Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
21.5.: Z policejního deníku: zloděj ukradl televizory, mikrovlnky i varné konvice; mladík se opil, skončil v nemocnici

21.5.: Ve Žďáře nad Sázavou byl v kolejišti nalezen mrtvý muž, srazil jej vlak

21.5.: V psím útulku v Havlíčkově Brodě čekají na nové páníčky čtyři štěňátka

21.5.: Policisté pátrají po třináctileté Michaele z Jihlavy, odjet měla údajně za kamarádkou do Brna

21.5.: Nový přístroj urychlí zdravotníkům v jihlavské nemocnici výsledky vyšetření infekcí, zánětů i rakoviny

21.5.: Naučte se tvarovat bonsaj a odneste si z jihlavské zoo vlastnoručně upravený stromek

20.5.: Z policejního deníku: opilý agresivní muž rozbil dveře; opilí řidiči skončili na záchytce

20.5.: Výstava open per4mance 2024 na zámku v Třebíči doprovází multižánrový festival Zámostí

20.5.: Vražda nevinného mučedníka na nádvoří jihlavského soudu

20.5.: V jaderné elektrárně v Dukovanech oslavují Světový den včel

20.5.: Motorkář utrpěl po střetu s dodávkou vážné zranění

19.5.: Z policejního deníku: krádež plotu, zloděj si odnesl nádobí i sekeru; opilý řidič boural

19.5.: Výstava Co přinesl obchvat v havlíčkobrodském muzeu nabídne unikátní nález středověkého rudního mlýna

19.5.: Odpoledne na Šmeralově statku v Třebíči s folklorní muzikou i pletením košíků

19.5.: Návštěvníky havlíčkobrodského koupaliště čekají nové herní prvky, třeba pískoviště pro nejmenší nebo hřiště na pétanque

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Skalpelem a perem

Bojím se doktorů. Doktorů medicíny. Byť vystudovali lékařskou fakultu Karlovy university. Proto jsem bral do ruky malou knížečku s velkými rozpaky. A nemýlil jsem se. Přiznávám se, že jsem několik vět či souvětí přelétl pouze očima. Pár desítek písmenek, která jinak barvitě popisovala různé lékařské úkony a zachraňovala lidské životy. Jsem od narození posera. Mně také byla nepřímo věnována jedna z autorských povídek o velkém silném řezníkovi, kterého položila pouhá vidina injekční stříkačky. Ale dost už představování sebe sama.

MUDr. František Zezulka se svojí matkou spisovatelkou Vlastou Javořickou...
Přede mnou leží drobné dílko nazvané Z deníku praktického lékaře, kterou vydalo nakladatelství Bonus A v roce 1997. Autor - František Zezulka a rozumí se MUDr., což je ale skryto a zapsáno až na záložce obalu. Narozen v roce 1915, působil jako lékař sekundář v nemocnici v Počátkách, pak jako praktický lékař v Kamenici nad Lipou, kde ho ve funkci ředitele OÚNZ zastihla prověrková doba, která ho ovšem neprověřila. Bodejť, byl nestraník a ještě k tomu silně věřící. A, co by asi nikdo netušil, byl a stále bude synem spisovatelky Vlasty Javořické. Inu, koulelo se jablíčko, koulelo... Naštěstí ne daleko od stromu. A po pádu se oklepalo a přijalo místo, tu závodního lékaře ve Žďáře nad Sázavou, tu zase obvodního lékaře v Novém Městě na Moravě a v Dobroníně, pak posudkového lékaře v Pelhřimově, až svoji pouť zakončilo jako lékař v Domově důchodců v Jihlavě. Nebylo lehké vyhovět tehdy soudruhům. Ale pan doktor zůstal pánem a vydržel. Co, jenom vydržel. On o tom všem svém pochodování napsal velkou hrst ohlédnutí, črt, pousmání a vzpomínek. Kdybych nosil klobouk, smekl bych, ale protože chodím prostovlasý, tak jsem ho při prvním setkání pouze pozdravil a při druhém také. Vím, co se sluší a patří, ale při podání ruky jsem měl onen zvláštní pocit, jestli náhodou nezapomněl pan doktor v ruce skalpel. Já ho tam prostě cítil. Já ho prostě cítil i v té knížečce. Pletl se mi do čtení, Tam, kde jsem čekal ještě slůvko, nebylo nic. Tečka. Slov jako šafránu, ale o to byla ta slova vzácnější. Přesná jako chirurgické řezy. Doktor se holt nezapře ani při psaní. I to veselé bylo šito přesným stehem, ani jedno píchnutí navíc. Ale dloubnutí, ta jsou cítit citelně. Pan doktor umí dloubnout na správném místě ve správném okamžiku. Teď už bych neřekl, že doktor, ale člověk, přítel, otec, manžel, chlap. Až si tu knížečku přečtete, dáte mi za pravdu.
Hodně krásných a upřímných slov si odnáším a ponesu dál svým vlastním životem. Byly tolik potřebnou vodou na můj vlastní mlýnek. Kdo z vás by odolal slovům v úvodu povídky Signál:
Kde sídlí svědomí? A kde duše?
Nevíme. Na tak složitou otázku nemá ani lékařská věda jednoduchou odpověď. Ale spácháme-li přečin proti němu, proti svému svědomí, ozve se.
Je to lítost, jsou to výčitky? Je to vzkaz nás samotných sobě?
Nevíme.
Knížka vyšla před třemi lety, když pan doktor oslavil se svou ženou zlatou svatbu. A pro pořádek dodejme ještě, že je otcem tří dětí, dědečkem šesti vnuků a pradědečkem dvou pravnuků. Že toho není ještě dost? Máte plnou pravdu. Chystá se další knížka, další doktorská povídání. A já si dodám odvahy a půjdu udělat své první interview. Jak říká sám pan doktor na závěr jedné své povídky: Na všechno v životě nejsou směrnice. A někdy je lepší pár slz na začátku než na konci!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)