Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.5.: Z policejního deníku: krádež plotu, zloděj si odnesl nádobí i sekeru; opilý řidič boural

19.5.: Výstava Co přinesl obchvat v havlíčkobrodském muzeu nabídne unikátní nález středověkého rudního mlýna

19.5.: Odpoledne na Šmeralově statku v Třebíči s folklorní muzikou i pletením košíků

19.5.: Návštěvníky havlíčkobrodského koupaliště čekají nové herní prvky, třeba pískoviště pro nejmenší nebo hřiště na pétanque

18.5.: Zvířecí rodinu v táborské zoo rozšířil mýval Rocket. ZOO Tábor je jediná zoo v Česku, která mývaly může přijímat

18.5.: Ze zámku ve Velkém Meziříčí: zpracování lnu

18.5.: Výstava fotografií Jaroslava Hedvábného s titulem Toulky Moravským Toskánském v jihlavské muzejní kavárně

18.5.: Sarajevo 1914: Řidič, který vstoupil do dějin, pocházel z Telče

18.5.: Policista roku 2023 – dva tituly zamířily na Vysočinu. Vítězem v kategorii Tým roku se stal vysočinský pracovní tým Falešný bankéř

18.5.: Festival Ji.hlava se prodlužuje a otevírá se místnímu publiku

17.5.: Zoologická zahrada v Jihlavě získala slona za za odchov čtyř mláďat aligátora čínského

17.5.: Z policejního deníku: policisté dopadli sprejera; pohřešovaného mladíka z Čáslavi vypátrali policisté na Vysočině

17.5.: Primář Karel Křikava: Chirurgie je náročný, ale velmi krásný a naplňující obor

17.5.: Pacientům před výměnou kolenního a kyčelního kloubu lékaři zodpoví dotazy

17.5.: Jihlavští kriminalisté dopadli pětatřicetiletého zloděje, který kradl rybářské náčiní, jízdní kola i dveře

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Lázně v Jihlavě

Odedávna byly při lidských sídlištích zakládány lázně. S oblibou je navštěvovali staří Slované už v 10. století. Staly se proto i ve středověku součástí všech nově zakládaných měst a Jihlavu nevyjímaje. Dodnes nám místo jihlavských lázní připomíná název jedné z ulic - Lazebnická či Badergasse. Tamní lázeň je uváděna v městských knihách od 15. století a spolu s ní nám mimoděk vyvstane i známá pověst o lazebnici Zuzaně Spitzerové, podle které se jmenuje největší zvon ve věži kostela sv. Jakuba a která lázně v polovině 16. století vlastnila.

