Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
24.7.: Z policejního deníku: neznámý vandal poničil auto; recidivista kradl v obchodě sušenky a bagety

24.7.: Přijďte se do táborské zoo blíže seznámit s roztomilými surikatami

24.7.: Polovina papoušků se má v češtině přejmenovat, nová jména získají i někteří ptáci. Zastavme tuhle šílenost!

24.7.: Policisté hledají svědky tonutí pětileté dívenky na Vodním ráji v Jihlavě

24.7.: Havlíčkův Brod zve o prázdninách na pohádky, do kina i na komentovanou prohlídku Staré radnice

24.7.: Festival židovské kultury Male chajim v Třebíči nabídne tance, přednášky, koncerty i výstavu fotografií z židovského hřbitova Pavla Heřmana

23.7.: Z policejního deníku: nález munice v zemi; na silnici se válely přepravky s pivem, auto nikde žádné nebylo

23.7.: Výstava miniatur slavné Slovanské epopeje od jihlavského malíře Jana Jiřího Rathsama v expozici Zlaté české ručičky v Pelhřimově

23.7.: V třebíčské porodnici mohou nově maminky rodit v šále, na balónu i porodní stoličce

22.7.: Čtyři sta let starý dub u Palečkova mlýna u Sokolí na Třebíčsku reprezentuje Vysočinu v anketě Strom roku 2024

22.7.: Z policejního deníku: řidič osobního auta utrpěl po srážce s traktorem zranění; opilí muži skončili na záchytce

22.7.: Sériového pětačtyřicetiletého zloděje z Jihlavska policisté dopadli, hrozí mu až tři roky za mřížemi

22.7.: Policisté hledají ženu, která po nehodě u Třeštice pomáhala těžce zraněnému řidiči auta Škoda Octavia

22.7.: Pelhřimovské muzeum vystavuje motorky i doplňky, třeba oblečení, helmy či sportovní trofeje

22.7.: Jihlavská radnice věnuje věci ze ztrát a nálezů Charitě, využijí je lidé v hmotné nouzi nebo bez domova

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 25.2.2008
Některé pozoruhodné stromy v Jihlavě a okolí
Pod tímto názvem uveřejnil Josef Veselý svůj článek ve Vlastivědném sborníku Vysočiny, oddíl věd přírodních, v roce 1958. Jak v úvodu poznamenal, chtěl zachytit jejich stav přibližně v polovině 20. století a seznámit s nimi užší zájmové kruhy i širší veřejnost.
Čas od času očima přelétnu těch několik stránek a zavzpomínám. Kdeže je mohutná velkolistá lípa stojící při jihozápadním rohu kostelíka svatého Ducha ve Smetanových sadech. Postával jsem tady mnohokrát s kočárkem a psal texty k písničkám pro divadlo Skoba. Řada velikánů a jiných pozoruhodných dřevin odtud zmizela.
A což teprve Plandry. Jak pan Veselý uvádí, na poměrně malém území se tou dobou nacházel větší počet statných lip. Především lípa před školou mající čtyři metry po obvodě, podobná v zámeckém parku a potom krásné lipové stromořadí vedoucí k areálu kostelíka sv. Jana Nepomuckého. Největší autorův obdiv však patřil zámeckému parku. Jedna z lip měla obvod pět metrů, jedna ze statných olší 3,2 metru a jeho pozornosti neušla ani zámecká budova porostlá starým břečťanem, který si měl zasloužit nejen pozornost, ale také ochranu. Žel, ani jedno, ani druhé se nenaplnilo. Zámecký objekt byl ponechán na pospas osudu stejně jako celý přilehlý areál. Koncem 20. století se po zámku slehla zem a parková úprava zeleně se rozplynula do ztracena. Zůstala jenom procházka lipovou alejí ke opravenému kostelíku svatého Jana, kde se opět obnovily pouťové bohoslužby.
A kam se podíváme dál? V blízkém Hlávkově stával jeden z nejstatnějších jilmů horských. Nestojí. Uschl a byl pokácen. Pořídil jsem alespoň několik snímků z posledních let jeho života. Stejný osud potkal jednu krásnou lípu a borovici vejmutovku v zámeckém parku v Rantířově. Oba stromy byly udolány olejovými odpady z garáže bývalého Státního statku. A jejich obrázky? Ještě je mám schovaný ...
Lépe se vedlo lípám před Rounkem. Té nejmohutnější ze čtveřice lip kolem dřevěného kříže před vsí naměřil pan Veselý 4,4 metru. V minulosti velmi utrpěla při zimních kalamitách. Ulámané větve, zatékání do kmene, houbová onemocnění. To všechno jí nepřidalo, ale doposud se stále drží. Dostalo se jí nedávno odborného ošetření. Uvedené místečko je nejen malebné, ale i zajímavé. Podle staré katastrální mapy z roku 1780 stávala v těchto místech Boží muka. Když ale počátkem 20. století došlo k dalšímu rozvoji domovní výstavby v Rounku a k vybudování vodovodu, bylo rozhodnuto, přesunout Boží muka do nově vznikajícího středu vsi a na uvolněné místo postavit onen velký dřevěný kříž s plechovým korpusem, který tady stojí dodnes.
A na závěr smutné ohlédnutí a připomínka zámku s parkem v Mirošově. Po kdysi největším venkovském panském sídle na Jihlavsku tady nalezneme jen prázdnotu. Zámek byl pečlivě srovnán se zemí a zůstalo pouze torso kdysi honosného parku s altány a jeskyní a spoustou dalších zajímavostí. Pan Veselý tady obdivoval především stromořadí lip, byť násilně zdeformovaných, které lemovaly dvě strany parku a několik starých nádherných jedinců dřínu. Středem jeho zájmu byl mohutný topol bílý, linda. Měl úctyhodný obvod přes 6 m a každá z obou hlavních větví čítala tři metry. Byl největším na Jihlavsku. V roce 1958 však počal chřadnout. Zda se dožil těchto dnů mi není známo.
Ruinu zámku v Mirošově jsem navštívil před demolicí několikrát. Mám řadu obrázků ze zcela zničeného interiáru a o nic lépe nedopadlo ani moje fotografování v parku. Smutné a žalující fotografie polámaných a vyvrácených stromů jsou důkazem lidské lhostejnosti a neúcty k dědictví našich předků. Před léty se mi doneslo, že park bude zachráněn. Kdo ví. Snad alespoň kousek zeleně znovu prokoukne. Byl by to vedle opravovaného kostelíka svatého Josefa jeden z posledních svědků zašlé slávy zdejšího mirošovského panství.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)