Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
13.10.: Na houby nemusíte jezdit daleko, najdete je všude

11.10.: Policisté prověřují krádež peněženky, hledají muže z fotografie

11.10.: Pelhřimovská nemocnice omezila návštěvy, důvodem je nárůst respiračních onemocnění

11.10.: Kurs první pomoci novorozencům ukáže rodičům i dalším zájemcům, jak zachránit život dítěte, které nedýchá

10.10.: Záchranná stanice v Pavlově získá nové léčebné zařízení, rehabilitační voliéry i nové auto pro převoz zvířat

10.10.: Pseudogotická synagoga ve Velkém Meziříčí zůstane pro veřejnost uzavřená i v příštím roce, město chystá rekonstrukci

10.10.: Každý návštěvník Vánoční výstavy betlémů v Třebíči může přinést figurku a přispět k výrobě nového betlému

9.10.: Výstava Kniha v muzeu v Havlíčkově Brodě představí práci kurátorů a ukáže i pracně tvořené rukopisy

9.10.: Urologové v Jihlavě provedli unikátní implantaci umělých svěračů močové trubice

9.10.: Táborská zoo slaví narození čtrnáctého zubra. Jméno nejmladší zubřici opět vyberou fanoušci zoo

9.10.: Lev Simba si východy slunce úplně užívá. V táborské zoo je můžete zažít i vy

9.10.: Dekorační květy obohatily sortiment v pelhřimovském turistickém informačním centru

9.10.: Chodkyni v Jaroměřicích nad Rokytnou srazila dodávka, žena na místě podlehla zraněním

3.10.: Zrekonstruovaná Zelená komnata v Třebíči nabídne nové archeologické objevy

3.10.: Organizovaná skupina způsobila v jihlavské firmě škodu za více jak dva miliony korun

