Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.10.: Z policejního deníku: opilý muž napadal svoji matku; zloděj se vloupal do chatky, ukradl třeba propanbutanové lahve

25.10.: Svatý Martin na bílém koni do Jihlavy nepřijede

25.10.: Nemocnice v Novém Městě na Moravě se připojuje ke kampani Movember; i letos nabídne bezplatné vyšetření prostaty a veřejnou holírnu

25.10.: Jakub Marek: Podzemí češtiny skrývá souvislosti, které nám pomohou pochopit svět i sebe sama

25.10.: Blíží se Dušičky, otevírací doba na hřbitovech i u krematoria je pro veřejnost prodloužená

24.10.: Z policejního deníku: řidič po bouračce z místa nehody utekl; agresivní opilec skončil na záchytce

24.10.: V Malátově ulici v Jihlavě je nová pamětní deska

24.10.: Přednáška Co přinesl obchvat představí rudní mlýn na Stříbrném potoce a pracovní tábor Štrauchovna u Havlíčkova Brodu

24.10.: Policie hledá bílé nákladní auto značky MAN, po střetu s chodcem, který zemřel, má poškozenou levou přední část vozu

24.10.: Neznámý řidič srazil v noci na silnici I/38 mezi Stonařovem a Dlouhou Brtnicí chodce, ten zemřel; policie hledá svědky

23.10.: Zoologická zahrada v Jihlavě odchovala dvaadvacet mláďat irbisů; dnes mají svátek

23.10.: Výstava obrazů Ladislava Šauera v hale zemědělské školy v Bystřici nad Pernštejnem

23.10.: Pamětní deska v Havlíčkově ulici připomene jihlavského rodáka a vlastence Jindřicha Kartůska

22.10.: Z policejního deníku: zloděj ukradl z auta věci za 70 tisíc; žena z Třebíčska odešla z domova, nalezena byla ve Velkém Meziříčí

22.10.: V jihlavské nemocnici budou od pondělí zakázané návštěvy; výjimku mají pacienti v paliativní péči a dětské oddělení

