Vydáno 8.6.2008
Jak se opravoval kostel u minoritů v Jihlavě aneb Hledání minulosti pod nánosy prachu
Zavřít foto...
Jak se opravoval kostel u minoritů v Jihlavě aneb Hledání minulosti pod nánosy prachu
Klášter minoritů včetně kostela Nanebevzetí Panny Marie byl v zásadě dobudován krátce po založení města Jihlavy. Dokonce by se zdálo, že snad předběhl samotné budování městských hradeb. Je to patrné při pohledu na klášterní budovu, která svým půdorysem zasáhla v jihozápadní části do hradebního systému a narušila jej. Není však vyloučeno ani jiné vysvětlení. V každém případě však v jeho reprezentačních prostorách bylo možné už od počátku uskutečňovat celou řadu důležitých jednání, jak církevních, tak světských, důležitých nejen pro město, ale významných pro celé království. Nepochybně tady byla v roce 1279 ubytována většina vzácných hostů dvou královských svateb mezi dětmi Habsburků a Přemyslovců.
V roce 1258 se zde uskutečnilo jednání celé provincie pro Čechy, Moravu a Polsko vedené provinciálem Danielem a dokonce prý za účasti samotného generála řádu, sv. Bonaventury, který zde po celou dobu rokování v jedné z cel pobýval a která se později stala uctívanou konventní kaplí. Tehdy ovšem už chodili minorité v černých sutanách, jak to sv. Bonaventura zavedl od dob, kdy se v letech 1256-1274 stal sedmým generálem řádu. V této souvislosti je také písemně doložen první známý kvardián zdejšího kláštera - Bertold.
Začátkem listopadu roku 1258 tady proběhlo jednání ohledně převzetí městského špitálu do vlastnictví želivských premonstrátů, kteří se jinak starali o faru při kostele sv. Jakuba. Město Jihlavu tehdy zastupovali mincmistři Eberhard, Henrik a Heinrich. Želivský klášter byl zastoupen opatem Marsiliusem a svatojakubským farářem Štěpánem. Minorité, zastoupeni při jednání frátery Marsiliusem a Thudonem, vzali na sebe roli prostředníků či jakýchsi svědků, byť prý tehdy mincmistři jakékoliv další ručitele odmítli. Prý podle učení sv. Pavla musí stačit svědectví svědomí. Uvedená úmluva byla v červenci 1262 potvrzena olomouckým biskupem Brunou, který k listině přiložil svoji pečeť.
Další důležité a jistě vzrušené rokování musely vyslechnout zdi tohoto kláštera v roce 1307, kdy se zde sešly dvě znesvářené strany ohledně rozdělení jihlavské farnosti na českou a moravskou. Na jedné straně stáli zástupci Želiva spolu s farářem Marsiliem od sv. Jakuba a na druhé zástupci pražského biskupství spolu s farářem Rutlinem od sv. Jana Křtitele, stále ještě ze Staré Jihlavy. Spor byl tehdy veřejný a vášnivý, jak poznamenává kronikář, a zúčastnili se ho jak zástupci minoritů, tak i dominikánů z kláštera Svatého Kříže, kteří potom k vydanému dokumentu připojili své pečeti. Prý byly všichni s místními premonstráty od sv. Jakuba solidární a během jednání jejich požadavek podpořili, což prý bylo tehdy velmi důležité a v konečné fázi rozhodující. Jihlavská fara tak zůstala do dalších staletí nerozdělená.
