Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.4.: Legionář a úspěšný motocyklový závodník studoval gymnázium ve Velkém Meziříčí

19.4.: Z policejního deníku: opilý muž poškodil posuvné dveře na nádraží; způsobil nehodu a ujel

19.4.: Výstava S lilií i bez lilie připomene sté výročí třebíčského skautingu

19.4.: Mohelenská hadcová step má novou naučnou stezku i zázemí pro návštěvníky

19.4.: Mladý cizinec zemřel při nehodě u Humpolce na dálnici D1, narazil do zaparkovaného kamionu

19.4.: Dominika Mrkosová - policistka, plavkyně a maminka v jedné osobě. Z březnového plaveckého mistrovství přivezla na Vysočinu pět medailí

18.4.: Z policejního deníku: řídil čtyřkolku i přes zákaz řízení vozidel; chodec po střetu s autem utrpěl zranění

18.4.: Ve Velké Bíteši vysadili lípu svobody; v nedalekém Jáchymově bude otevřen sad s osmatřiceti ovocnými stromy

18.4.: Případem napadení psem se zabývají žďárští kriminalisté. V příspěvku, který se objevil na sociální síti, se objevily nepravdivé informace

18.4.: Měření rychlosti v pátek na Vysočině. Přehled vybraných míst měření rychlostních limitů

18.4.: Lipnická poezie, haškovská poetika a hradní pověsti. Nad Lipnicí začne básnit Poesiomat

18.4.: Jihlavská nemocnice vybavila sanity moderními vysílačkami

17.4.: Z policejního deníku: vlak narazil do spadlého stromu; řidič od nehody ujel

17.4.: U cyklostezky na Žďársku ležely v lese granáty z II. světové války

17.4.: Opilá řidička bourala, nadýchala přes dvě promile

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Jihlavské náměstí

Na počátku čtyřicátých let 13. století vyrůstá na pahorku nad řekou Jihlavou královské město. Zaujímá úctyhodnou plochu 29 hektarů obklopenou hradbami a příkopem a řadí se tak mezi největší královská města. Středem všeho dění se stává velké obdélníkové náměstí o ploše 36650 metrů čtverečních, které nemá ve střední Evropě obdoby. Připomeňme si, že pražské Staroměstské náměstí má rozlohu pouhých 15000 metrů čtverečních a náměstí v Norimberku jen 8460 metrů čtverečních.

Jihlava z konce 18. století
Nedivme se, sláva Jihlavy překročila hranice království a do horního města se sjížděli všichni, kdož lačnili po rychlém zbohatnutí a koho zaslepovala vidina stříbrného kovu. Rušno bylo pod zemí a ruch provázel život města od rána do noci. Nejživěji bylo právě na velkém náměstí, kde se prostíraly lavice a krámky obchodníků a kde se nabízelo všechno, čehosi jen měšec mohl přát. Vůně chleba se mísila s vůní masa, v pohárech zlátlo víno a pivní pěna stékala po džbánech.
Dvě podoby - historická a téměř současná - dnešního Masarykova náměstí v Jihlavě...
Nastala i léta truchlivá. Morové rány stíhaly město a lidé mřeli denně po desítkách. Panika a hrůza zachvátila Jihlavany při požáru 18. května 1523, kdy se celé město proměnilo v popel. Zůstalo jen několik málo domků a jako zázrakem dominikánský klášter. Celé 16. století je provázeno požáry a morovými epidemiemi, ale navzdory tomu město mění výrazně svoji tvář. Renesance poznamenává radnici, náměstí, snad kdejaký dům. Podívejme se proto společně s neznámým malířem na obraz Jihlavy z konce 18. století. Odpusťme mu, že morový sloup umístil chybně mezi kašnu a Krecl (dnes Prior). Jeho pohled je tichým loučením se s renesancí, s renesanční Jihlavou, která se navzdory barokní přestavbě připomíná ještě dnes. Podívejme se na část městské zástavby na náměstí, mezi ulicemi Židovskou a Matky Boží a sledujme pozorně průčelí jednotlivých domů kolem roku 1980 a renesančního průčelí ze 16. století. Kouzlo renesance je úchvatné a autor, restaurátor akademický malíř Antonín Novák, nás vrátil do tohoto údobí právě na základě oné kresby Jihlavy z konce 18. století. Podle krajkoví jednotlivých štítů a atik, byť znázorněných ze západní strany, pokusil se o rekonstrukci průčelí do náměstí a poskytl nám tak jedinečný pohled na Jihlavu, kterou neznáme a která nám připomíná jinde dochované honosné renesanční stavby.
Současnost je plná shonu, po ulicích už sice nechodíme s hlavou svěšenou, ale mobilní telefony pohlcují naše pohledy do prázdna a oči řidičů poskakují po fádní šedi asfaltů. Zastavme se proto na okraji chodníku a podívejme se na fasády domů. Třeba jihlavských. Barevných, bílých, s malbami na velkých plochách či jen fragmenty. Gotika, renesance, baroko, co na tom záleží, vnímejme krásu našich měst. Pestrost života je v umění dívat se kolem sebe.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)