Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.5.: Z policejního deníku: krádež plotu, zloděj si odnesl nádobí i sekeru; opilý řidič boural

19.5.: Výstava Co přinesl obchvat v havlíčkobrodském muzeu nabídne unikátní nález středověkého rudního mlýna

19.5.: Odpoledne na Šmeralově statku v Třebíči s folklorní muzikou i pletením košíků

19.5.: Návštěvníky havlíčkobrodského koupaliště čekají nové herní prvky, třeba pískoviště pro nejmenší nebo hřiště na pétanque

18.5.: Zvířecí rodinu v táborské zoo rozšířil mýval Rocket. ZOO Tábor je jediná zoo v Česku, která mývaly může přijímat

18.5.: Ze zámku ve Velkém Meziříčí: zpracování lnu

18.5.: Výstava fotografií Jaroslava Hedvábného s titulem Toulky Moravským Toskánském v jihlavské muzejní kavárně

18.5.: Sarajevo 1914: Řidič, který vstoupil do dějin, pocházel z Telče

18.5.: Policista roku 2023 – dva tituly zamířily na Vysočinu. Vítězem v kategorii Tým roku se stal vysočinský pracovní tým Falešný bankéř

18.5.: Festival Ji.hlava se prodlužuje a otevírá se místnímu publiku

17.5.: Zoologická zahrada v Jihlavě získala slona za za odchov čtyř mláďat aligátora čínského

17.5.: Z policejního deníku: policisté dopadli sprejera; pohřešovaného mladíka z Čáslavi vypátrali policisté na Vysočině

17.5.: Primář Karel Křikava: Chirurgie je náročný, ale velmi krásný a naplňující obor

17.5.: Pacientům před výměnou kolenního a kyčelního kloubu lékaři zodpoví dotazy

17.5.: Jihlavští kriminalisté dopadli pětatřicetiletého zloděje, který kradl rybářské náčiní, jízdní kola i dveře

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
O přepadení města Jihlavy

Slavná vítězná bitva se odehrála v roce 1402 na jihlavských hradbách poblíž minoritského kláštera . Neméně slavné je i vyobrazení této bitvy na pravé straně presbytáře v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Jihlavě. Dnes můžeme tuto velkolepou fresku z počátku 15. století opět vidět v plné kráse. Ještě do roku 1933 však byla zakryta omítkou, neboť podle nařízení biskupské konsistoře z roku 1785 musela být odstraněna, aby nerušila věřící při bohoslužbách. Nebylo náhodou, že před tímto aktem zachytil obraz roku 1790 jihlavský mědirytec a historik Johann Heinrich Marzy a jeho kresba je dodnes uchována v Museu Vysočiny. Při porovnání obou vyobrazení vidíme celou řadu Marzyho nepřesností, ale i tak si všimneme, že nejen na levé horní straně náměstí byl vedle nádrže na vodu umístěn pranýř, kterému dal autor podobu zavřeného deštníku, ale i na pravé dolní části náměstí, kde se konaly všechny výroční trhy, byla umístěna klec pro ty řemeslníky, kteří šidili a okrádali spolubližní a nebo zde byly, podobně jako v Pardubicích, zavírány povětrné ženy.

Přepadení Jihlavy v roce 1402 - kresba J. H. Marzyho podle fresky v minoritském kostele Nanebevzetí Panny Marie ...
A nyní k bitvě, která se odehrála před svítáním dne 19. února 1402. Jihlavští tehdy uvěznili v městské věži rytíře Heřmana z Bukové, poněvadž se dopustil ve městě nějakých zpupností a propustili jej až po pěti týdnech. Odvetou za tento potupný čin mělo být město potrestáno a tak došlo k jeho přepadení, kterého se mimo jiné zúčastnili také další Zikmundovi příbuzní a přátelé, Zikmund z Rokštýna, Jan, Arnošt a Mikuláš z Leskovce, Jan Dvořecký, Jan Sokol z Lamberka, Smil z Dírné a další čtyři rytíři z okolí. U minoritského kláštera pak v největší tichosti přistavěli k hradbám žebříky a počali vnikat do kláštera. Tehdy je ale zpozorovala jakási žena hledající venku zatoulanou krávu a hned spustila křik. Hluk pak uslyšel mnich jdoucí budit své spolubratry k časné ranní modlitbě a ani ten nemeškal, vyskočil oknem do ulice a začal volat o pomoc. Prozrazení útočníci se dali na ústup před ozbrojenou městskou stráží a měšťany. V tuhém boji padlo sedm útočníků a dalších dvanáct bylo zajato. Jihlavští ztratili jen čtyři muže. Na výroční den šťastného zachránění města se pak konal slavnostní průvod. Po něm byli jeho účastníci pohoštěni a každý prý dostal sedm grošů a kapra. Tak vznikla oslava "kapřího dne", která až po roce 1526 zcela zanikla. Událost měla navždy připomínat nejen malba, ale i nápis na desce. V překladu zní: "Po narození Kristově tisícčtyřistadvěléta na neděli reminiscere o půl noci přišli nepřátelé sem do města velmi lstivě s velkou mocí a zmocnili se obou zdí a také tohoto kláštera. Tu pomohl nám Bůh a naše milá Matka Boží, že jsme nepřátele přemohli, že padali přes zdi, lámali si vaz a mnoho jich bylo zabito a zajato. Z našich čtyři padli: Hirt Hamermeister, Ulman Rudel, Chunz Wagner a Walk Pinter, Bůh buď jim milostiv a nám s nimi. Amen".
Válkám a bitvám však nebyl konec, jejich obrazy by se do všech jihlavských kostelů jistě nevešly, ale ty už zůstaly jen v kronikách. Třeba v Hájkově, Pešinově, Vavřince z Březové a v kronice Leupoldově. Tak třeba jeho zápis, že roku 1423 přitáhl Žižka k Jihlavě, aby si ji podrobil. Jihlavští mu však náhlým výpadem způsobili nemalou škodu a tak nakonec došlo k úmluvě, že jeden druhému škodit nebude a Žižka půjde dále na Moravu. Podobně se nedařilo ani dalším husitským hejtmanům, kteří se pokoušeli dobýt jihlavské hradby, jako příkladně Zikmund Korybut nebo Jan Roháč z Dubé. Pohroma však přicházela nejen v podobě válek, ale i zhoubných požárů a morových ran. Největší zkázu však přinesla třicetiletá válka a švédská okupace Jihlavy v letech 1645 - 1647. Ale to už bude další vyprávění.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)