Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
28.11.: Živý betlém i letos zahájí adventní čas v jihlavské zoo. Dílny, rozsvícení stromečku nebo komentovaná krmení - to a mnohem více návštěvníky čeká v adventním čase.

28.11.: Z policejního deníku: do chaty se vloupal vandal; opilý muž skončil na záchytce

28.11.: Vražedné řádění myslivců má další oběť. Kolik lidí ještě musí přijít o život, než se nebezpečné strýce s puškami podaří zkrotit?

28.11.: Vesmírný Spolubál v Novém Městě na Moravě uzavře svojí první a poslední dekádu

28.11.: Unikátní almanach pelhřimovské nemocnice je v prodeji

28.11.: Silnice na Vysočině kloužou, problémy mají řidiči i na dálnici D1

28.11.: Respirační nemoci nejvíce trápí lidi na Žďársku a na Jihlavsku

27.11.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl různé nářadí; zloděj se vloupal do chaty, nadělal nepořádek a ukradl různé věci

27.11.: Táborská zoo trénuje důvtip hravých surikat i ostatních zvířat

27.11.: Tradiční předvánoční včelařská výstava ve Velké Bíteši nabídne medové speciality i třeba svíčky z včelího vosku

27.11.: Následná péče je tu stále, ale nově třeba s muzikoterapií či hagioterapií

27.11.: Ladovy Vánoce: lití olova, zdobení perníčků, vůně jitrnic

27.11.: Dobročinný bazar MOCI POMOCI už po druhé pomůže pavlovským zvířátkům

26.11.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl nářadí; opilý řidič boural

26.11.: Tradiční flér trh v sobotu v Domě kultury ve Žďáře nad Sázavou nabídne spoustu unikátních výrobků

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 21.2.2008
Vraní kopec
Asi deset minut cesty od Hlávkova na Jihlavsku směrem jihozápadním vystupuje neveliké, lesem porostlé návrší. Vůkolní lid od pradávna nazývá ono návrší Kráhýbl, Vraní kopec. O místě onom vypráví lid tuto pověst:
Tam, kde dnes smrčiny a mladé jedloví, tajemně se k sobě tulící, ukrývají ve vlhkém stínu svém kamenné balvany podivných tvarů, zeleným mechem a netřeskem obrostlé, stával prý v dávných a dávných dobách hrad, pokrytý jako dnes vrstvami mechu, že ani nebylo možno jej ve hvozdě ukrytém rozeznati.
V hradě tom bydlil starý kníže se svými dvanácti svobodnými dcerami. Byly to dívky velice pyšné, které by se byly rády provdaly, ale právě pro jejich pýchu a také proto, že hrad byl v místě tak zapadlém, kam celé časy nevkročila návštěvníkova noha, nebyla naděje, že by se příhlásil ženich, který některou z nich by odvedl sobě za manželku.
Tou dobou bydlil v lese Čepance za protějším vrchem svatého Antonína starý, po pás vousy zarostlý čaroděj, jenž mnoho zlého lidu způsobil v celém dalekém okolí.
Tento zlý a ohavný mužík zalíbil si nejmladší a nejhezčí z dvanácti dcer knížecích. Zalíbil si ji a také starého knížete jednou požádal, aby dal mu ji za ženu.
Hrdý kníže zle se jeho smělosti pohněval a nechal ho čeledí a psy vyštvati ze bran starého hradu, za což čaroděj všem strašlivě se pomstil.
Na Květnou neděli, právě kdy lidé byli v kostele se svazky jívových kočiček, které prý chrání, jsouce posvěceny, od kouzel a zlých mocí, a když do zvuků varhan zazníval smutný hlas pašijí, vykonal čaroděj dílo své pomsty.
Vystoupil na nejvyšší místo kopce, právě tam, kde stojí dnes kaple svatého Antonína a hlasem strašlivým, který otřásl zemí, pronesl svoji kletbu nad hradem, dcerami i knížetem.
A tu ještě než kletbu dokončil, zahřmělo v hlubinách země, zahučelo, vzduchem otřásla hromová rána a starý hrad i s jeho obyvateli se propadl. Z místa toho vystoupil jen sloup dýmu a prachu a z něho vzlétlo dvanáct jako uhel černých vran, které s příšerným krákoráním rozlétly se po lese.
Od té doby mívaly prý v lese tom všecky vrány z celého kraje svá hnízda a některé dny bývalo jich tam tolik, že celý les se od nich jen černal.
Za takových dnů a hlavně nocí, hrozilo osamělému poutníku, místy těmi se ubírajícímu, velké nebezpečí. Nejednou se stalo, že vrány se na něho slétly, vyklovaly mu oči, nebo ho i usmrtily.
Lid říká, že to byly duše dívek, které zemřely jako staré panny jen pro svoji přílišnou pýchu.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)