V letech 1713 až 1741 byl farářem v této vsi Karel Jugl. S velkou horlivostí se právě zde věnoval studiu hebrejštiny a židovskému učení. Stále k sobě zval různé rabíny, až jistý "tentokráte mistr, který titul mureine měl, jménem Matus Polák, rodilý z města Lublína, syn Abrahama" mu dal vysvědčení, že získal titul rabína.
V roce 1745 vydal spis O Židech, jejich obyčejích, pověrách a mravech. Zemřel v Praze u sv. Haštala 8.6.1746. Za zmínku stojí i část jeho vzpomínek ze studií: "Totiž ráno ve 4 hodiny až do 8, od jedné hodiny až do čtyř, na večer od půl sedmé až do půl desáté". Tolik času věnoval učení, aby nakonec svým dílem podpořil i dekret Marie Terezie z 18. prosince 1744, kterým oznamovala "...že rozličné příčiny pohnuly ji k tomu, aby na budoucí časy žádný Žid ve království Českém trpěn nebyl".

Židé v okolí Jihlavy

Zajímavý je pohled do Trčkovského urbáře z roku 1554, jehož opis je uložen ve Státním okresním archivu v Jihlavě. Pod vsí Ježená (Geziena Wes) je uvedeno celkem 11 osedlých, z nichž druhý v pořadí je zapsán "Gira Ssid" (snad Jíra Žid), který zde hospodařil na 1 lánu.
Ves měla v té době strategickou polohu, neboť se zde stýkala tři panství. Ve vsi byl mlýn, krčma a později vinopalna a kousek odtud významné kutiště, kde se dolovalo stříbro. Je známo, že Trčkové se pokoušeli obnovit těžbu na různých místech a to právě ve II. polovině 16. století. Začátkem 17. století se zde objevují jména Christoff Lauffer, Salomon Hukau a Jakob Sswarcz. Přicházeli a odcházeli. Snad Židé, snad katolíci či protestanti, kdo ví...

Příhoda z Terezína

Mladí lidé se potkávali všude, potkávali se i v Terezíně. Ona, Židovka na první pohled, on Žid, příjmení Veselý, vystudoval elektrotechniku a tady spravoval náckům vypínače, žehličky a kdo ví, co ještě všechno musel.
Po večerech se povídalo, o lásce málo, o původu už víc. Slovo dalo slovo a tak dnes víme, že prapředek pana Veselého se musel po Bílé Hoře rozhodnout. Stát se katolíkem, nebo nestát a odejít. Stal se Židem. Ano, řeklo by se, dal se dobrovolně k Židům. Mohl zůstat a pracovat a žít. Až do konce roku 1940, kdy jeho potomek musel do Terezína. A právě tady se potkali, všechno si pověděli a koncem roku 1944 nebo začátkem roku 1945 je Červený kříž odvezl do Švýcarska. Měli v neštěstí štěstí. Dnes žijí spokojeně někde v Americe... On se psával Josef Veselý a ona Zuzana Goldmannová.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25

Zpět nahoru na začátek stránky