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 20.5.2008
Májové sobotní pracování
A je to tady. Den jako vymalovaný. Navzdory předpovědím počasí sluníčko svítí a vzduch se tetelí. Je sobota 17. května, 8 hodin, 15 minut. A nejen vzduch se tetelí, také osádka auta s nádobou čerstvě namíchaného betonu je báječně pracovně naladěna. Ještě hrábě a srp, kladivo netřeba, a hurá po silnici směrem do Jiřína. Po cestě míjíme několik pěších nadšenců, kteří nelení našlapat po ránu těch pár kilometrů až k zarostlé mezi mezy Jiřínem a Vyskytnou, kde jarem vonící sobotní výšlap končí.
Zarostlý v trávě pod keřem tady odpočívá už dobrých 300 let zaoblená kamenná deska s reliéfem latinského kříže a zubem času ohlodaným mečem. Vše pokrývá prach a lišejník a popadané suché větve. V roce 1885 si tohoto kříže povšiml pan velkostatkář Vilém Richlý z Mirošova a zajímavý kámen krátce popsal do svého deníku s názvem Všelijaké poznámky týkající se velkostatku Mirošovice. Ke kameni poznamenal : Leží na mezi při cestě, zarostlý, jest od Ježený proti Německé Vyskytné. Při kříži vpravo jest meč husitský. A protože to byl pán velice chytrý a pečlivý, vrátil se do těchto míst znovu dne 14. července roku 1892. Kámen i s nejbližším okolím krásně namaloval do své další rukopisné knížečky Kříže okolí velkostatku Mirešovice - Kreslil a maloval dle skutečnosti Vilém Richlý, 1892. A aby nezůstalo jenom při obrázku, připsal pod něj krátký popis: Z Jiřína proti Německé Vyskyné, při vozové cestě, na levé straně, leží na mezi, zarostlý. Výška 100 cm, šířka 46 cm.
Neuplynulo mnoho let a na místě se objevil další badatel. MUDr. Leopold Fritz. Tomu se podařilo zaznamenat do roku 1895 celkem 100 těchto kamenných památek, z nichž 95 bylo nakresleno a spolu s popisem vystaveno na Národopisné výstavě v Praze. Nechyběl ani námi popisovaný kříž u Jiřína. Obrázek z výstavy se ztratil, ale popis kamene zůstal. Soubor je dnes uložen v jihlavském archivu a zanedlouho bude pro zájemce k dispozici ve Vlastivědném sborníku Třeště a okolí. A Fritzův popis, tady je: Na cestě z Jiřína do Německé Vyskytné leží na mezi oblá, žulová plotna 100 cm vysoká a 60 cm široká, na které v konturách vyryt jest kříž latinský s horními rameny paralelními, 20 cm dlouhými. Dolní rameno 47 cm dlouhé a 12 cm široké jest až na 35 cm rozšířeno. Pod pravým příčným ramenem stojí diagonálně hrotem vzhůru meč 44 cm dlouhý s rukojetí 10 cm dlouhou.
Tolik vážený pan doktor Fritz. Já jenom dodám, že kamene ani neubylo, ani nepřibylo. Jeho celková délka byla zednickým metrem naměřena 100 cm a šířka 50 cm. Kameni se dostalo řádného očistění, byl ošetřen protiplísňovým nátěrem a byl uložen do betonového základu. Jen pro pořádek - jeho zadní strana je hrubě opracována. A ještě malá poznámka. Při porovnání současného pohledu s Richlého obrázkem z roku 1892 lze říci, že kámen stojí na stále stejném místě. Jen okolo jdoucí polní cesta do Vyskytné je málo znatelná. Kdo by po ní v 21. století ještě chodil...
Další pozornost nás spokojených kameníků byla věnována jinému kameni stojícímu nedaleko na zarostlé louce pod silnicí. Ten byl zbaven náplav bahna a písku z blízkého propustku a rovněž očistěn. Oba kameny pak spojuje stejná tradice, prý jsou pod nimi uloženy ostatky zabitých švédských vojáků. Třetí kámen už nebylo nutné ošetřit. Jeho místo je v současnosti prázdné. Po dva dny o něj usilovali dva čiperní sběratelé. Táhli. táhli, jako v pohádce, ale vytáhnout nemohli. Byli vyrušeni majitelem pole a ujeli v bílém dodávkovém autě. A protože kámen byl pro majitele rodinnou památkou, neboť na onom místě zabil blesk v roce 1921 husopasku z jejich rodu, hospodář si odvezl kámen domů, na bezpečné místo. Škoda. Škoda všech mizejících kamenů. Už dnes můžeme uspořádat dlouhý výlet po prázdných místech, kde stávaly pamětní či jiné zajímavé kameny, kde stávala Boží muka, sochy a sousoší, litinové polní kříže, kde do krajiny smutně hledí vykradené kapličky, oloupené hřbitovy. Raději nevidět všechno tak černě.
Ještě jsme plni dobré nálady, s pocitem dobře vykonané práce, ošetřili a upravili místa dalších dvou kamenů u Rantířova a Rounku a chvilku společně postáli u vodou přetékající Pannenské studánky v lese pod sv. Antonínem, kam v minulosti přicházeli lidé pro zázračnou vodu a později pro vodu bez chlórové příchuti. Už kolik let tady nepamatuji tak silný pramen. Zatím co dospělí rokovali o možnosti postavit nad prameništěm nový přístřešek, děti si pohrály v rozbahněných kalužích na louce. Konec užitečnému dopoledni udělal čas blížícího se poledne a malí rozdovádění vodníci.
Tak byla ukončena jedna z jarních akcí Občanského sdružení ZVONY z Vyskytné nad Jihlavou, které se účastnila takřka dvacítka malých i velkých lidiček. Patří jim za to dík!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)