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 23.4.2008
Pojissteni pro kapli Beranowskau Swaté Anny
Welebný klášter P. P. Minoritu w Jihlawy pod titulem: nanebewzeti Rodičky Boži Marye Panny darowal dne 17tého Unora l. P. 1839 Portatile čili kámen k slaweni oběti Mše swaté, w kteremžto jsau Reliquie neb ostatky swatého Constantia mučedlnika, a Sw. Proba, Swaté Concordie a Sw. Felicissime mučedlníce Boží. Protož tento kámen poswěcený ukládá se w této obci Beranowské do tejž jmenowané kaple, aby jej každý, nejenom w uctiwosti a wážnosti držel, a w tej kapli wždy zachowán byl na wěčné časy, nobrž aby se tento poswěcený kámen pečeti farni uzawřený od žádného neodwíral bez powoleni duchowniho faráře, nikam newydáwal, nepujčowal a k žádné jiné potřebě neužíwal, jedíně k přeswaté oběti Mše swaté, jakožto neustále památce umučeni a smrti Pána našeho a Spasitele Ježíše Krysta. Ostatek se zawazuje Obec, aby tu noc před wšema Swatyma a na ten den Wšech Swatých hořící lampu ke cti a chwále Boží, Swaté Anny a těch Wywolených Božích, jejichžto ostatky tento kámen kreje, powšechny časy zachowati se přičinila. Dáno ve Faře w Lukách dne 18tého Unora 1839. František Kinčzel: Biskup. Konsist. Rada, Komisar ze strany náboženstwi a Vice Direktor Králow. Gymnáz. w Jhlawe a farař w Lukách.
(Tento první zápis je psán jiným písmem než většina dalších zápisů a byl patrně pořízen samotným p. farářem Kinčzelem, neboť v dolní části pod textem je připojena pečeť loucké farnosti - pozn. autora)
Na třetí straně je uveden znovu opis tohoto POJISSTĚNI či Pojištění. Je však pořízen nám dobře známým úhledným písmem beranovského učitele Johanna (později se psal Ján) Františka Stiáwy a to především pro lepší čitelnost. Na straně čtvrté se dále uvádí:
POPSÁNI Nowě založené wystawené a poswěcené kaple swat . Joachyma a Anny w obcy W: Beranowě
Welko - Beranowská Obec teď z 65 domu a 500 duši pozustáwajicz, měla oddáwných času jednu skrownau a syce jen malý počet lidstwa obsahujicy kapli. Kteražto ponewadž zde před mnoha lety take Wrchnost bydlela a swuj zámek měla, ne obecni nybrž zamecká neb Panská kaple slaula, neboť welmi blizaunko zámku w Panské zahradě byla. Bytať snad jak se podobalo ještě pozustatek z Pohanských času, oltář k pulnočni straně postawen, a dwoje postranni dweře byly do ni wchodem. Když ale Wrchnost roku 1792 wšecka staweni, Pole, lauky, a jine wěcy rozprodala, tak jmenowanau kapli obec sy zakaupila, kterážto posledně mezy domkami pod čislem 40 a 29 t. j. Tomáše Kütlera a Jakuba Hujky stáwala, w nižto se pádem oltář a obraz Swatého Joachyma a Anny a pak několik figur nacházelo, kteréžto wecy jistý Jozef Niederle zdejši kowářský mistr za swé wlastni penize we Ždircy 1794 kaupil a do té kaple darowal. Ačkoliw ta kaple se často poprawowala předcy již jeji zdi tak špatné a rozpukané zwlášť ale nad oknami a dweřmi byli, že se wice na žadnau sprawu, poněwadž by byla nic nespomohla, ani pomysliti nemohlo. Pro wiwarowani wšeho neštěsti, kteréby se bylo w ni lehce státi mohlo, musela se docela rozházeti a rozkopati.
Obýwatele Welko-Beranowšti, jakožto prawi a nábožni katolicy, uznali společně za slušné a newyhnutelně potřebné we swátek welike Obci opět, wšak ale wětši kapli wystawěti, kdežby w neděli a we Swátek odpoledne, jak staři a churawi, tak odrostli a ditky se k modleni schromáždowati, Pánu Bohu slaužiti, ano kdykoliw by se zde křestanské naučeni držeti mělo, do ni scházeti mohli. Nehrozyce se tedy žádných autrat, ani obtižnosti wyslali dne 27ho Unora 1836 a syce Richtaře Matěje Köslera z No 9, konšela Tomáše Kütlera z No 65, Jána Fraya z No7, pak ze sausedu Jozefa Macha z No 24, Jozefa Novotnyho z No 27 a Jakuba Prokše z No 5 na Wrchnostenský Kancelář s tauto chwalitebnau žádosti : žeby totiž rádi, kdyby jim od Slawných Mist powoleno bylo nowau kapli, wšak ale y prostřed Obce poněwádž