Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.4.: Z policejního deníku: řídil čtyřkolku i přes zákaz řízení vozidel; chodec po střetu s autem utrpěl zranění

18.4.: Ve Velké Bíteši vysadili lípu svobody; v nedalekém Jáchymově bude otevřen sad s osmatřiceti ovocnými stromy

18.4.: Případem napadení psem se zabývají žďárští kriminalisté. V příspěvku, který se objevil na sociální síti, se objevily nepravdivé informace

18.4.: Měření rychlosti v pátek na Vysočině. Přehled vybraných míst měření rychlostních limitů

18.4.: Lipnická poezie, haškovská poetika a hradní pověsti. Nad Lipnicí začne básnit Poesiomat

18.4.: Jihlavská nemocnice vybavila sanity moderními vysílačkami

17.4.: Z policejního deníku: vlak narazil do spadlého stromu; řidič od nehody ujel

17.4.: U cyklostezky na Žďársku ležely v lese granáty z II. světové války

17.4.: Opilá řidička bourala, nadýchala přes dvě promile

17.4.: Krásu ručního zvonění technologie nenahradí, říká Vladimír Kalina

17.4.: Krematorium v Jihlavě bude od pondělí až téměř do konce května uzavřeno, smuteční obřady budou v kapli na hřbitově

17.4.: Kraj Vysočina podpoří dědictví UNESCO, Třebíči, Telči i Žďáru nad Sázavou pošle dotaci

16.4.: Z policejního deníku: zloděj odčerpal 185 litrů nafty z bagru; podvod při prodeji dětské obuvi

16.4.: Smrtelná nehoda na věži svatého Jakuba v Jihlavě 16. dubna 1597

16.4.: Při čelním střetu dvou aut u Luk nad Jihlavou se zranilo pět lidí, zasahoval vrtulník

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Tajemný labyrint pod Jihlavou

O jihlavském podzemí už vyšla řada článků a samostatných publikací. Nebývalý zájem však vzbudila svými záhadnými pořady především televize. Duchové a tajemné světy pod povrchem ulic a domů. Jen málo kdo ví, co jsme prožívali jako kluci v těchto prostorách po válce. První setkání bylo ještě během války. Sirény nás tehdy svým jekotem posílaly do sklepů. Nad námi duněly spojenecké bombardovací svazy, které se vysoko na nebi třpytily jako hvězdičky za bílého dne. "Dívej se, to sou Američani", říkal tehdy otec a držel mě v náručí. Moc jsem nechápal. A když jsme se pak ponořili opět do sklepa a já ulehl do necek vystlaných dekama, matka nám starostlivě vyčinila a nazvala nás blázny. To bylo v Židovské ulici.

Budování chodeb v 16. století (dle Agricoly)
Jednou nás zastihl nálet ve Znojemské. Tam jsme měli kryt přímo na zahradě a vstupovalo se do něj otvorem v hradbách. Dodnes je tento vstup opatřen mříží na křižovatce Znojemské a Brněnské ulice. Tam byly na stěnách i barnou nakreslené svítící šipky. Tady jsem spadl s dřevěné lavice, které byly rozmístěny podél stěny chodby a rozbil si nos. Podobné svítící šipky byly na některých domech. Svítící byl okraj a text uprostřed černého pole. Poslední takovou směrovku si pamatuji na domě pod dnešním Museem G. Mahlera a v Kosmákově ulici. Byla asi 2 m nad zemí a ukazovala směrem k náměstí. Text byl: ADOLF HITLER PLATZ. Další dvoupodlažní sklep jsme měli ve Znojemské ulici č. 20. Dům ustoupil křižovatce a spolu s ním zmizela i záhada pokladu, který v něm údajně uložila poslední německá majitelka před odchodem do internačního tábora. Nikdy se nenašel a nikdy se už nenajde. Nejromantičtější byl sklep v Minoritské ulici č. 1. V prvním podlaží byly sklepy nájemníků, uhlí, brambory a zavařeniny. Každý den jsme tam chodili pro kýbl uhlí. Každý den jsme se báli. Uprostřed byl černý otvor do druhého podlaží, kde tajemně kapala voda do kaluží a kde do sousedního domu byly vrzající železné mříže, které jednou jeden neznámý zloděj otevřel a přepadl nic netušícího pana F. z vedlejšího domu. Úlek však byl pro oba zdrcující a každý utekl jiným směrem. Nic se nestalo, jen ta vidina zloděje plížícího se sklepením nás uchvacovala a mrazení po zádech nás od té doby ve sklepě neopouštělo. Tady jsme měli koncem padesátých let tajnou klubovnu podle vzoru Rychlých Šípů. Četli jsme si při svíčce jejich příběhy, prohlíželi zakázané knihy a časopisy a klepali se strachy, když na nás volal pan Doubek z přízemí, že o nás ví a že ať hned vylezeme, nebo že bude zle a dostaneme holí na zadek. On byl totiž invalida a dolů nemohl a tak jen spílal a hrozil a nadával. Obvykle to po několika minutách vzdal a my se pak po půl hodině plížili opatrně nahoru. Co bych povídal, byla to romantika. A v ostatních sklepích to nebylo jinak. Leckde byly ještě tajemné díry vedoucí neznámo kam, jako třeba v domě poblíž jihlavské brány, ale tam jsme se neodvažovali. Po pár metrech nás zvědavost přešla a my se vleže vlnili rychle zpátky. A co je hlavní. Nikde žádný duch. Snad nad námi neviditelně bděl a držel nám palce. Snad byly dřívější duchové laskavější a hodnější než dnes, kdo ví...
Staly se však příhody tragické. Jednu z nich pamatuje jihlavské podzemí v roce 1529. Tehdy zabila žena s tovaryšem svého muže, platnéře, který bydlel u Panenské brány a ve večerních hodinách, nic netuše, pracoval ve své dílně na brnění. Tělo mrtvého zatáhli pak do sklepa, zakopali a místo přikryli slámou a na ni dali jablka. Ráno spolu utekli, nechaje dům otevřený. To zpozorovali sousedé, ohlásili celou věc městské radě a ta po nařízené prohlídce domu našla zabitého. Hned byli po okolí posláni pěší i jezdci, aby pátrali po pachatelích. Ti byli nakonec zastiženi v Moravských Budějovicích a do Jihlavy dodáni k potrestání. Oba byli posazeni na vůz od hnoje a vezeni po městě až k místu zločinu. Tam je trhali žhavými kleštěmi, načež je vyvezli ven k šibenici. Žena zde byla zaživa zakopána a kůlem probodena a tovaryš vpleten na kolo.
Jihlavské podzemí. Čeho všeho bylo asi svědkem. V dobách přepadení se zde ukrývali lidé staří, nemocní, ženy a děti. Jindy zase sloužilo pro výpady obránců do řad nepřátel nebo k vysílání poslů do noční tmy, aby doručovali tajné zprávy. Některé chodby totiž ústily do hradebních příkopů a snad ještě dál. V dobách míru se zde uskladňovalo ovoce, zelenina, pivo a víno, neboť teplota se zde stále pohybuje kolem 8 - 10 stupňů Celsia. V době docela nedávné zde nocovaly celé skupiny mladých lidí různého zaměření a s různými úmysly. To všechno patří k dějinám jihlavského podzemí, o jehož začátku nevíme zhola nic. Patří však neodmyslitelně k tomuto městu a svoji délkou 25 kilometrů k největším podzemním komplexům v naší republice.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)