Nejstarším známým místem na území Pávova byla ves Dobešov, kterou zmiňuje jak český historik Josef Dobiáš, tak německý Anton Altrichter. Poprvé je uváděna na listině olomouckého biskupa Roberta z roku 1233, kdy byla povinna desátkem jihlavskému kostelu sv. Jana Křtitele ve Staré Jihlavě. Psána byla jako Dobrezowic, Dobresowic a Dobresowicc. Na listině biskupa Bruna z roku 1257 se objevuje ve tvaru Dobescowicz a na listině biskupa Jana je zapsána v roce 1304 jako Dobessowicz. V roce 1410 je zahrnuta ve výčtu vsí patřících ke statku Štoky, jehož držitelem byl v té době Jan z Leskovce. V Deskách dvorských je zapsána jako Dobessow, později Dobeschaw. Faktem je, že před rokem 1536 zanikla, což potvrzuje trhová listina na prodej střítežského statku z 28. dubna 1536, kdy je uváděna už jako pustá.
Kde hledat starou ves Dobešov? Podle Dobiáše se v jihlavských městských knihách objevuje velmi často. Ještě v dobách, kdy byla součástí střítežského panství, připomíná se Dobešovský rybník. V roce 1466 je uváděna louka a pole u Sparern směrem k Dobešovu, což jsou polnosti na úpatí dnešního vrchu Rudný. V roce 1487 se mluví o rybníčku "in Sparern oberhalb Dobeschawer Teichs", což by napovídalo, že jde o dnešní rybníky Široký a Černý nacházející se pod vrchem Rudný, z nichž Černý mohl být právě oním Dobešovským rybníkem. Ze všech zápisů lze proto určit přibližně polohu Dobešova. Rozkládal se na severozápad od Panského rybníku, později zvaného Krumm Teich, dnes Pávovského. V dodnes nezalesněném prostoru, poblíž křižovatky starých cest zachycených na jedné z map z počátku 19. století, ale poněkud stranou historické Haberské cesty. Snad právě proto vznikla ves Pfauendorf, později Starý Pávov, přímo na trase této důležité komunikace. A navíc, dominantu vsi tvořil císařský hostinec při samém vstupu do této vsi, kde ještě na počátku 20. století visel starý obraz formanského spřežení, která tudy denně ve směru Praha -Vídeň projížděla.
Dne 28. dubna 1536 byla podepsána kupní smlouva mezi Janem Trčkou z Lípy a na Vlašimi a purkmistrem a radou města Jihlavy, kterou Trčka prodal Jihlavským tvrz Střítež se vsí a vším příslušenstvím, ves Ždírec s kostelním podacím, ves Dobronín s vyjímkami a pusté vsi Zvonějov, Heroltice a námi sledovaný Dobešov i se všemi rybníky na tomto území za 5500 kop grošů českých. Rozvoji celého území však zabránilo zadlužení města Jihlavy v důsledku válečných událostí končících tragickou Bílou Horou. Dne 21. června 1625 město odstoupilo císařskému rychtáři Janu Heidlerovi z Bukové městečko Štoky, ves Střítež, Petrovice, Smrčnou, Ždírec, Hybrálec a Heroltice náhradou za dluh, který měl u města. A bylo ještě hůře. V roce 1645 Jihlavu zabralo švédské vojsko a zpustošilo celé okolí. Tragická doba trvala až do osvobození Jihlavy v roce 1647. Teprve tehdy si celý kraj oddychl a obyvatelé vesnic se znovu pustili do obnovy zanedbaných hospodářství.
Území zaniklého Dobešova se dostalo do majetku rodu Pachtů. Někdy v letech 1685 až 1704 zde byla založena ves Pávov uvedená poprvé v roce 1704 v matrikách farního úřadu ve Ždírci jako "Pfabendorf". Zásluhu na jejím zbudování měl patrně František Antonín hrabě Pachta, který nedaleko odtud nechal vystavět v roce 1685 letohrádek s rozsáhlou oborou. Péče o oboru, lesy a okolní rybníky měli zajišťovat právě lidé bydlící v Pávově. V roce 1713 projížděl tudy cestou ku Praze císař Karel VI. a přitom přijal pozvání hraběte Pachty k návštěvě letohrádku a k účasti na honu na vysokou. Za to mu pak sám císař dovolil užívat pro letohrádek názvu Karlův les, Karlswald.
Hrabě Pachta, jinak moravský nejvyšší zemský písař a pán Stříteže, Štoků, Větrného Jeníkova, Branišova a Dřevěných Mlýnů se zapsal jednou drobností i do historie Jihlavy, když v roce 1697 učinil zbožné nadání na zřízení zvonku umíráčku pro městskou věž při kostele sv. Jakuba. Mimo to se zavázal, že zvoníkovi bude platit ročně 9 zlatých a zvonek bude udržovat v dobrém stavu na věčné časy.
Jednu z posledních radovánek zažil zámeček Karlův les v červnu roku 1804. Tehdy byl tady slavnostně uvítán nový strahovský opat Milo Nepomuk Grün, který jel kočárem z Prahy do Vídně. Na cestě před Pávovem ho zastavila rodina zbožných jesuitů Faschangů a pozvala ho na slavnostní hostinu do zámecké jídelny. Z Jihlavy se jí účastnili opatovi nejbližší, především všichni kaplani. Oslava byla zakončena v podvečer, kdy se pan opat odebral k dalšímu vítání do Jihlavy.
Potom přišel 6. prosinec roku 1805 a s ním zkáza tohoto krásného areálu. V blízkosti Pávova došlo k bitvě mezi spojenými vojsky francouzskými a bavorskými a vojskem arcivévody Ferdinanda, který v tomto souboji zvítězil. Centrální stavba letohrádku však lehla popelem a zničena byla i obora. Od té doby chátraly i ostatní objekty, především osm pavilonů zasazených do osmiboké obvodové zdi. Celá řada rokokových soch a kamenných váz se rozkutálela po světě. Sochy hudby a čtyř ročních období jsou dnes umístěny do zákoutí u jihlavské radnice, jedna socha zdobí parčík v Heleníně a několik váz stojí na zámku v Polné. Blíže neurčený počet dalších plastik se nachází v zámeckém parku v Jaroměřicích nad Rokytnou.
Kolem roku 1731 byla na druhé straně hráze dnešního Pávovského rybníka zbudována další nevelká ves a té se dostalo názvu Nový Pávov. Její obyvatelé se starali o údržbu a výlovy zdejších rybníků.
Bez zajímavosti není ani pohled do starých map. Patrně první zobrazení Pávova či Pfauendorfu můžeme spatřit na mapě Moravy od J. Ch. Müllera z roku 1720. Autor si tehdy trasu důležité císařské silnice poněkud upravil. Podle něj vedla z Jihlavy do Hilbersdorfu, Heroltic, a odtud do Stekna čili do Štok a dále k Německému, dnes Havlíčkovu Brodu.
V roce 1841 měl Starý Pávov 16 domů a 147 obyvatel, Nový Pávov 17 domů a 106 obyvatel. Při sčítání lidu v roce 1930 bylo zaznamenáno ve Starém Pávově 23 domů a 217 obyvatel a v Novém Pávově 31 domů a 176 obyvatel.