to misto welmi přihodné a krasné jest, ze swých wlastně obecnich přijmu a kapitálu, který sy skrze swau šetrnost přihospodařili wystawěti. Tato chwalitebná jejich žádost pak od Auřadu t. j. Spráwce Pana Jozefa Rittra, tak od Lauckého Weleb. Pána Pana Faráře Františka Kinčla / kamžto obec Beranowská pod Kolátoru náleži / podpory a pomocy dosáhla, neboť tau nejwětši radosti, kde a jak jenom mohlo k docyleni toho krásného, náboženstwi se tykajicyho předsewzeti, welmi napomocni byli , by tim horliwost we wiře wětšiho upewněni, a spolu aby take již ditky školni a prostlá mládež ku křesťansko - katolickému žiwotu se přidržowati, t. j. w modlitbě, nábožnosti a jiných ctnostech časem přiwykati a naučiti se mohli.
Totež od nejwýšiho Slaw. cys. král. mora. slez. Gubernium a dorozuměnim Welebné Brněnské Konsistoře pro dobré a potřebné uznáno Decretem od 3ho Unora 1837 pod čislem 3470 powoleno bylo, nejenom nowau Kapli stawěti, nybrž dle žádosti že se 680te W. W. z obecniho duchodu na pomoc wyjiti dowoluje. To wšak ale pod následujicy zřetedlnau wyminkau: Že mimo těch w staré kapli powolených pobožnosti nemaji nikdá žádné jine wykonáwané byti, ani o zřizeni Filialniho kostela - tim neni snad nikdy se opowážiti o duchowniho žádati, a tak nowau Kolátoru založiti chtiti. Welebné Brněnské Konsistorium již 3ho dubna 1800 pod Nrem E 312 milostiwé powoleni udělilo, že totiž : W kapli Beranowské na žádost obce w čas duležité potřeby, pokud by to farnim službám Božim překážku nečinilo take Mše Swatá obětowaná byti muže. Protož od toho času, na toto milostiwé powoleni obec Beranowská wždycky, zwlášt při času Welikonočnim welmi dbala, a s radosti několik Mše Swat. zaplatila, aby tak ditky, staři a churawi obywatelé Swat. Spowěd pohodlně wykonati, a té přeswaté Oběti aspoň někdy také přitomni byti mohli. Když již obec znamenitau zásobu wšech wěcy k nowému wystaweni kaple pohromadě měla, bylo dne 28ho Března 1837 wpřitomnosti Holmulského ( t. j. Dřevěnomlýnského-pozn. autora ) Spráwce Pana Jozefa Rittra, a z Jihlawy kraj. stawitelského mistra P. Jána Rathauskýho, obce předstawených a mnoho obýwatelu misto pro nowau kapli wyměřeno a pro Zákládni kamen připraweno, kterýžto take s náležitau a prawau pobožnosti toho samého dne položen byl. Od toho dne tedy s celau horliwosti a přičinliwosti jak na staweni, tak o wnitřni potřeby se pracowalo. Zajisté chwalitebné bylo w ten čas chowáni a jednoceni wšech obýwatelu. Od začátku až do konce stawěni panowala w obcy dokonala a upřimná poslušnost, tak že patrně w běhu té dlauho trwajicy a obtižné práce bylo viděti : Že wšecko s radosti wykonáwaji, aby nejenom opět dum Boži miti, ale aby w něm Bohu jakožto nejwyšimu Pánu se kláněti, jej ctiti - jemu swé modlitby we wšech zarmutcých a potřebách t. j. w každém čase společně wykonáwati mohli. K ukončeni toho krásného předsewzeti, museli obýwatele nejen mnoho tažni a ručni práce wykonati, nybrž take s penězy nápomocni byti, poněwadž s těmi z obecniho duchodu od slawného Gubernium powolenými 68O fr. W. W. by se ani třetina kaple / jak nám to wzadu Poznamenáni wšech autrat ukazuje / zřiditi a wystawiti nebyla mohla. Stau tedy stalau horliwosti se stalo, že již w druhém roce totiž 1838 ten týden před Swátkém Swaté Anny celau kapli w auplném pořádku a náležité čistotě widěti bylo.
Nad tim plesajicy a rádosti přewelikau pojaty Laucky Welebný Pán Pan Farař František Kinčl obdržel od Jeho Excellence Biskupske Milosti Nejwelebnějšiho Urozeného Pána Pana Frant. Antonina Jindla k wyswěceni kaple Beranowské plnomocenstwi, kteréžto wyswěceni dle vule a žádosti jmenowaného Pana Faráře na den 29ho čerwence 1838 t. j. tu neděli po swátku Swat. Anny w následujicym swatoslawném zpusobu se předewzalo a wykonalo a syce : Ten weliký, na autraty jmenowaného Pana Faráře Lauckého malowaný a do Beranowské kaple darowaný Obraz / Joachym a Anna zabywajicy se s wyučowánim swé dcerušky nejblahoslawenějši Panny Marye Matky našého Pána a Spasytele Ježiše Krysta předstawujicy / byl z Lauckého Fárniho kostela o pul 9té hodině ráno wyzdwižen, a na zwláštni k tomu připrawený stroj zrowna stojicy upewněn a od 12 Lauckých k tomu cýli a koncy slušně oděných se střidajicych žen na ramena wzat - a nešen, kterážto ale školni ditky - zrostlá mládež - weliké množstwi z blizkých y dalekých mist lidstwo mužského pohlawi - a pak wšickni cechowé se swými
