Původním majitelem byl benediktinský klášter v Třebíči, jehož majetek sahal až po zemskou hranici. Není divu, že zde byl následně vybudován i kostel sv. Markéty a zdejší farnost zahrnovala šest okolních vsí. Část původní románské stavby se dochovala dodnes. Zajímavostí je objevená část kamenné románské křtitelnice, o níž se zmiňuje biskupská visitační zpráva z roku 1662, že stávala tehdy na hřbitově, který byl umístěn kolem kostela, jak to bývalo ve středověku obvyklé. Při barokní přestavbě došlo k jejímu zničení a tak zcela náhodně bylo její torso nalezeno až v roce 1976, jak uvádí pečlivě vedená kronika pana Jindřicha Coufala. Odtud můžeme také čerpat další informace o zdejší dřevěné zvonici, původní tvrzi a nebo o zvonech, z nichž dva přestály všechny rekvisice a dodnes vyzvánějí do kraje. Zvon sv. Vavřinec z roku 1515 a nejstarší zvon sv. Markéta s latinským nápisem a letopočtem 1400.
Často se dnes pozastavujeme nad řáděním vandalů a zlodějů v našich kostelích. Nezůstal jich ušetřen ani ten zdejší a tak při jejich poslední "návštěvě" dne 12. dubna 1999 byla ukradena plastika sv. Jana Křtitele a sochy dvou andělů. Zápis ve zdejší kronice však dokazuje, že už 22. ledna 1768 byl zdejší kostel v nočních hodinách vyloupen a zloděj tehdy odnesl zlaté a cínové předměty, všechny svíčky a také textilie z oltářů. Zdá se, že jsme nenapravitelní...
A ještě jeden zajímavý pohled do farní kroniky. V roce 1943 byly okupačními úřady zakázány veškeré církevní průvody s výjimkou pohřebních. V roce 1951 si zdejší pan farář poznamenal, že velitelství SNB nepovoluje žádný průvod. O rok později zaplatil pokutu 10 tisíc korun za výuku náboženství. V dalších zápisech se pak omezil pouze na počasí... V roce 1957 od 2. do 24. dubna byly okresními orgány zakázány bohoslužby v kostelích, prý kvůli slintavce... Následovaly volby s "manifestační" účastí. Pár odvážných si dovolilo jít za plentu!
První písemná zmínka je z roku 1298. Často byla uváděna jako Zhoř Housecí či Černická nebo Malá. Měla rychtu a kolem 14 usedlých. V 15. století byla v držení Mikuláše Žídka a Viléma z Perštýna. Na přelomu 16. a 17. století se ve zdejších panských lesích konaly hony na jeleny a srny. Ve dvoře bylo přes zimu chováno 70 volů. Pěstoval se oves, žito, pšenice, len a konopí. Ryby poskytovalo šest místních rybníků. Dalšími majiteli byli Hanuš Rafael Chroustenský a Pavel Mošovský z Moravčína, kteří se zúčastnili povstání proti císaři Ferdinandovi II. a veškerý majetek jim byl zabaven. Není bez zajímavosti, že Hanuš Chroustenský byl posledním mužským potomkem svého rodu a že zemřel jako generál švédských vojsk v roce 1645 někde na bojištích třicetileté války. Posledním držitelem tohoto panství byl rod Collaltů, kteří sídlili na Brtnici. V této souvislosti je zajímavý údaj z roku 1890, kdy bylo ve Zhoři celkem 386 obyvatel, z toho 382 Čechů, 4 Němci a 6 Židů. V současnosti zde přebývá 380 obyvatel v 90 domech.
V obci jsou registrované tři nemovité kulturní památky, farní kostel sv. Markéty, Vomelkův kříž a sýpka u čp. 22. Po přečtení pečlivě sepsané kroniky pana Jindřicha Coufala Z historie zhořské farnosti mám sto chutí se tam zajet podívat ještě dnes navečer. A tahle pozvánka platí i pro vás!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 588 41 Vyskytná n. Jihl.

Zpět nahoru na začátek stránky