Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Zloději vloni způsobili vloupáním škody přesahující 270 milionů. Objasnit se podaří jen každou čtvrtou „vloupačku“

18.3.: Respiračních onemocnění na Jihlavsku přibylo, přesto nemocnice zrušila plošný zákaz návštěv

18.3.: Pojďte bránit Jihlavu před zlověstnými rytíři aneb Kapří den

18.3.: Nemocnice Jihlava se stává centrem pro resekce karcinomu rekta

17.3.: Pozor na podvodníky, kteří se vydávají za pracovníky peněžních ústavů! Využívají momentu překvapení a strachu o úspory poškozených

17.3.: O lidské krutosti, malosti a zavřených očích i srdcích. Scénické čtení z knihy U severní zdi

17.3.: Diakonie Broumov míří do Jihlavy. Potřebné oblečení i věci do domácnosti můžete nosit v sobotu 22. března na městské vlakové nádraží

14.3.: Poznej Vysočinu: Trojice kluků dala znalostní test téměř bez chyby. Pojedou na super výlet

14.3.: Povídání o ostrově Madagaskar v třebíčském zámku

14.3.: Charita na Žďársku rozdává balíčky se semínky rostlin, výtěžek pomůže postiženým i seniorům

13.3.: Veřejná doprava Vysočiny je blíže k cestujícím

13.3.: V Moravci odhalí pamětní desku faráři Josefu Valeriánovi, vězni komunistického režimu

13.3.: Táborská zoologická zahrada bude ve znamení amerických zvířat

13.3.: Pelhřimovské Muzeum rekordů láká malé i velké cyklisty

13.3.: Klub Oko v Havlíčkově Brodě rozezní Gothick rock v podání XIII. století

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!
Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 24.2.2008
Flašinetář
Jednou šel z Proseče do Kaliště flašinetář. Když přišel ke hřbitovu, pomyslil si: „Chudáci, leží tu a nikdo jich neobveseluje“.
Postavil flašinet ke dveřím hřbitova a hrál. Brzy ze hřbitova počal po něm někdo házeti kamením. Kamení dopadalo hustěji a hustěji. Flašinetář nejdříve se schoval pod flašinet. Ani tam však nebylo bezpečno. Proto utekl do Kaliště, kde přespal.
Ráno si šel pro flašinet ke hřbitovu. Flašinet byl však rozbitý a na silnici bylo tolik kamení, že prý nemohli lidé tudy ani jezditi.
Ladislav VILÍMEK


Vydáno 24.2.2008
Ohnivé sudy
Jednou se pan farář z Větrného Jeníkova vracel ze Smrčné. Jda mimo Černý rybník, uviděl prapodivný zjev.
Po cestě naproti němu valilo se asi deset ohnivých sudů, volajících úpěnlivě: „Málo sladu! Málo sladu!“. Před samým farářem pak rázem zmizely.
V neděli večer přišel do hostince také sládek jeníkovského pivovaru a pan farář mu hned sdělil, co viděl. Sládek se začervenal a polekal se, že mu ani vlastní pivo nechutnalo. Avšak pomohlo to! Od té doby vařil lepší pivo a ohnivých sudů již nikdo neviděl.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)