Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.10.: Z policejního deníku: opilý muž napadal svoji matku; zloděj se vloupal do chatky, ukradl třeba propanbutanové lahve

25.10.: Svatý Martin na bílém koni do Jihlavy nepřijede

25.10.: Nemocnice v Novém Městě na Moravě se připojuje ke kampani Movember; i letos nabídne bezplatné vyšetření prostaty a veřejnou holírnu

25.10.: Jakub Marek: Podzemí češtiny skrývá souvislosti, které nám pomohou pochopit svět i sebe sama

25.10.: Blíží se Dušičky, otevírací doba na hřbitovech i u krematoria je pro veřejnost prodloužená

24.10.: Z policejního deníku: řidič po bouračce z místa nehody utekl; agresivní opilec skončil na záchytce

24.10.: V Malátově ulici v Jihlavě je nová pamětní deska

24.10.: Přednáška Co přinesl obchvat představí rudní mlýn na Stříbrném potoce a pracovní tábor Štrauchovna u Havlíčkova Brodu

24.10.: Policie hledá bílé nákladní auto značky MAN, po střetu s chodcem, který zemřel, má poškozenou levou přední část vozu

24.10.: Neznámý řidič srazil v noci na silnici I/38 mezi Stonařovem a Dlouhou Brtnicí chodce, ten zemřel; policie hledá svědky

23.10.: Zoologická zahrada v Jihlavě odchovala dvaadvacet mláďat irbisů; dnes mají svátek

23.10.: Výstava obrazů Ladislava Šauera v hale zemědělské školy v Bystřici nad Pernštejnem

23.10.: Pamětní deska v Havlíčkově ulici připomene jihlavského rodáka a vlastence Jindřicha Kartůska

22.10.: Z policejního deníku: zloděj ukradl z auta věci za 70 tisíc; žena z Třebíčska odešla z domova, nalezena byla ve Velkém Meziříčí

22.10.: V jihlavské nemocnici budou od pondělí zakázané návštěvy; výjimku mají pacienti v paliativní péči a dětské oddělení

