Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.5.: Z policejního deníku: krádež plotu, zloděj si odnesl nádobí i sekeru; opilý řidič boural

19.5.: Výstava Co přinesl obchvat v havlíčkobrodském muzeu nabídne unikátní nález středověkého rudního mlýna

19.5.: Odpoledne na Šmeralově statku v Třebíči s folklorní muzikou i pletením košíků

19.5.: Návštěvníky havlíčkobrodského koupaliště čekají nové herní prvky, třeba pískoviště pro nejmenší nebo hřiště na pétanque

18.5.: Zvířecí rodinu v táborské zoo rozšířil mýval Rocket. ZOO Tábor je jediná zoo v Česku, která mývaly může přijímat

18.5.: Ze zámku ve Velkém Meziříčí: zpracování lnu

18.5.: Výstava fotografií Jaroslava Hedvábného s titulem Toulky Moravským Toskánském v jihlavské muzejní kavárně

18.5.: Sarajevo 1914: Řidič, který vstoupil do dějin, pocházel z Telče

18.5.: Policista roku 2023 – dva tituly zamířily na Vysočinu. Vítězem v kategorii Tým roku se stal vysočinský pracovní tým Falešný bankéř

18.5.: Festival Ji.hlava se prodlužuje a otevírá se místnímu publiku

17.5.: Zoologická zahrada v Jihlavě získala slona za za odchov čtyř mláďat aligátora čínského

17.5.: Z policejního deníku: policisté dopadli sprejera; pohřešovaného mladíka z Čáslavi vypátrali policisté na Vysočině

17.5.: Primář Karel Křikava: Chirurgie je náročný, ale velmi krásný a naplňující obor

17.5.: Pacientům před výměnou kolenního a kyčelního kloubu lékaři zodpoví dotazy

17.5.: Jihlavští kriminalisté dopadli pětatřicetiletého zloděje, který kradl rybářské náčiní, jízdní kola i dveře

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Hodinky

Inspiraci mi tentokrát poskytla Česká televise se svým báječným nedělním pořadem Domácí štěstí. Návštěva u sběratele hodinek. Není to krása dívat se a naslouchat tikotu všech možných a nemožných strojů a strojků. Té nepřeberné kráse lidského kumštu a umu.

Hodinky. Měli jsme je doma na poličce. Takový buclatý modrý budík. Dlouho se vrzavě natahoval, aby pak několik hodin tikal jako blázen. Ale čas se kolem něj nějak divně vlekl a nebyl to čas radostný. Období okupace. Pak přece jen svitlo slunce a osvoboditelé přijeli do Jihlavy. České obyvatelstvo radostně mávalo, německé bylo za záclonou za okny. Náš budík změnil majitele, to když sovětští vojáci prohledávali domy a hledali fašisty a občas našli i hodinky. U nás ještě malou baterku se kterou jsme pospíchali do sklepa za houkání sirén. No co, stejně už se potom nehoukalo...
Také náš pán domácí, tůze zvědavý dědoušek, vykračoval si kolem hotelu Zlatá Hvězda, když tu náhle jeden z osvoboditelů požádal o "časy" a už si je raději ponechal, aby se nemusel stále někde doptávat. Pan domácí byl zdrcen, byl to rodinný šperk, celé ze zlata. Už se na ně nikde a nikdy nedoptal. Jako Němec odjel s prvním transportem do Německa.
Odjížděli postupně i ostatní Němci. Najednou bylo všude plno hodin a hodinek. Na obcích i ve městech byly soustřeďovány na Národních výborech a později prodávány. To jen ty obyčejné, niklované, porouchané. Ty zlaté a stříbrné se rozkradly. Je o tom pár archivních dokumentů a figuruje při tom několik jmen. Některá jsem znal...
Hodinky. Hodiny to jsou. Dřevěná vyřezávaná skříň, mosazná závaží, jemný chod a krásný hlas - bim, bam. A na zadní straně inkoustovou tužkou letopočet 1886 a sdělení, že jde o svatební dar. Kdeže je těm novomanželům konec. Sám Pámbu ví, jak se dostaly ze Třeště do Jihlavy, když přece hodiny neumí chodit. Tedy chodit, to jo, ale nohy nemají...
Nebo švýcarské "cibule" značky Omega. Jednoplášťové. Otevřete a můžete číst. Špatně. Je to málo vyryté, něco jako: HORNING A. - Lokomotiv f. - Iglau, 27.3.1900. A nic víc. Snad dárek k nějakému výročí. Snad při odchodu do důchodu. Kdo ví. Věci nás obklopují, ale často tají svůj původ. Záhadně mlčí a nutí nás k následování. Navzájem se prohlížíme a okouzlujeme. Jeden bez druhého nemůžeme být. Pak se člověk nemůže divit, že slušný pan domácí zuří a prostě nadává, když mu někdo sebere hodinky. Byl prý to zlatý člověk, tak alespoň něco z toho zlata mu zůstalo... Bim, bam!!!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 58841 Vyskytná n. J.


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)