Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
17.1.: Z policejního deníku: muž nadýchal téměř pět promile; opilí řidiči vyhrožovali, že si ublíží

17.1.: Meteorologové varují před náledím

17.1.: Jihlavský tunel bude od dubna kvůli opravám pro veřejnou dopravu osm týdnů uzavřen

16.1.: Zástupci jihlavské vysoké školy uctili památku Jana Palacha

16.1.: Z policejního deníku: krádež nářadí z auta; krádež nafty; dopravní nehoda s alkoholem

16.1.: Přednáška Elektromagnetické vlny ve službách astronomie v jihlavském muzeu

16.1.: Nechte chráněné medvědy žít; táborská zoo nabízí pomoc s odchytem i umístěním medvěda z okolí Staré Boleslavi

16.1.: Na dálnici D1 na 97,6 km ve směru na Brno se střetla tři auta a autobus, dálnice je průjezdná s nejvyšší opatrností

16.1.: Meteorologové varují před čerstvým až silným severozápadním větrem

15.1.: Nemocnici na kraji Města bylo před osmdesáti lety oficiálně uděleno právo veřejnosti; začala léčit všechny pacienty

15.1.: Na výstavě Čestmíra Sušky s titulem Rezavé sochy a jejich otisky pod novoměstskou oblohou se sochy rozezní

15.1.: Filmový klub v Jihlavě uvede dokument Svéráz českého rybolovu, hrají jihlavští rybáři

14.1.: Z policejního deníku: zloděj se vloupal do auta, škoda je 35 tisíc; recidivistka ukradla kabát; agresivní opilý muž skončil na záchytce

14.1.: V Tyršových sadech v Třebíči přibude socha prezidenta T. G. Masaryka

14.1.: U Mirotína na Pelhřimovsku zemřela po nárazu osobního auta do stromu spolujezdkyně

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 8.2.2009
Židé v československém vojsku na západě
Prošel jsem spolu s autorem Erichem Kulkou jeho stejnojmennou knihu. Řádek po řádku, kapitolu po kapitole. Očima jsem přelétl nad stovkami tragických momentů v lidských životech končících mnohdy smrtí kdesi v neznámu.
Za zmínku jistě stojí několik Židů z našeho kraje, které jsem na stránkách této knihy objevil. Prvním byl vojín Otto Fried narozen 19.9. 1908 v Pelhřimově. Padl v boji u Dunkergue 5.11. 1944. Dalším hrdinou byl kapitán letectva Josef Stránský nar. 10.12. 1914 v Borové, který zahynul během operačního letu nad nepřátelským územím 21.6. 1944. Podobný tragický osud potkal rotného Augustina Meiera nar. 9.5. 1914 ve Žďáře nad Sázavou. Stal se nezvěstným během operačního letu dne 21.5. 1944. Na Středním východě pak zahynuli kapitán Robert Weil-Měchura nar. 22.9. 1893 v Kamenici nad Lipou a svobodník Leo Gutfreund nar. 26.8. 1920, kterého smrtelně zasáhla střepina nepřátelské miny 30.10. 1941. Dost možná to byla osudová náhoda nebo výsledek neúnavného slídění gestapa po celém území protektorátu, z Jemnice do Třebíče byla pod registračním číslem 996 666 odvlečena Josefina Gutfreundová nar. 13.4. 1888, aby pak 18.5. 1942 nastoupila do transportu Av jedoucímu do Terezína a za pár dnů, 13.6. 1942, do dalšího transportu Aai, na jehož neznámém konci čekala všech 1000 Židů smrt.
Pátrání v mém soukromém archivu mě dovedlo až k rodině Turnovských. Tato židovská rodina žila v Pohledu u Havlíčkova Brodu, kde pan Max byl nájemcem tamního velkostatku. Jeho žena Emma se starala nejen o chod domácnosti, ale i o výchovu dcery Hany a syna Lea nar. 14.3. 1922. Navzdory všem okupačním zařízením Leo obdržel v březnu roku 1940 studentské visum do USA, kam mimo jiné odvezl od pana Vacíka, předsedy amerického odboru Československé obce sokolské, poselství pro tamního předsedu obce sokolské pana Prchala. Nějaký čas Leo studoval v Kolumbu ve státě Ohio a spolupracoval na organisaci československého studentstva v USA a navíc byl ve stálém kontaktu s Národní radou v Chicagu. Dne 31.3. 1942 se rozhodl vstoupit do armády a odjel do Velké Británie, kde byl přidělen k letectvu a vycvičen na navigátora. Zúčastnil se operačních letů u 311. bombardovací perutě RAF a 31.8. 1945 se vrátil do osvobozené vlasti jako nadporučík vyznamenaný mnoha řády a medailemi, válečným křížem 1939, medailí za chrabrost, medailí za zásluhy, medailí zahraničního odboje a dalšími. Domov ho však nepřivítalk s otevřenou náručí. Celá jeho rodina, otec, matka a sestra Hana byli odvlečeni 13.6. 1942 transportem Aad z Kolína do Terezína a následně 6.9. 1942 odjeli transportem do Osvětimi, kde všichni zahynuli.
Jméno hrdiny Leo Turnovského není v Kulkově publikaci uvedeno. Do jmenného rejstříku v závěru shora uvedené knihy však bezpochyby patří.
31. ledna 2009
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)