Praporcy předcházelo. Za obrazem následowal Zbor Hudebniku - A pak w pruwodu wice Pánů duchownich nesl Welebný Pán P. Farář Nejswětejši Swátost Oltářni. Za nimiž následowali Lauckého Panstwi Auřednicy a syce Pan Wrchni František Garaus - P. duchodni Ludwik Hönig - a P. obročni Jindřich Mayer a posledni opět weliké množstwi ženskeho pohlawi následowalo.
W tomto tedy tak welmi krásnem pořádku s modlitbami a prospěwowanim nábožných Pisni přes Laucke Panstwi kráčice k welkému Beranowu se přibližowali. K přijmuti toho krásného s nejwětši sláwau z Luk nešeného obrazu, byli powzbuzenim a přičiněnim zdejšiho Učitela nejenom wšecky domi w obcy Beranowské dle možnosti okrášleny - cestu ke kapli wedaucy s obau stran ratolestmi posazéná a kwitim posetá - nybrž u kowárně pod No18tým stála Witězoslawná Brána chwojim, ratolestmi a rozličným kwitim opletená.
O pul 9té pak hodině ráno w Beranowské Kapli již schromáždeni obýwatele, školni ditky - ano mnoho z Jihlawy a až s Polný měštanu wyšly tež w náležitém pořádku při spěwu a modleni nábožném, pospichajice s nejwětši radosti / kdežto již take Pan Sprawce Jozef Ritter take přitomen byl / z Luk očekáwanému Pruwodu naproti - až za Laudilku ke křiži tam stojicymu. Při potkáni těch obauch welikých zástupu lidstwa u jmenowaného křiže, připojili se hned Beranowské školni ditky, zrostlá mládež, muži a wšecko množstwi dle pohlawi - stáři a wěku k Lauckému Pruwodu. A ten s radosti očekawaný obraz přejalo k tomu syli a koncy
12 se opět střidajicy Beranowských žen na swá ramena, a tak w náležitém pořádku wšecko množstwi pokračujic při spěwu a modleni nábožném až do kaple Beranowské.
Přijdauce do ni předewšim Obraz na ustawené misto se zawěsyl. Na to ale hned Laucky Welebny Pán Pan Farář P. František Kinčl na nejslawnějši spusob kapli wyswěcowati počal, přičemž Jamenský Weleb. Pán P. Liberát Prombergr - Studnicky Welebný Pan P. Johann Burdinu - a Laucký Pan Kaplan Pater Wáclaw Ždárský Assistirowali. Po skončeném toho slawného Kaple wyswěceni wstaupil Welebný Pán P. Farář na kazatelnicy, kteráž před kapli na prawé straně dweři welmi pěkně ozdobená stála. Po předčteteni na swátek Swa. Anny a pak na tu samau neděli Swatého Ewangelium / O nesprawedliwém wladaři / učinil w nejpochopitedlnějšim smýslu kázani, kterémuž skutečně na čtyry tisyce lidstwa přitomno bylo.
Obsah kázáni byl tento: Že ne čatné statky a zboži, nybrž jedině jen čiste - newinné a bohabojné srdce člowěka na swěte docela spokojeným a na wěčnosti blahoslaweným učiniti muže. Mezi kázanim take ponawrženi učiniti ráčil : Že Beranowšti skutečně dokázali, kterak jim na wěčnosti a spaseni jejich duši mnoho záleži, že ničeho nelitujíce s welikau radosti už do posledni chwile na této kapli wšecku prácy konali. Přitom wšak ale prosebně napominal, aby se do této kaple často k modleni schromaždujic Pánu Bohu wždycky wěrni zustali, a wšem zwlášt ale we wychowáni a wyučowáni swých ditek w ctnosti - poslušnosti a bohabojnosti dle přikladu swých Swatých Patronu se každodeně řidice tak swé a swých ditek wěčné spaseni hledati a dosahnauti se wynasnažowali. To krásné obsahu plné a srozumitedlné Kázani, tak welice podjalo a pohnulo srdcem jednoho každého w zástupu, že se prýštěly slze z oči a třpytili na obličejich wšech jako rosa w blezku slunce na kwiti w času ranim. Nato potom následowala welká Mše