Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
1.3.: Z policejního deníku: krádež elektrokoloběžky; jednačtyřicetiletý muž obtěžoval školačku, skončil ve vazbě

1.3.: V třebíčské porodnici se 29. února narodily dvě děti, v Havlíčkově Brodě Izabela

1.3.: V Pelhřimově padly rekordy ve vzdušné akrobacii na šálách a na strapsech

1.3.: Týrání skotu v chovu na Jihlavsku, řetězy zvířatům způsobily zranění

1.3.: Policisté potřebují zjistit totožnost muže z fotografie, o pomoc žádají veřejnost

1.3.: Opilý muž střílel na policejní auto, prý kvůli problémům v podnikání

1.3.: Lajdáctví nebo něco co oči nevidí?

29.2.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl z chaty různé nářadí; nález dělostřeleckého granátu

29.2.: Policisté hledají svědky nehody cyklisty v Havlíčkově Brodě

29.2.: Nebezpečné dráty elektrického vedení zabíjejí labutě u Havlíčkova Brodu

29.2.: Agresivní mladík je obviněn z trestného činu

28.2.: Z policejního deníku: dvě opilé sousedky se slovně i fyzicky napadly, mladší shodila ženě na zem televizor

28.2.: Výprava za sovím houkáním na Křemešníku

28.2.: V areálu jihlavské nemocnice budou pomáhat roboti

28.2.: Přednášky v Třebíči se budou věnovat rostlinám z divočiny, vlhám, hrdelnímu právu a filozofovi Lubomíru Novému

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Starý jihlavský hřbitov u svatého Ducha

První jihlavské hřbitovy byly umístěny uvnitř hradebního opevnění. Ten nejstarší při východní straně kostela Nanebevzetí Panny Marie v prostoru dnešního parčíku v Minoritské ulici a další pak kolem kostela sv. Jakuba na místě dnešního vydlážděného Jakubského náměstí.

Přešlo několik století a bylo třeba dál ukládat mrtvé na místa věčného odpočinku. Stávající hřbitovy byly plné. Bylo proto rozhodnuto využít prostoru kousek za hradbami na Špitálském předměstí a to mezi dodnes stojící bránou Matky Boží a Špitálskou bránou.
Starý jihlavský hřbitov u svatého Ducha. Dobová fotografie z likvidace pohřebiště v roce 1890...
Nejprve byla vybudována roku 1559 ohradní zeď kolem celého nového hřbitova a pak v roce 1572 byl postaven uprostřed kostelík sv. Ducha. Renesanční stavba byla rozbořena Švédy při jejich okupaci města v letech 1645 - 1647. Lze předpokládat, že se tak stalo při zesilování městského opevnění hned v létě roku 1645. Tehdy byla zničena všechna předměstí a okolí zpustošeno, aby neposkytovalo úkryt obléhajícím. Dobře je tento stav patrný na dochovaném plánu Jihlavy z roku 1647, kdy byl celý prostor kolem města uzavřen císařskými vojsky a hřbitov je zde zakreslen bez kostelíka, jen s křížky uprostřed zbytků obvodových zdí.
V dalších letech došlo postupně k obnově města, předměstí a v roce 1661 k vybudování nového kostelíka. Barokní podobu si pak zachoval celý areál až do zrušení, neboť v roce 1869 byl zřízen nový hřbitov na Panenském předměstí při silnici k Pelhřimovu. Ze starých dochovaných fotografií z času likvidace ohradních zdí a hrobů si můžeme udělat obrázek o vzhledu tohoto hřbitova, jeho velikosti i kráse některých náhrobků, z nichž byla část přemístěna na nový hřbitov, jeden ze železných křížů postaven při kapli Bolestné Panny Marie u kostela sv. Jakuba a socha sv. Jana Nepomuckého umístěna k mostu přes Jihlávku pod hřbitovem Na Kalvárii.
Celý prostor kolem kostelíka sv. Ducha, který byl ještě několikrát opravován, dostal parkovou úpravu a dodnes patří k nejhezčím místům ve městě. Mimo jiné jsou zde instalovány rokokové sochy čtyř ročních období a socha hudby od sochaře J.V. Prchala, který od roku 1774 působil a tvořil v Jihlavě a okolí.
Dejme však prostor málo známé pověsti o tomto hřbitově. Jednou prý si povídala chasa v nedalekém koňském mlýně o černě oděném muži, který se kolem půlnoci prochází kolem kostelíka na hřbitově. Má prý na hlavě vysokou černou čepici sraženou do čela a ta mu dodává strašidelného vzhledu. Všichni se báli, jen jedna služebná ne. Schovala se před půlnocí na hřbitově při zdi a čekala. Sotva odezněla půlnoc, postava se objevila a tiše přecházela kolem hrobů. Tu pojednou služebná vyskočila a čepici postavě sebrala. Ta zmizela a dívka utíkala ke mlýnu. Všichni pak obdivovali její statečnost, ale ona sama měla od té doby divný pocit, že si neznámý tajemný muž pro čepici přijde. A také se tak stalo. Duch se před půlnocí dívce zjevil a žádal o vrácení čepice na tom místě, kde mu byla odcizena. Pan farář sice dívce poradil, jak to má udělat, ale dívka v roztržitosti vykročila z kruhu, který křídou a svěcenou vodou udělala na zemi na hřbitově a tak druhý den ráno ji lidé našli polomrtvou ležet na hrobech. Vzkřísili ji, odnesli do mlýna, ale za tři dny o půlnoci zemřela.
Smutná událost končí, ve stromech Smetanových sadů zpívají ptáci a nedaleká ulice duní pod koly těžkých nákladních aut. Vůně rozkvetlých lip se mísí s vůní benzínu. Strašidla zmizela a do půlnoční tmy svítí nově opravený kostelík sv. Ducha a blikající odrazky projíždějících taxíků.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)