Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.10.: Z policejního deníku: zloděj ukradl náklaďák; žena po srážce s trolejbusem utrpěla zranění

26.10.: Z policejního deníku: dopravní nehody ve Ždírci nad Doubravou; zloděj ukradl nářadí za 190 tisíc; motorkáře po nehodě transportoval do nemocnice vrtulník

26.10.: V nemocnici v Havlíčkově Brodě budou od středy 27. října zakázány návštěvy

26.10.: V jihlavské nemocnici podpoří puntíky pacienty s lupénkou

26.10.: V Humpolci v pondělí bude otevřeno nové dětské oddělení knihovny

26.10.: V Dukovanech proběhne mimořádná zkouška sirén; slyšet bude i v obcích v okolí elektrárny

26.10.: Na silnicích Vysočiny letos zemřeli tři chodci a tři cyklisté; v rámci dopravně bezpečnostní akce se policisté zaměří na viditelnost chodců a cyklistů

26.10.: Legiovlak zavítal do Jihlavy; stojí na Hlavním nádraží

26.10.: Kriminalisté vypátrali auto, které u Stonařova srazilo chodce; má rakouskou registrační značku

25.10.: Z policejního deníku: opilý muž napadal svoji matku; zloděj se vloupal do chatky, ukradl třeba propanbutanové lahve

25.10.: Svatý Martin na bílém koni do Jihlavy nepřijede

25.10.: Nemocnice v Novém Městě na Moravě se připojuje ke kampani Movember; i letos nabídne bezplatné vyšetření prostaty a veřejnou holírnu

25.10.: Jakub Marek: Podzemí češtiny skrývá souvislosti, které nám pomohou pochopit svět i sebe sama

25.10.: Blíží se Dušičky, otevírací doba na hřbitovech i u krematoria je pro veřejnost prodloužená

24.10.: Z policejního deníku: řidič po bouračce z místa nehody utekl; agresivní opilec skončil na záchytce

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 26.9.2007
Adresát: Můj přítel Jiří
Ne, to nemůže být náhoda. Usedám, abych ti napsal pár řádků a ony pojednou zmizí. Řádky na rozloučenou mě neposlouchají. Nechtějí mě poslouchat. Nechtějí se nechat napsat. A sám pojednou nevím, co vlastně chci, co jsem chtěl, co budu chtít ?
Zůstavá jenom tvoje jméno. Jiří. Další písmenka jakoby nebyla k mání. Prostě, nejsou. Civí na mě z černé klávesnice bílé na černém. Všechno vypadá tak podivně smutně. Tak daleko ve tmě. V černotě sametu a pak kdesi hluboko pod ním. Děsivě hluboko. K nevíře daleko. Jen tvoje jméno je blízko. Na dosah. Má tvůj úsměv. Má tvoji roztržitost. Tvoje gesta. Něco tuším, něco se podobá něčemu, ale něco důležitého schází. Čas. Jen kdyby na chviličku postál, prevít. Neposkakoval. Nepospíchal. Kdykoliv vyslovím tiše tvé jméno, někam se schová. Přestane tikat. Přestane odbíjet. Mizí kyvadlo a zůstavá holý ciferník.
Už pod modrým nebem a vedle černých nosítek pokrytých černým přehozem se stříbrnou Davidovou hvězdou mě nenapadalo nic jiného, než tvoje jméno. Jiří, Jiří. A co dál. Co dál... Slunce zatraceně krásně svítilo a rabín zpíval žalmy a otáčel listy modlitební knížky od konce. Kolem hučelo popolední město a jedna včela mi málem vlétla do ucha. A ještě kousek dál voněla nepříčetně čerstvě vykopaná hlína a z ní trčela dřevěná násada lopaty. Všechno to kolem dokola vypadalo nevypadalo a bylo nebylo.
A pak jsem tě uviděl. Přes slzavé údolí kráčels pomaloučku ke mně. Neříkej, že ne. Poznal jsem tě. Podle polámaných stébel trávy jsem poznal tvoje šlépěje. Listí ve stromech se chvělo tvým dechem. Na dlani ti zacinkal svazek klíčů. Zrovinka takový jsem dostal od tebe před pár lety. Vidím, že dnes budeme otevírat všechny dveře kolem nás. Všechny vedou k tobě i ke mně. Otevírají dveře bez dveří a zámky bez klik.
Jdeme ty i já, každý po jednom břehu téže řeky. A půjdeme stále. A budeme si povídat. A budeme malovat. A lepit obrázky. A smát se. A občas nadávat. A psát dopisy prstem do větru a číst zprávy k dálek nejvzdálenějších. Ty a já.
Jiří je jméno co ti navždy zůstane. Až budu přecházet brodem za tebou, zavolám tvé jméno. Stačí, že si na něj jenom vzpomenu.
Jiří.
J I Ř Í .
Věčnost nás jednou oba oblékne a budeme mít navlas stejný šat. Do té doby musím ještě nalepit pár obrázků, něco namalovat, něco napsat a na druhý břeh ti poslat pát slov, pár úsměvů a slziček.
Budeme jednou ty i já...
Tvůj Ladislav
Hospodine, jenž činíš mír na výsostech Svých, uděl mír nám a všemu lidstvu.
Kadiš - žalm 4
Dne 11. září 2007 zemřel pan Jiří Kohn z Jihlavy a v pondělí 17. září 2007 byl ve 13 hodin uložen do hrobu na židovském hřbitově v Jihlavě.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)