Swatá slaužená od jmenowaného Pana Faraře při kteréž jemu wejš jmenowani Pani Duchowni Assistirowali. Na Choru ale pri této slawne Mši Swaté tež welmi pěkna Hudba prowozowaná byla. Při Mši Swaté, a syce : po přijimáni Kněžském přistupowal jeden nejstarši obywatel jménem Šimon Hek 94 leta starý z No 8 powykonané wšak napřed Swaté Spowědi k přijimáni nejswětějši Swátosti Oltářni. A odpoledne w 3ti hodinu bylo opět w kaply modleni a Swaté Požehnáni uděleno, wšak ale Každý hlawni dil té Swaté Oběti, a odpoledne Swatého Požehnáni - ano každe znamenitějši při wyswěcowáni jadnáni skrze střelbu z 10ti Peleru jinak / moždýřu / zwěstowáno a slaweno - jakož y take hned ráno k Beranowu přibližujicy Procestwi stále trwajicy střelbau přiwitano bylo.
Ačkoliw ten den hned ráno celé nebe sylným mrakem se potáhlo, předcy Neyweyš Dobrotiwý Buh při této tak wzacné a jistě Jemu milé a libezné slawnosti / poněwádž wšecko lidstwo pod širým nebem stati muselo / tu milost propujčiti ráčil / skoro již w jednu hodinu odpoledne pršeti začalo /. Načež se lidstwo potom rozcházejic, w domech přistřeši hledalo, žádajice y odpolednim službám Božim zde přitomni byti, ku kterýmž opět Pán Buh skutečně welmi krásného času popřiti a propujčiti ráčil.
Pro wšecky zde přitomné Welebné Pány Duchowni - Pány Auředniky, a pak wzácnějši Hosty byl u Richtáře Matěje Küslera w Nru 9 oběd připrawen, při kterémž pak Zakladatele - tak Stawitele welice poctěni a pochwáleni byli. Když ale Páni Hosti neyweselejši byli, přišel znenadáni školák totiž František Nebesař a jménem celé obce jedne Pánu Bohu - za druhé Welebnému Pánu Panu Faraři a třeti wšem ostatnim Pánum Hostum poděkowáni učinil. Za nim ale následowalo 12te Pánen nesauce w rukách na ceynowých taliřich ružowé Wěnce, chtice je na znameni wděčnosti, uctiwosti a wážnosti k Swému Otcy Duchownimu Welebnemu Pánu P. Faraři, jakož y ostatnim wzácnějšim P. Hostum obětowati. Což nejenom samému Welebnému Panu P. Faráři, nybrž y wšem ostatnim P. takowau neočekáwanau radost a potěšeni zpusobilo, že nejenom opět za tu zdwořilost a uctiwost děkowali, nybrž 6 fr. 20 kr. na střibře narozděleni Františku Nebesařowi a těm Panám darowali.
Tak se tedy skončil tento s radosti očekáwaný a spolu pro obec Beranowskau pamětihodný den, a nezanechal jistě w srdcych wšech zde přitomných žádné jinši žádosti, nežli tuto: Aby Wšemohaucy - neyswětějši Pán tento k Jeho službě - Witani a kláněni dnes poswěcený a pod ochranu Swatému Joáchymu a Swaté Anně obětowaný dum - wždycky odewšeho pádu a neštěsti Sám patrowati a zachowati ráčil. Prawowěřicy obywatele aby s tau horliwosti po wšecky čase tak jako dnes, do této kaple se schromáždujíce wždycky s wraucnosti a nábožnosti swé modlitby wykonáwali. Ano aby tež také y potomcy w této prawé wiře, nábožnosti a horliwosti Swé otce následowali t. j. jim hodně podobnými učiniti se wynasnažowali, a za ně nikda modliti se nezapominali. Ten obraz Swatého Joachyma a Anny / pak již praweno Laucky Welebny Pán P. Farář František Kinčl na swé autratý wyhotowiti nechal, a do Beranowské kaple darowal /. Ostatni Figuri ale , kteréž Jozef Niederle do staré kaple darowal, jen se oprawit, do nowé kaple přenest a tam se před wyswěcenim oštafirowat nechali.
We welkém Beranowě dne 27ho Unora 1839.
Johann Frant. Stiáwa Školni Učitel a této knihy Spisowatel
No 33 Wáclaw Nowák +++
27 Jozef Nowotny
24 Jozef Mach
23 Jakob Nowák
26 Ondřej Wajner
25 František Kösler
19 Martin Nowák
22 Matěj Hecht
21 Matěj Nowák
9 Matej Kosler Richtář +++
65 Jonnas Kittler Končel
7 Johan Frey Konsell
10 Joseph Augusta
8 Waclaw Hecht
6 a 5 ... ( podpisy jsou nečitelné - pozn. autora )
62 Joseph Jeřábek
3 Mates Swoboda
2 Jakub Kalny
1 Ján Nebesař
(Na straně čís.7 podpisy končí, na jejím rubu pak následuje dále uvedený text.)
- pokračování ve čtvrtek -
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)