Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
29.9.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl z bytu šperky za osmdesát tisíc; krádež šperků, netobooku a dalších věcí z chaty

29.9.: Výstavba parkovacího domu v areálu nemocnice v Třebíči bude zahájena již v říjnu, během stavby tu ubude parkovacích míst

29.9.: V dodávce se tísnilo třiatřicet migrantů, její řidič, Bělorus, skončil ve vazbě

29.9.: Jeden z největších zvonů v republice, Zuzana v chrámu svatého Jakuba v Jihlavě, slaví jubileum

28.9.: Slyšíš majáky a houkačky. Víš, co máš udělat?

28.9.: Okružní křižovatky na novém jihlavském obchvatu budou průjezdné bez omezení od pondělí 2. října

28.9.: Jihlavská Charita plánuje rozdat v rámci sbírky Koláč pro hospic téměř 5000 koláčů

28.9.: I zvířata mají svůj den. V jihlavské zoo ho oslaví již v neděli doplněný o letové ukázky

28.9.: Havlíčkův dub u zámku v Proseči-Obořišti se uchází o titul Strom roku

27.9.: Z policejního deníku: zloděj ukradl v prodejně peníze a notebook; hledaná žena skončila za mřížemi

27.9.: Objednávání k rehabilitačním službám v pelhřimovské nemocnici bude od pondělí 2. října probíhat osobně

27.9.: Nové glukometry mají sestřičkám v nemocnici v Jihlavě ulehčit práci

26.9.: Z policejního deníku: policisté dopadli muže, který kradl v prodejnách a napáchal vysoké škody

26.9.: Vyhlídková věž kostela svatého Prokopa ve Žďáře nad Sázavou je otevřená do soboty30. září

26.9.: Táborská zoo nabídne návštěvníkům impozantní podzimní show

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 6.3.2008
Tajemství lesní skály
Byla krásná měsíční noc. Za noci té kráčel od tehdejší tvrze na Bílém Kameni k Větrnému Jeníkovu mladý, statný muž. Zabloudil a ocitl se pod zříceninami bývalého hradu. Zastavil se, neb zraky jeho upoutal zjev krásné, v šat růžové barvy oděné dívky. Zjev ten jej ale nikterak nepoděsil, neboť domníval se, že blízek je lidské obydlí. Pozdraviv, uctivě se tázal po pravé cestě. Dívka ale, hledíc naň upřeně svýma měkkýma sametovýma očima, v nichž zračil se hluboký smutek, pravila:
„Stane se, mládenče, dle přání tvého, ale dříve vykonej mě malou službu“.
„Ano“, odpověděl mladík „učiním pro tebe vše, dívko krásná, vše, co bude mi učiniti možno“.
Po těch slovech, dívka, ukazujíc na malý, údolinou se vinoucí potůček, pravila: „Vezmi mě v náruč a přenes na druhý břeh tohoto potůčku. Jsem Marta, dcera Černého Hanuše, který byl kdysi pánem tohoto v rumech ležícího hradu. Za to, že chránila jsem pokladů nespravedlivě nashromážděných a nevydala jich těm, na jejichž černé ruce lpěla kletba jejich, stihla tato kletba i mne a já za trest jich musím zde hlídati tak dlouho, dokud čestný, nebojácný mladík, nepřenese mě na druhý břeh potůčku. Nebude to úkol lehký, neboť mnohé nástrahy kladeny jemu budou, by od činu toho byl odvrácen. Ten ale, který to dokáže, bude pánem obrovských pokladů v ruinách ukrytých; nesmí však, dokud nezmizím jemu - promluvit hlasitě ani jediného slova, neb vše by bylo ztraceno“.
Po těch slovech uchopil mladík dívku v náručí. Však - ó hrůza! - hned při prvním kroku jeho zatopena byla vůkolní krajina ohromnou spoustou vod, rozpoutal se divoký vichr, bouře zle zuřila, blesky se křižovaly a dívka v jeho náručí nabyla několika centů. Děs a nevyslovitelná úzkost sevřela mu srdce, neboť zdálo se mu, že každým okamžikem stržen bude vlnami v dravý proud. Přesto však, takřka bez rozmýšlení, učinil rychle kupředu druhý krok, ale - dále již nemohl. Příboj rozbouřených vln převalil se mu přes hlavu, voda vnikla mu do úst a on pod dojmem blížící se smrti, s posledním zbytkem sil zoufale zvolal: „Bože můj, pomoz mi!“
A hle! Dále vůkol šuměl les svoji tichou, tklivou píseň, zaléván bledým svitem měsíce a před ním stála opět ona krásná dívka a smutně na něho hledíc, pravila: „Jediný krok kdybys byl udělal, nestalo se tobě ničeho zlého a já mohla býti ze staletých útrap vysvobozena a ty mohl jsi býti pánem oněch obrovských pokladů. Nyní ale věz. Tři věky uplynou, než na tomto místě vyroste statný dub. Ten bude poražen a z kmene jeho vyrobeny tři kolébky. V té třetí kolébce vychována bude žena, z jejíchž potomků v třetím pokolení vyjde muž, který bude míti zase moc mě vysvobodit“.
Pak zmizela a mladík, rozhlížeje se vůkol, spatřil náhle mezi stromy bělati se cestu, jíž hledal.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)