Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.4.: Z policejního deníku: řídil čtyřkolku i přes zákaz řízení vozidel; chodec po střetu s autem utrpěl zranění

18.4.: Ve Velké Bíteši vysadili lípu svobody; v nedalekém Jáchymově bude otevřen sad s osmatřiceti ovocnými stromy

18.4.: Případem napadení psem se zabývají žďárští kriminalisté. V příspěvku, který se objevil na sociální síti, se objevily nepravdivé informace

18.4.: Měření rychlosti v pátek na Vysočině. Přehled vybraných míst měření rychlostních limitů

18.4.: Lipnická poezie, haškovská poetika a hradní pověsti. Nad Lipnicí začne básnit Poesiomat

18.4.: Jihlavská nemocnice vybavila sanity moderními vysílačkami

17.4.: Z policejního deníku: vlak narazil do spadlého stromu; řidič od nehody ujel

17.4.: U cyklostezky na Žďársku ležely v lese granáty z II. světové války

17.4.: Opilá řidička bourala, nadýchala přes dvě promile

17.4.: Krásu ručního zvonění technologie nenahradí, říká Vladimír Kalina

17.4.: Krematorium v Jihlavě bude od pondělí až téměř do konce května uzavřeno, smuteční obřady budou v kapli na hřbitově

17.4.: Kraj Vysočina podpoří dědictví UNESCO, Třebíči, Telči i Žďáru nad Sázavou pošle dotaci

16.4.: Z policejního deníku: zloděj odčerpal 185 litrů nafty z bagru; podvod při prodeji dětské obuvi

16.4.: Smrtelná nehoda na věži svatého Jakuba v Jihlavě 16. dubna 1597

16.4.: Při čelním střetu dvou aut u Luk nad Jihlavou se zranilo pět lidí, zasahoval vrtulník

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Kaplička v Lukách nad Jihlavou

Stojí nedaleko zámku na straně polední v Lukách u Jihlavy, jak praví A.J. Pátek ve Vlastivědě moravské na straně 191. Nechala ji zbudovat v roce 1734 Anna, manželka hraběte Františka Antonína z Gellhornu, který byl tehdy hejtmanem jihlavského kraje. Jednalo se votivní kapli zasvěcenou Panně Marii Pomocné a Čtrnácti Svatým Pomocníkům. Údajně se kolem ní v minulosti pohřbívalo.

Kaplička Panny Marie Pomocné stojí dodnes a je louckou stavební perličkou...
Antonín Urbánek z Luk zaznamenal o jejím vzniku tuto pověst:
Hrabě z Gellhornu, tehdejší držitel panství v Lukách, cestoval jednou se svojí manželkou po Dolních Rakousích. Po nějaké návštěvě se vraceli v noci hornatým krajem, porostlým vinohrady. Tu byli náhle přepadeni loupežníky, kteří je nejen okradli, ale chtěli je připravit i o život. Hraběnka se ve chvilce obrátila o pomoc k Panně Marii Pomocné a slíbila, že v případě vysvobození z tohoto nebezpečí postaví k její cti a slávě v Lukách kapličku. A hle, znenadání přijelo odkudsi více povozů s lidmi, kteří uslyšeli volání a nářek ohrožených a přispěchali jim ku pomoci. Lupiči, vidouce přesilu, rozprchli se do vinohradů a zmizeli v noční tmě.
Poněkud jinou versi uveřejnil Václav Jícha. Podle jeho vyprávění se celá událost odehrála v roce 1732 uprostřed léta, kdy se hrabě z Gellhornu sešel na vídeňském dvoře s panem Janem Kryštofem Říkovským z Dobříšť, dřívějším majitelem louckého panství. Po rozmluvě odjel hrabě z Gellhornu se svojí ženou Annou v kočáře spěšně domů na Moravu a chvátaje do svého úřadu, klel netrpělivostí během jízdy. Při té nejprudší jízdě se náhle ozvalo praskání a zadní kolo se rozsypalo. Nedaleký kovář byl požádán o urychlenou opravu a ihned po ní, byť se již notně stmívalo, rozhodl se hrabě k dalšímu pokračování jízdy domů. Při projíždění temným lesem byli náhle přepadeni lupiči. Hrabě se však nenechal překvapit a začal střílet z bambitky. Při přestřelce se hraběnka v kočáře počala modlit a prosila Boha o pomoc. Ve chvíli největšího nebezpečí se obrátila též k Panně Marii a po dání slibu, že postaví kapli v Lukách, přestřelka rázem utichla a naopak se ozval veselý zpěv. To přijížděla lesem veliká svatba a lupičům nezbylo, než utéct do lesa. Oba pak vystoupili z kočáru a po krátké vroucí modlitbě pokračovali v jízdě až domů.
Hraběnka svému slibu dostála a ještě zřídila uvnitř kaple oltář s obrazem Panny Marie a Čtrnácti Pomocníků.
Loucké panství vlastnila rodina Gellhornů v letech 1721 - 1737. Koupila je za 115.000 zlatých. Hrabě však žil příliš lehkomyslně, nesmírně plýtval penězi a pro dluhy musel celý majetek nakonec odprodat. Další majitel, hrabě Maxmilián Oldřich z Kounic, přikročil v důsledku velmi zanedbaného zámku v letech 1739 - 1747 k jeho důkladné přestavbě. Prý byl stejně už od roku 1711 považován za neobývatelný.
A hrabata z Gellhornu? Těm asi nepomohla ani utržená částka 133.400 zlatých z prodeje louckého panství. Většinu prý pohltily dluhy, neboť po smrti svého manžela žila hraběnka ještě nějaký čas v bídě a nouzi ve Znojmě, kde také zemřela. Kaplička však stojí dodnes a je louckou stavební perličkou. A nejen louckou! Podle dochovaných zpráv zde bývala každoročně v den 15. srpna sloužena velká mše svatá spojená s hojnou účastí lidu a průvodem s hudbou a družičkami. Škoda...
Podle odborníků jde o orientovanou drobnou čtyřbokou stavbu. Snad nejvíce poutá pozornost návštěvníků svými okny ve tvaru srdce. Její barokní vzhled podporují pilastry s korintskými hlavicemi, kamenné profilové ostění se zvonečky kolem vstupních dveří a bohaté plastické šambrány kolem oken.
Čas však plyne neúprosně dál a lidé mnoho starých zvyků zapomněli udržovat. A byla doba, že se leckteré i zakazovaly. A bez řádného povolení tajemníka pro věci církevní to ani nešlo, leda bez povolení a tajně... Tak tedy, zaplať pámbu, paní hraběnko, za tu krásnou barokní kapličku!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 58841 Vyskytná


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)