Kaplička Panny Marie Pomocné stojí dodnes a je louckou stavební perličkou...

Antonín Urbánek z Luk zaznamenal o jejím vzniku tuto pověst:
Hrabě z Gellhornu, tehdejší držitel panství v Lukách, cestoval jednou se svojí manželkou po Dolních Rakousích. Po nějaké návštěvě se vraceli v noci hornatým krajem, porostlým vinohrady. Tu byli náhle přepadeni loupežníky, kteří je nejen okradli, ale chtěli je připravit i o život. Hraběnka se ve chvilce obrátila o pomoc k Panně Marii Pomocné a slíbila, že v případě vysvobození z tohoto nebezpečí postaví k její cti a slávě v Lukách kapličku. A hle, znenadání přijelo odkudsi více povozů s lidmi, kteří uslyšeli volání a nářek ohrožených a přispěchali jim ku pomoci. Lupiči, vidouce přesilu, rozprchli se do vinohradů a zmizeli v noční tmě.
Poněkud jinou versi uveřejnil Václav Jícha. Podle jeho vyprávění se celá událost odehrála v roce 1732 uprostřed léta, kdy se hrabě z Gellhornu sešel na vídeňském dvoře s panem Janem Kryštofem Říkovským z Dobříšť, dřívějším majitelem louckého panství. Po rozmluvě odjel hrabě z Gellhornu se svojí ženou Annou v kočáře spěšně domů na Moravu a chvátaje do svého úřadu, klel netrpělivostí během jízdy. Při té nejprudší jízdě se náhle ozvalo praskání a zadní kolo se rozsypalo. Nedaleký kovář byl požádán o urychlenou opravu a ihned po ní, byť se již notně stmívalo, rozhodl se hrabě k dalšímu pokračování jízdy domů. Při projíždění temným lesem byli náhle přepadeni lupiči. Hrabě se však nenechal překvapit a začal střílet z bambitky. Při přestřelce se hraběnka v kočáře počala modlit a prosila Boha o pomoc. Ve chvíli největšího nebezpečí se obrátila též k Panně Marii a po dání slibu, že postaví kapli v Lukách, přestřelka rázem utichla a naopak se ozval veselý zpěv. To přijížděla lesem veliká svatba a lupičům nezbylo, než utéct do lesa. Oba pak vystoupili z kočáru a po krátké vroucí modlitbě pokračovali v jízdě až domů.
Hraběnka svému slibu dostála a ještě zřídila uvnitř kaple oltář s obrazem Panny Marie a Čtrnácti Pomocníků.
Loucké panství vlastnila rodina Gellhornů v letech 1721 - 1737. Koupila je za 115.000 zlatých. Hrabě však žil příliš lehkomyslně, nesmírně plýtval penězi a pro dluhy musel celý majetek nakonec odprodat. Další majitel, hrabě Maxmilián Oldřich z Kounic, přikročil v důsledku velmi zanedbaného zámku v letech 1739 - 1747 k jeho důkladné přestavbě. Prý byl stejně už od roku 1711 považován za neobývatelný.
A hrabata z Gellhornu? Těm asi nepomohla ani utržená částka 133.400 zlatých z prodeje louckého panství. Většinu prý pohltily dluhy, neboť po smrti svého manžela žila hraběnka ještě nějaký čas v bídě a nouzi ve Znojmě, kde také zemřela. Kaplička však stojí dodnes a je louckou stavební perličkou. A nejen louckou! Podle dochovaných zpráv zde bývala každoročně v den 15. srpna sloužena velká mše svatá spojená s hojnou účastí lidu a průvodem s hudbou a družičkami. Škoda...
Podle odborníků jde o orientovanou drobnou čtyřbokou stavbu. Snad nejvíce poutá pozornost návštěvníků svými okny ve tvaru srdce. Její barokní vzhled podporují pilastry s korintskými hlavicemi, kamenné profilové ostění se zvonečky kolem vstupních dveří a bohaté plastické šambrány kolem oken.
Čas však plyne neúprosně dál a lidé mnoho starých zvyků zapomněli udržovat. A byla doba, že se leckteré i zakazovaly. A bez řádného povolení tajemníka pro věci církevní to ani nešlo, leda bez povolení a tajně... Tak tedy, zaplať pámbu, paní hraběnko, za tu krásnou barokní kapličku!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 58841 Vyskytná

Zpět nahoru na začátek stránky