Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
16.6.: Z policejního deníku: zloděj poškodil stánek, dovnitř se stejně nedostal; muž házel do oken kamení a poškodil auto

16.6.: Výstava věnovaná svatojánským bylinkám a zvykům v havlíčkobrodském muzeu

16.6.: Třebíčská nemocnice hodlá pořídit sstém pro centrální míchání dialyzačního roztoku a inkubátor pro nedonošená miminka

16.6.: Na křižovatce ulic Brněnská – Okružní naproti supermarketu Tesco v Jihlavě budou v úterý 18. června od 11 hodin vypnuté semafory, dopravu budou řídit soutěžící policisté

16.6.: Akrobatické létání, historické letouny, muzika, soutěže i divadlo - to vše nabídne Airshow a dětský den v Chotěboři

15.6.: Ze zámku ve Velkém Meziříčí: hrací skříňky a přístroje

15.6.: Zabavené chladnomilné šelmy naleznou dočasný azyl v Táboře. Zoo otevřela unikátní záchranné centrum

15.6.: Táborská zoo odchovala další dvě zubří mláďata. Jména jim opět vybere veřejnost, šťastlivci zubry osobně nakrmí

15.6.: Po nárazu do stromu na silnici mezi Kamenicí a Pavlínovem zemřel řidič osobního auta

15.6.: Lidé mohou posílat peníze na účet a pomoci tak obětem požáru, který vzplál v domě v Novodvorské ulici v Třebíči

15.6.: Barokní socha svatého Václava stojí v Kotlářské ulici v Třebíči

14.6.: Z policejního deníku: zloděj se vloupal do domu, škoda je 30 tisíc; řidič pod vlivem drog a bez řidičáku z místa dopravní nehody utekl

14.6.: Volně pobíhající psi na okraji Jihlavy směrem na Pístov ohrožují hnízdící čejky chocholaté

14.6.: Uplynulo čtyřicet let od úmrtí architekta Bedřicha Rozehnala, projektoval nemocnici v Novém Městě na Moravě. Do zdravotnických staveb vnesl světlo, vzduch

14.6.: Třináctiletá samice levharta perského porodila první mládě, samička se má čile k světu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Panu Mašterovi s láskou

Nevelký a usmolený je sešit s nalepeným ozdobným štítem "Kniha pro zápisky věcí památných při domě č. 5". Rozumí se v Kamenici u Jihlavy. Na následující stránce je velkým písmem napsáno "LÉTA PÁNĚ 1869 - Frant. Maštera". Hospodář na domě číslo 5.

Hospodář pečlivý, pilný a pracovitý. Řekněme, hospodář - písmák. Vnímavá a citlivá duše v domě číslo 5, o němž není psáno, že by byl až tak důležitý, aby se stal součástí seznamu nemovitých kulturních památek Kamenice. Neznám ten dům, nikdy jsem tam nebyl. Jen vůni jsem ucítil při otvírání jednotlivých stránek. Vůni špajsky, vůni půdy, vůni chodby i průvanu. Vůni pečícího se chleba a buclatých buchet a taky drobků, když byla bída a hlad.
Každý list má svůj pořádek. Na levé straně sloupek pro datum, měsíc a předmět. První zápis 6.4.1869:
"Prvně sem začal orat nad ohradou na déle. 10.4. - Oves sem prvně sel. 23.4. - Oves sem dosel v končinách poslední. 15.4. - Hlavatice se sela. Pšenice se sela pod kříž prostř. ouroda. 24.4. - Ječmen sem sel na seč nad soudnou, byl tam špatný tak sem ho 7 mir musil přikoupit. Zemnaky sem sázel nazahumenicu. 29.4. - sem poslední zasazel, bylo hojnost zemaku. Hrách pořád kvetl tak že malo sipal. Mak sem sel nazahumenicu od vrchu byl pěkný, len nahlince a u jabloně ouroda prostředni.
1868 - Byl přenáramný rok suchý.
1869 - byl dosti ourodný rok.
1870 - měsíc Leden byl skoro bez sníhu. Únor byl sneživý. Březen ještě více a ležel dosti dlouho tak že ještě z Dubna lidé na sanech jezdili až 8.4. se klidil snih prič. Nazačatku Května pršelo ze snihem pak celý Květen ani nesprchlo až v červnu 7.9.10. hezky namoklo. Podzimek byl dosti dobrý zvlášť Listopad byl tuze příjemný tak že dobytek šel na pastvu pořád, a oralo se celý Listopad až doposledního t.j. 30. padl prvně sníh a bylo konec polní práce a pastvy. V Prosinci padlo mnoho sněhu a v Vanočních svatkách byli naramny mraze zvlašť na Boži narozeni bylo 24. někde 26. - 27. stupnu zimy (Celsia).
1871 - Leden držel dosti pevně a sněhu dost krásná sanice, zajici lezou do zahrady do dvoru, lidé je chytaji, zajici sem tam se sciply nachazeji. Únor byl dosti tuhy ke konci mirny."