Počátek 14. století nebyl pro oba jihlavské kláštery nijak příznivý. Zvláště po zničujícím požáru minoritského kláštera v roce 1355 zdejší řeholníci jen živořili a náprava postupovala velmi pomalu. V průběhu tohoto století však sílila v Jihlavě česká menšina. Dokladem může být nejen objevující se Česká ulice, platea Boemicalis, jak ji zachytila první jihlavská městská kniha v roce 1359, ale také vznik české kaple zasvěcené zemskému patronu sv. Václavovi. Byla vybudována kolem roku 1400 za přispění českého měšťana Řídela poblíž kostela sv. Jakuba a sloužila výhradně českým věřícím. Patrně ze stejného důvodu, ale pravděpodobně v pozdější době, byla ve zdejším kostele rovněž zřízena kaple sv. Václava, což dokazuje nalezený latinský nápis na zdi této kaple, nad nímž je dnes umístěna plastika světce z poloviny 20. století od sochaře Jaroslava Šlezingra. Nápis zní : "Sacellum St. Wenceslai, ducis, Boemorum martyris" - Kaple sv. Václava, českého mučedníka. Mimo jiné je to důkazem vzájemné obliby a úcty, které se zdejší minorité po celá staletí těšili a kterou svým věřícím, tedy i českým, opláceli. V roce 1381 se tady po dlouhé odmlce připomíná kvardián Jan.
Počátek roku 1402 předznamenala jedna z nejznámějších událostí tohoto města, ve které byl prostor kolem minoritského kláštera dějištěm loupežného přepadení. Na druhou neděli postní kolem půlnoci se před jihlavskými hradbami, právě v místech našeho kláštera, shromáždili ozbrojenci vedení Zikmundem Křižanovským z Rokštejna, aby zdejší město přepadli a vyloupili a tím pomstili nedávné uvěznění jednoho ze svých přátel, urozeného pána Heřmana z Bukové. Jejich lstivý přepad však byl záhy zpozorován jedním z bratří jdoucím podle pověsti k modlitbám, který pak křikem přivolal stráže od nedaleké brány a vzbudil okolní obyvatele. Došlo k litému boji na hradbách i v klášteře samotném, kde prý se lupiči chtěli dostat ke kořisti. Nakonec byli útočníci vytlačeni za hradby a na místě zůstalo sedm ubitých a dvanáct zajatců. Jihlavští tehdy ztratili čtyři muže.
Na počest velikého a slavného vítězství byl od té doby slaven tzv. "Kapří den". Konal se slavný průvod městem, k němuž byli pozvání duchovní z Jihlavy i okolí a po průvodu byl každý z nich pohoštěn a obdarován 7 groši a kaprem. V roce 1526, kdy ve městě převládli protestanté, oslavy zanikly. Na věčnou památku zachráncům a padlým byl v presbytáři zdejšího kostela vymalován obrovský obraz znázorňující celou bitevní vřavu a při pravém dolním rohu byla vsazena pamětní deska s tímto textem (podle B. Bradáče):
"Po narození Kristově tisíc čtyřista dvě léta na neděli remimiscere o půl noci přišli nepřátelé sem do města velmi lstivě, s velikou mocí a zmocnili se obou zdí a také tohoto kláštera. Tu pomohl nám Bůh a naše milá Matka Boží, že jsme nepřátele přemohli, že padali přes zdi, lámali si vaz a mnoho jich bylo zabito a zajato. Z našich čtyři padli: Mirt Heuer, Herman Frat, Kunz Wagner, Walter Pinter. Bůh buď jim milostiv a nám s nimi. Amen."
Podle kopie tohoto obrazu pořízené v roce 1790 historikem a mědirytcem Johannem Heinrichem Marzym se jednalo o měšťany Jane Hamermeistera, Ulmana Rudela, Kunze Wagnera a Wasta Puntera. Dodejme ještě, že Marzy se podílel na úpravách fresky a to pořízením zdobeného barokního rámu a snad i některými přemalbami, což by mohl prokázat další podrobný průzkum obrazu. Na oslavu šťastného zachránění města pak Martin Neumayer, zvaný Novillianus, složil báseň Carmen elegiacum.
K uvedené události je třeba poznamenat, že klášter v důsledku přepadení utrpěl jistou větší škodu, neboť 12. února 1427 Jihlavští požádali listem papeže Martina V. za udělení odpustků pro ty, kdož přispějí na opravy minoritského kostela Panny Marie, který byl "jevištěm jejich vítězství nad útočníky". List je uložen v archivu ve Vatikánu, viz Josef Dobiáš, Dějiny Pelhřimova, díl I., str. 435.
- pokračování v úterý 10. června -
Ladislav VILÍMEK