.. tak například pro krejčí bylo v roce 1503 stanoveno, aby se koupali jednou za 14 dnů, vyjímaje týdnů na které připadly dva svátky..
První zprávy o lázních v našem městě sahají do 14. století, kdy zde cech lazebníků pro pohodlí a pro zdraví zdejších obyvatel "myje a drbe lidi". Lázně v té době zaměstnávali nejen ohřívače vody v kotlích, ale i pomahače či slouhy, kteří chránili a uschovávali majetek a šaty koupajících a tovaryše "otírače", kteří obstarávali osušení a "drbání" hostů neboli masáže. Další nepostradatelnou profesí byli bradýři čili holiči, o nichž je zmínka v roce 1495.
Další lázeň byla zřízena "v ulici za rychtářemi", dnešní Palackého č. 11. Boemus balneator, Čech lazebník je v roce 1419 prodává svému synovi Vavřincovi za 30 kop grošů s 2 kopami grošů činže. V roce 1444 zřizuje lazebník Prokop své lázně ve dvoře dominikánského kláštera v dnešní Křížové ulici. Podmínkou tehdy bylo, aby se zde mohli zdarma koupat obyvatelé kláštera a to v létě 10 dnů a v zimě 13 dnů. Chudí měli koupel zdarma a ještě dostávali slaninu, což byl uznávaný prostředek proti malomocenství.
Řada lázní byla zřízena rovněž poblíž městských bran. Před Brtnickou bránou to byla v roce 1385 lázeň Henslova, venku před Špitálskou bránou lázeň Pesoldova, uváděná v jihlavských městských knihách v roce 1392 a posléze před Českou bránou měla lázeň Lidmila vdova v roce 1395.
Lazebnické řemeslo mohli provozovat jak muži, tak i ženy. Mimo výše jmenované Lidmily zde provozovala lázeň v roce 1386 jistá Heymanka. Z nejznámějších jihlavských lazebníků uveďme Václava Holého, Alberta, Václava z Rosíčky, Vacala, Jakuba, Kašpara Uhra a Heynla. Ti všichni se zde starali už ve 14. a 15. století o zdraví Jihlavanů.
Lázeň neboli koupel byla také přídavkem ke mzdám tovaryšů. Tak pro krejčí bylo v roce 1503 stanoveno, aby se koupali jednou za 14 dnů, vyjímaje týdnů na které připadly dva svátky. Pro hrnčíře byl ustanoven každý čtvrtý týden, pro provazníky každý osmý. Za koupel platil mistr a když se tovaryš koupat nešel, zůstaly peníze mistrovi.
Podle druhů byly lázně obyčejné, kde se lidé koupali v teplé nebo studené vodě a parní či "potící", kde byla pára vyráběna na rozpálených kamenech nebo železech. V 16. století se poprvé naskytla možnost zřídit u Jihlavy léčivé lázně. Kousek od dnešního Helenína byla tehdy známá "Zlatá studánka", voda vyvěrající ze starých důlních šachet, která v roce 1560 uzdravila poraněnou nohu E. Peranauera. Byl tehdy zraněn při obléhání Vídně roku 1529. Po něm se zde vyléčili ještě mnozí další nemocní, ale od zřízení lázní bylo nakonec upuštěno. Voda zde vyvěrá dosud a podle starých zjištění prý byla dříve hodnocena jako železitosírnatá minerální voda s léčebnými účinky.
Na konci 16. století začalo lázní ubývat. Údajně se některé staly doslova zábavnými místnostmi, jako hospody a měnily se v "místa neplech". Hlavním důvodem však bylo šíření nakažlivých nemocí a především moru, který Jihlavu postihuje v letech 1562, 1571 a 1574.
Zřizování nových lázní se objevuje zase až na počátku 19. století. V roce 1812 zakládá lázně sv. Jana, proti jatkám, dnešní Havlíčkova ulice, lékárník J.B. Heller, potomek významné papírnické rodiny ze Starých Hor. Další pak v roce 1826 F. Rieger na Brtnickém předměstí U Dlouhé stěny. Jeho Clotildina lázeň, využívající tamní přírodní pramen, sloužila bezmála 40 let a zanikla především pro nedostatek pohodlí a značnou vzdálenost od města. V roce 1864 otevírá proti pivovaru, v dnešní Vrchlického ulici, P. Kaliwoda "Teplé,, parní a sprchové lázně". V devadesátých letech patřily v Jihlavě k nejmodernějším vanovým lázním. Ve dvacátých letech tohoto století však zanikly.
O léčivé vodě a o lázních se hovořilo také v souvislosti s pramenem vyvěrajícím Na Skalce. Jde o výtok ze starých důlních děl na stříbro, které se zde v minulosti těžilo. Měřením bylo údajně zjištěno, že voda je radioaktivní a mohla by mít léčebný účinek. Také v tomto případě bylo od stavby lázní upuštěno.
V roce 1928 se objevují v Jihlavských listech inzeráty na "lázně parní, horkovzdušné a vanové" včetně dámské a pánské kadeřní síně, které provozoval F. Schiebel na Masarykově náměstí 53. Pro zajímavost, trvalá ondulace stála tehdy 75,- Kč. Provoz lázní a holičství ukončila až šedesátá léta. Koupelna se totiž stávala samozřejmou součástí každého bytu a hotelových pokojů nevyjímaje.

Za Státní okresní archiv Jihlava

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)