Den po dni, měsíc po měsíci, rok po roce se procházíme záznamy hospodáře Františka Maštery z Kamenice č. 5. Trápila ho sucha, pak zase deštivé počasí, pak zaznamenal, že udeřilo v Kamenici do kostela, ale brzo se to podařilo "udusiti". To bylo v červenci 1874. Pak přišel rok 1885 a s ním smutný měsíc prosinec. Čtěme:
"1.2. pěkně, tež 3.4. ty dni sme vozili z našeho lesa. 5. pršelo a přimrzalo to dopoledne, od odpoledne ale odlevilo. Též 6. a 7.. bylo myrně a více chtělo vlhnout jak mrznout, 8. večer padali kroupky s deštěm do rána y zmrzlo a sníh padal. 10. mrzlo dost. 11. 12. sylno mrzlo chvilema snih padal".
Tady písmo končí. Tady končí jeden lidský život. Snad v předtuše smrti vypisuje hospodář Maštera jeden lednový den za druhým. Starý hospodář odchází a nový přichází. V zápisech pokračuje jeho syn Ladislav Maštera. Pokračuje v tomtéž řádku, jakoby v brázdě na poli, a píše:
"Konec zapisování otce neb smrť jej zachvátila a konec životu učinila. Zemřel po krátké nemoci a sice dne 13. prosince byl ve Smrčným kde se na cestě unavil a tím si na své plíce, které již dříve chorobou nakaženy byli, uškodil. Lehl druhého dne hned po příchodu svém domu, lehl by více nevstal, Bůh Všemohoucí povolal jej na věčnosť dne 19. prosince ráno o 3/4 na 6. Zemřel na zápal plic. Rozen dne 6. ledna 1831 a zemřel dne 19. prosince 1885, jsa stár 54 let 11 měsíců a 13 dní".
Prosté, krásné rozloučení se starým otcem a starým hospodářem. Další zápisy mají zcela jinou formu. Písmo je úhlednější, zprávy obsáhlejší. Stále se ale oře, vláčí, sklízí. Stále padá a nepadá sníh, prší, neprší. Bylo v tom dřívějším životě vůbec něco jiného? O tom, že "chlapci mlátily zase žito cepami" na dvou. Úmorná to byla dřina. Až na 4. března 1888, kdy jel Ladislav bratrovi naproti do Luk, neboť přijel z Vídně do Jihlavy k odvodům. A pak zase hajdy mlátit červený jetel...
Kniha pro zápisky věcí památných při domě č.5 končí srpnem roku 1889. Sklízí se žito, váže oves, vozí se hnůj "do rovný nad kříž". Dotrhává se len a z lesa "od bukovcu z boroví" se vozí na zimu soušky. "Hoši toho dne podmitaly ruchadly na šyrokym". Konec. Zápiskům je konec. Dřina určitě pokračovala dál, ale čtenáři se zdá, že to nebyla dřina, že to všechno byl obyčejný život obyčejných lidí. Nikdo si na nic nestěžuje, nikdo si nestýská. Žádná hořkost ani mezi řádky. S láskou psal hospodář - písmák "věci památné", byť je to dnes v našich očích jen samá práce a samé počasí. To všechno tehdy patřilo k oslavě života. to my dneska stále více píšeme o věcech nepamátných.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 588 41 Vyskytná n. Jihl.


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)