Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
3.8.: V Jihlávce se střetlo auto s vlakem, řidič utrpěl zranění, provoz na trati je zastaven

2.8.: Zahájení opravy silnice I/19 v Pohledu se o týden posunuje, práce začnou v pondělí 9. srpna

2.8.: Z policejního deníku: mladík, po kterém bylo vyhlášeno pátrání, byl nalezen opilý; opilec ohrožoval provoz na trati; vloupání do chaty

2.8.: V dodávce, která bourala na dálnici, bylo nacpáno šestnáct osob

2.8.: V areálu Vodního ráje v Jihlavě hořela sauna, škoda je 1,5 milionu korun

2.8.: U Velkého Beranova skončilo osobní auto na střeše, zaklíněnou zraněnou osobu vyprostili hasiči

2.8.: Studenti medicíny jsou zváni na stáž do nemocnice v Pelhřimově; hlásit se mohou do 16. srpna

2.8.: Památník obětem dálnice D1 u Jihlavy dá Ředitelství silnic a dálnic do pořádku

2.8.: Letní kino a autokino pod věžemi v Dukovanech zahájí film Bábovky

2.8.: Jihlava přivítá na náměstí Lukáše Krpálka

2.8.: Indický velvyslanec navštívil rodný dům předního českého indologa Vincence Lesného

1.8.: Z policejního deníku: krádež poklopů, trubek a zámků; policisté chytli dva muže, kteří se vloupali do chatky; vandal poničil auto

31.7.: Filmový klub v Jihlavě uvede švédský snímek O nekonečnu

30.7.: Z policejního deníku: agresivní opilá žena skončila na záchytce; opilý cyklista havaroval; opilý řidič skončil na záchytce

30.7.: V Jiráskově ulici v Jihlavě panuje ohnivé léto

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 19.5.2008
Jedno neobyčejné květnové ráno
Je prosluněné ráno 9. května 2008. Je půl desáté. Z ulice doléhá na židovský hřbitov v Jihlavě ruch všedního dne. Paní učitelka Zadražilová s malou dcerkou a desítkou dětí ze Základní školy ve Velkém Beranově procházejí mezi náhrobníky. Hledají místa posledního odpočinku Židů z Velkého a Malého Beranova. Popper, Polák, Adler, Bondy, Schmolka. Většina z nich však zahynula v koncentračních táborech. Terezín, Treblinka, Lublin. Nemají hroby. Jejich popel vzala voda nebo vítr. Do všech světových stran...
Nakonec se všichni scházíme u památníku padlých Židů z Jihlavska v první světové válce, který byl postaven na zdejším hřbitově spolkem Chewra Kadischa v roce 1934. Vedle Davidovy hvězdy a letopočtů 1914-1918 můžeme číst na desce z černého mramoru následující jména:
Ing. Ernst Beran, Dr. Karl Bohaty, Otto Bondy, Oswald Bretschneider, Viktor Fleischer, Paul Hahn, Ernst Illowy, Sigmund Kaufmann, Julius Kopfstein, Ernst Kornfeld, Gustav Brod, Otto Glas, Theodor Kollmann, Moses Illek, Rudolf Nussbaum, Gerson Freundlich, Gustav Neumann, Rudolf Lustig, Wilhelm Polaček, Leo Gustav Pollack, Ernst Pollak, Otto Heim, Hugo Reiniger, Ing. Alfred Sander, Ernst Schindler, Paul Schindler, Viktor Schmolka, Leopold Schulhof, Ing. Max Steiner, Richard Steiner, Ludvík Zeisel, Josef Zimmer, Rudolf Eisler a Samuel Eisler.
Celkem 34 jmen. Celkem 34 mladých mužů židovského vyznání padlo na bojištích první světové války. Pomník je porostlý mechem a zaprášený. Před pomníkem vyrůstá jen plevel uprostřed ohraničené plochy vysypané černou drtí. Nikde žádný kamínek, žádná vzpomínka... Kam až mi paměť sahá, žádná delegace do těchto míst nedorazila. Nikdo si nevzpomněl. Ani tentokrát. V roce 2008. Devadesát let po první světové válce!
A tak se dětské ruce pustily do práce. Mech a lišejníky pomalu zmizely, mramorová deska prokoukla do černé černě a plevel skončil na hromádce smetí. Jména padlých se po více jak půlce století opět stříbrně zaleskla na slunci. Jakoby omládla. Snad se i zaradovala. Ludvíkovi bylo tehdy něco přes dvacet let. A Gustav s Viktorem byli jen o málo starší. Zatracená válka. Ještě zatracenější zapomínání.
Docela náhodou jsem zalistoval v publikaci Dotyky. Několik jmen je opsáno z mramorové desky nepřesně. A všichni společně jsme napočítali 34 obětí a nikoliv 33, jak se ve sborníku z roku 1998 uvádí. Jméno Theodora Kollmanna tehdy historikům vypadlo.
A zavzpomínalo se i na oběti druhé světové války. Očistě byl podroben i památník holocaustu. Velkým překvapením pro mne bylo pokládání kamínků. Nebyly to kamínky ledajaké. Děti je přinesly z Beranova. Ze svých cestiček a zahrádek. Teplé z dlaní a zahřáté od sluníčka je můžete vidět i vy ostatní. Oba památníky nezůstaly zapomenuty. Nebylo třeba žádných věnců, žádných kytic, žádných průvodů. Stačila hrstka báječných beranovských dětí, které se spolu s paní učitelkou zapojily do akce Zmizelí sousedé.
A odměna? Kousek čokolády, umazané ruce a krátký televizní šot v regionálním vysílání ČT 1 v pátek v 18 hodin. Stojí za to vidět tolik rozzářených dětských očí!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)