden z nich, Jaroslav Trčka, zakládá zde po roce 1560 gruntovní knihy, první archiv a také velkou sbírku starých zbraní. Jeho písař Abraham Grynwald mu zpronevěřuje plných 1500 kop grošů, ale na útěku je dopaden a v roce 1569 popraven. V roce 1600 přebírá zdejší panství sám císař Rudolf II., ale již roku 1601 se stává novým majitelem rytíř Matyáš Štubik z Königsteina, horlivý protestant. Pak na krátkou dobu zabavuje zdejší zboží znovu císař, tentokrát Ferdinand II., aby následovalo rychlé střídání různých majitelů, především horlivých katolíků, z nichž krutostí vynikal především Filip Fridrich, svobodný pán Breyer, a jeho matka Anna Marie, před kterými uprchla ze svých gruntů v roce 1635 celá řada místních sedláků. V období třicetileté války zůstal Jeníkov ušetřen všech hrůz a násilností, protože prý ve švédské posádce na Lipnici působil syn zdejšího rychtáře Matěje Rychetníka a tak rabování postihlo spíše zdejší vrchnost. Tou byl hrabě Maxmilián z Trautmansdorfu, jehož rod držel Jeníkov až do roku 1660. Je jisté, že válečné události poznamenaly tento jinak chudý kraj. Stavení byla sešlá včetně kostela Narození P. Marie a do opuštěných se postupně stěhovali noví osídlenci. V roce 1664 se objevuje první zmínka o škole a o šest let později je zde obnovena krčma. Rozšiřuje se chov dobytka, obnovují se mlýny. Ustavují se cechy ševcovský a krejčovský. Úřední knihy, v té době poničené a nepoužívané, se opět uvádějí do pořádku. Dne 16. listopadu 1719 kupuje panství italský šlechtic, rytíř Jan z Minetti. Nastává rozkvět Jeníkova. Je zakládán cech tkalcovský, tesařský a mlynářský. Starý kostel je zbourán a na jeho místě vystavěn v letech 1720 - 1735 zcela nový. Je založen Ústav chudých podporující více jak šedesát místních občanů. Přestavbu zámku řídí údajně italský polír Pallany, působící předtím u Santiniho při přebudování želivského kláštera. Později se zde trvale usazuje a zakládá rodinu. Dodnes se v okolí vyskytuje příjmení Palán. Dřevo ze zdejších lesů je mimo jiné zpracováno v milířích a nově založené skelné huti, ze které pochází starý lustr v místním kostele. V roce 1744 Jan z Minetti umírá a odkazuje panství Vlašskému špitálu na Malé Straně v Praze. V 18. století se zde objevují první Židé. Roztroušeni po chalupách zakládají u Dolního mlýna svůj dodnes zachovalý hřbitov. Jeden z nejkrásnějších a nejromantičtějších u nás. Věnují se výrobě drasla, piva, pálenky a obchodu. Jeden z nich, sládek Jan Levit, zakládá v Jihlavě nadační dům stojící dodnes v Benešově ulici č. 30. Známá je i postava šlechetného MUDr. Weinsteina, zachycená v místní kronice, který pomáhal zdejším lidem bez ohledu na peníze a kterému mnozí ještě dodnes vděčí za přežití. Poslední židovská rodina se odtud odstěhovala ve třicátých letech tohoto století. Navzdory požárům, choleře, válkám, žije dnes Větrný Jeníkov svým poklidným životem venkovského městečka. Vedle kostela tu stojí nadutě kulturní dům. Dva světy, dva zcela odlišné názory se mlčky snášejí... Ladislav VILÍMEK, Rounek 25 Zpět nahoru na začátek stránky |
(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")