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 25.10.2007
Kde se pivo vaří
Už ani nevím, od koho byla ta sazenice chmelu. Prý je to trvalka. Zasadili jsme ji hned vedle chalupy a přidělali drát od krokve dolů ke kořenům, to aby se měla po čem pnout. Následující rok to byla zelená ozdoba a dočkali jsme se i chmelových šišek. A rok od roku byla ta krása mohutnější a plodnější. Došlo i na recept naší babičky na výrobu domácího protektorátního černého piva, který byl zapsán ingoustovou tužkou mezi vánočním pečivem. Prý bylo báječné. Ale přišla přestavba a sazenice putovala k jednomu známému chataři. Chuť přešla a člověk zapomněl.
A pak jednoho dne se ve spoustě archivních krabic a lejster objevily staré zprávy o výrobě piva v Jihlavě. Ta vůbec nejstarší je z 3. května 1348, kdy král Karel IV. oznamuje jihlavskému rychtáři a celé obci, že zakazuje vaření piva na vesnicích. Jak vidno, vařilo se čile všude, a není pochyb o tom, že už od samého založení města. Čím by asi hasili svoji věčnou žízeň místní horníci, nebýt tohoto dobrého moku tekoucího z mnoha jihlavských právovárečných domů. Však jich bylo ve středověku registrováno 123. Úctyhodný výběr pro labužníky, jen co je pravda. Z roku 1465 je známá listina o prodeji jihlavského domu Bavorčíků s pivovarem a sladovnou a z roku 1526 o dalším pivovaru Jiřího a Barbory Reyschových. Zajímavý obsah má listina císaře Ferdinanda III. z roku 1648 zakazující šenkování piva a vína vojákům. Mnoho zajímavých zpráv poskytují jihlavské městské knihy. Dodejme jen, že do 19. století se počet zdejších pivovarů snížil na čtyři a posléze v roce 1860 převzal výrobu jihlavského piva zdejší, a dosud prosperující, jediný pivovar. Inu, kde se pivo pije, tam se dobře žije. A tak se asi pilo od nepaměti a pije se stále. A stále se dobře daří. Jinak, proč by se tolik pilo...
Ale nechme teď pivo odstát a vraťme se ke chmelu. Kde se pěstoval chmel pro tolik zdejších pivovarů? Nemýlíte se, všude kolem dokola. A podle výnosu z té jedné mojí sazenice, muselo se tady na Vysočině chmelu dařit dobře. Však také bylo zdejší pivo proslulé až hodně daleko. Na chmelnice nás dnes upozorňuje celá řada již zapomenutých místních nebo pomístních názvů, které se objevují ještě na mapách z konce 18. století a nebo v písemných pramenech, uložených v jihlavském archivu.
Nejznámější chmelnice v okolí Jihlavy byly u Rančířova. Zde se sklízel chmel ještě do poloviny 18. století, což dokazuje katastrální plán této vsi z roku 1785. Podle něj se místní chmelnice rozkládaly kousek od farního kostela sv. Petra a Pavla na svahu otočeném k jihozápadu. Uvedený pomístní název Bey Hopfen Garten, Na chmelnicích, to bezpečně dokládá.
V Brtnici byly ještě na přelomu tohoto století známy dvě tratě, U chmelnice pod rybníkem a Chmelnice vedle nivy panské. Nedivme se, neboť zde byly registrovány od 16. století dva pivovary a později, po požáru roku 1803, byl postaven Collalty nový pivovar pod zámkem.
Na Telečsku, ve Studené, se vařilo nejen výtečné pivo, ale kolem roku 1682 se zde úspěšně pěstoval chmel, který připomíná název nádvoří bývalého velkostatku či zámku - Chmelnice a také listina Jana Jáchyma a Slavaty o zdejší robotě, dodávat do pivovaru dříví a chmel a zdejší chmelnice řádně přihnojovat a pečovat o ně. Totéž pak nařizoval ostatním poddaným na celém svém panství. Není bez zajímavosti, že velké chmelnice se dříve nacházely přímo u Telče a největšího rozkvětu dosáhly v průběhu 16. až 18. století. Pak na celém panství postupně zanikají. Podle pomístního názvu "Chmelnice" můžeme je ještě na začátku tohoto století vystopovat v obcích Klátovci, Horním Poli a Radkově.
Chmel se pěstoval i na opačném konci dnešního jihlavského okresu. V Registrech panství Rudoleckého z roku 1585 a 1616 se uvádí pivovar a sladovna v Černé, kde se pivo vařilo až dvakrát týdně a ještě navíc k panské ruce pivo bílé. Celkem zde byly tři chmelnice a to u Měřína a Mezeříčka, kde byly už od 16. století a jedna z místních tratí se nazývala Chmelnice ještě počátkem dvacátého století. V Černé pak byl jeden z rybníků pojmenován Za chmelnicí. Poddaní ze Zhoře, Jamného, Rybného a Nadějova robotovali často tím, že vozili pšenici k panskému pivovaru až do Třebíče. Měřínští a poddaní z Černé zase "chmel štikali či sekali". Bez zajímavosti není ani zmínka o několika právovárečných domech v Měříně, kde z každého vyšenkovaného sudu se vrchnosti platily 4 bílé groše.
Vůně sušeného chmelu se táhla krajem a ruku v ruce ji doprovázela vůně vařeného moku. Táhla se v 18. století údolím u Rantířova, kde začali s vařením místní dominikáni, navzdory slibům, že pivo vařit nebudou. Nic nepomohlo ani poničení celého jejich výrobního zařízení, vařilo se dál. Ještě v devatenáctém století jedna z dochovaných pohlednic ukazuje pijáka piva sedícího na sudě. Teprve neúprosný konkurenční boj znamenal uzavření tohoto pivovaru a odvezení všech zdejších krásných pivních lahví do nedaleké důlní šachty.
Další vůně piva se linula nad tichými Plandry a kvalita tamního moku prý byla velmi dobrá. A zase to byla konkurence, která přivodila zavření pivovaru. Trhy postupně zaplavovalo jihlavské pivo. To však neznamená, že se nedováželo pivo odjinud. Důkazem může být nedávno dokončený povrchový sběr středověkých střepů na polích v okolí Rounku, kde byly mimo jiné nalezeny i porcelánové pivní uzávěry z přelomu 19. a 20. století a to z Jaroměřic, ze Znojma, ale i dalších míst. Inu, chuťové buňky je třeba stále pobízet. Pije se nejenom pro žízeň.
A tak bychom mohli psát ještě celé další stránky. Závěrem si však připomeňme, co píše o chmelařství Ottův slovník naučný. Prý české chmelařství jest prastaré a zcela původní. Teprve od nás se šířilo do ciziny. Do Bavorska ve 14. století, pak do Pruska a nakonec i do Anglie. Písemné památky o založení českých klášterů z počátku 11. století prý to dokazují. Chmelařství na Moravě se však rozšířilo až v 19. století. Pak tedy chmelnice ve zdejším regionu byly jedny z nejstarších a mapují cestu chmelu z Čech dál na Moravu, na Olomoucko, Lipník a Přerovsko.
Tak aby nám pěna nespadla, připijme si na zdraví. A dobrou chuť!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)