Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
14.6.: Z policejního deníku: zloději skončili v poutech; opilý muž udeřil manželku, skončil na záchytce; u Mohelna bourali dva motorkáři

14.6.: Výstava v jihlavském muzeu představí začátky, historii a úspěchy české egyptologie

14.6.: Vloupání do bytů a rodinných domů na Vysočině mírně kleslo, přesto policisté nabádají k opatrnosti

14.6.: O pět tun přetížený náklad dřeva a další závažná porušení; policisté denně kontrolují nákladní vozy přepravující dřevo

14.6.: Na dálnici D1 u Stránecké Zhoře se srazila dodávka s kamionem, zraněného řidiče museli vyprostit hasiči

13.6.: Z policejního deníku: zloděj ukradl z auta kola, pak ho pustil na zem; s dlažební kostkou způsobil škodu za třicet tisíc; řidička nedala přednost autu na hlavní silnici

13.6.: Vodní skauti z Přibyslavi adoptovali sovy pálené Žofku a Juliána, želvu Venuši a labuť černou Césara

13.6.: Motorkář se zabil po srážce s třemi auty na silnici mezi obcemi Kouty a Čechtín na Třebíčsku

13.6.: Dernisáž výstavy ke 100. výročí narození sochaře a malíře Jana Floriana - obrazy, sochy v Telči uvede Bára Štěpánová

12.6.: Zdravotníci v České republice evidují čtvrt milionu dobrovolných dárců krve

12.6.: Vysočinou za přírodou – poznávejte s námi méně známé přírodní krásy našeho kraje

12.6.: Kolem kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře se pasou beránci

12.6.: Energetici v Dukovanech vyvezli palivo z reaktoru třetího výrobního bloku

11.6.: Z policejního deníku: muž ženě vyhrožoval, podezřelý je ze tří trestných činů; krádež notebooku ze stavební buňky; hledaný muž skončil v cele

11.6.: Výstavu Když slunéčko zemi políbilo v Třebíči ukončí komentovaná prohlídka za účasti dcery a vnučky Vratislava Bělíka, Dobromily Vlčkové a Pavly Porubské

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 31.10.2008
Listopad
Stromy se ukládají ke spánku a opadávající listí provoní listopadové cestičky ke hřbitovům. Mohutné větvoví se černě protáhne k nebesům a drobné větvičky tiše ulehnou do deštivých polštářů. Mlčenlivé pomníky ozáří plamínky tisíců svíček a naše oči budou číst jména těch, co kráčeli životem kousek před námi. Někdy jenom kousíček. Jindy několik staletí před námi.
Stojím před černou mramorovou deskou. Písmena. Tolik písmen... Tady odpočívá dědeček Josef. Míval v zimě kapičku u nosu a utíral si ji do rukávu košile a moje maminka mu láskyplně domlouvala. Slyším, jak říká : Ale ale, dědo. A děda se dědečkovsky zastydí a zašeptá: Seš na mě moc přísná, Liduško ...
Nejsem, jen se na sebe podívejte, co tomu řeknou lidi... I co, lidi, vono se to vypere. A tak to šlo celý podzim, celou zimu. S dědečky to nikdy nebylo lehké. Promiňte... Na chvíli jsem přestal psát. Znáte to, kapka u nosu. Ještě že se nikdo nekouká. Dědečkové a babičky, maminky a tatínkové. Každý má svoje písmenka vyrytá do kamene. Každý z nich mi vyryl spousty písmenek do paměti.
Ani letos nemohu vynechat návštěvu na židovském hřbitově v Jihlavě. Ta letošní však bude trochu jiná. Před časem mě zavolala jedna paní z Prahy. Nikdo neví, kam osudové události kolem nacistického záboru Sudet zavály kroky jistého pana Siegfrieda Lederera. Snad do Jihlavy. Prosím, najděte ho. A tak jsem zalistoval v počítači. Počítač je chytrý přístroj. Našel pana Lederera. Jeho hrob je nevelký kousek trávníku. Nikde nic, než tráva. Žádná deska. Žádná tabulka. Tehdy nebyl čas na jakoukoliv okázalost. Byl protektorát Čechy a Morava - Böhmen und Mähren. A Židům už žádný čas nepatřil. Byl květen roku 1939. Vypálená obřadní síň na židovském hřbitově ještě čpěla spáleništěm. Květy zasypané popelem nevoněly. Pan Siegfried Lederer zemřel ve Dvořákově ulici č.3. V prvním poschodí. V náručí své ženy Františky, obklopen rodinou provdané dcery Erny Taussigové. Nikdo už tehdy neměl čas. Jen na hřbitov a zpátky. A potom všichni hned do Prahy. A do Terezína. A do Osvětimi...
Nikdo se nevrátil. Nikdo nestavěl pomníky. Nikdo nevěděl kde je postavit. Takových míst je na židovském hřbitově více. A přece. Pan Siegfried Lederer dostane letos malou tabulku. Tabulku na malý kousek trávníku. Písmenka jeho jména vystoupí do deštivého podzimního dne. Až půjdete kolem, vzpomeňte. Tady už navždy bude odpočívat Siegfried Lederer.
V listopadu se brzo stmívá. Ještě ale stačíme dojít k památníku padlých Židů z Jihlavska v I. světové válce. A zase písmenka. Zase jména. Tentokrát se ještě vešla na jedinou desku. Příště už přijde ta druhá válka. Tam nebudou stačit ani písmenka, ani jména, ani kamenné desky. Miliony umučených Židů nenajdou svoje hřbitovy. A tak, než projdeme bránou do rušné ulice, položme malý kamínek k památníku obětí holocaustu. A snažme se nezapomenout!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)